Tak je to ale správně. Podpis by se měl zrušit, většina jednání na základě dohod a vztahů by měla být založena na vzájemné výhodnosti a přirozené vůli dohodu dodržet. Obě strany pak musejí jednat tak, aby tu výhodnost pro druhou stranu udržely po celou dobu daného vztahu, jinak dojde k jeho zrušení. Riziko zrušení daného vztahu musí být zakalkulováno do ceny. Pro poskytovatele zvýšením ceny, pro odběratele snížením ceny. Riziko vlastního rozhodnutí by měl nést každý sám za sebe a nemělo by být žádným způsobem přenášeno na stát.
V takovém právním prostředí pak není možné zneužít cizího podpisu, a odpovědnost za spokojenost druhé strany vztahu pak záleží na obou stranách. Což je stav, který přirozeně nedovoluje podvody.
Vlastnoruční a ověřený podpis pak bude vyhrazen jen na vztahy, které nesou prvek násilí z jedné či druhé strany, aby nedocházelo k vynucování vůle stran fyzickým násilím a bylo je možno řešit u soudu.
Při posuzování vztahů by neměly hrát roli právní pseudonáležitosti ale reálné plnění. Tedy přijal-li někdo peníze, je už z tohoto faktu povinen poskytnou požadované zboží nebo službu tomu, kdo mu peníze dal a opačně, přijal-li někdo zboží, je povinen je zaplatit, nebo vrátit.
To jsou ale věci, které soudy neumí dobře řešit, proto se vyžívají v právních náležitostech smluv a tím vytváří vhodné pole pro podvodníky.