Vlákno názorů k článku Metrouši v Benátkách od Pamětník - Přestože tento seriál nesleduji "poctivě", jsou mi tato...

Já bych s Vámi souhlasil, myslím s tím "odsuzováním" diváků podobných vztahových seriálů (na to pojmenování začínám být alergický), ačkoliv je nesleduji. Bohužel mám jiný názor na to, že bych sledováním tuzemských filmů i seriálů byl blíže ke zdejšímu "klimatu". Je to pochopitelně individuální záležitost, jako u všeho jiného, a zase musím říct, že pokud mám chuť sledovat příběhy "obyčejných" lidských osudů, tak jsou mi velmi často mnohem bližší (i sympatičtější) ty, kde se dokážů často i sám identifikovat a bývá to z drtivé většiny právě v zahraniční produkci, ať už španělské, americké nebo francouzské. Možná i proto bych nepoužil Vašeho balancování, kde na jedné straně jsou tuzemská témata a na straně druhé pak zahraniční supermani. Tento názor bohužel často slýchávám od lidí (nemyslím teď pochopitelně Vás), co si vytváří názor na zahraniční produkci, díky mainstreamu českých televizí a nezasvěcený člověk si potom takto automaticky vytváří názor, že je například americká produkce především o superhrdinech, plechových monstrech, policejních honičkách atd. Pokud sleduji dění na filmovém plátně a nenechám se ovlivnit blockbustery, tak můžu s čistým svědomím napsat, že díky zahraniční produkci jsem viděl ty nejkrásnější "citlivá" dramata (bez použití nejmodernější techniky). Osobně mám nejraději žánr drama, ale jsem zastáncem názoru, že právě sledováním filmu nebo seriálu se chci často odpoutat od reality, proto se rád podívám na sci-fi nebo horor. Zároveň jsem přitom i zastáncem všech těch superhrdinů, potvor a tak dále. Ovšem, jindy se zase nechám zlákat "vykopávkou" s Janem Pivcem, Jindřichem Plachtou či skvělým artovým filmem. Reprezentuji tak nějákou "kovanou" skupinu?

Před obědem jsem se stihl podívat na trailer. Při jeho sledování jsem si všiml ženské tváře, kterou znám a říkám si: Kde já tu šlehačku v nedávné době viděl? Jasně... Divoké historky