Což takhle zavést do úvah o ceně jednoduchá kritéria:
1) výrobce uvede spotřebu
2) výrobce uvede, s jakými náklady na údržbu je garantována jaká životnost
3) výrobce řekne, kolik za to auto chce
Spočítat, které auto se vyplatí z toho jde poměrně snadno... ;-)
Pokud auto nevydrží, zaplatí smluvní pokutu odpovídající poměrné části ceny vozu.
A kontrolní otázka, když jsi zmínil ty "normy kvality": jaký je rozdíl mezi Škodou 120 a Favoritem, z hlediska "norem kvality". Jeden má motor co se mezi 100.000 - 150.000 km rozsype, druhý vydrží nejméně 250.000. Oba splňují stejné tehdejší "normy kvality", a přitom kvalita dosti odlišná.
Nu, popiš ta auta, aby ten popis obstál z hlediska ZVZ, abys je odlišil.
"A co takhle napsat tam i kritéria kvality? ;-)
Najednou by se hodilo, kdyby na všechno byly normy kvality, což?"
Normy stále existují. Obecně nejsou závazné, pouze platné. I když mnoho z nich zákonným předpisem závazné jsou. Nicméně nikdo nikomu nebrání si dát do smlouvy, že dílo bude podle i třebas dnes již neplatné normy. (Pokud to není v rozporu s jiným závazným předpisem, třeba kdyby v tom byl azbest.)
Problém je v něčem zcela jiném: "norma kvality" kvalitu vůbec nemusí zaručovat! Například takové ISO 9xxx nemá s kvalitou nic společného, maximálně tak se stejností. Grantuje ti, že bude všechno stejně.... blbě.
Problém také je, že kritéria musí být podle ZVZ objektivní, a podle toho rozhoduje i soud.
Čili to co píšeš dále je naprostý nesmysl, čiré pindy a blouznění:
"Pokud v zadávací dokumentaci bude něco ve stylu:
výrobce nesmí mít v polovině svých produktů bezpečnostní chybu způsobenou čistým diletantstvím, tak soudci třeba budou dostatečně osvícení, aby žalobu dotčené bandy neumětelů smetli ze stolu s tím, že 1) toto kritérium je v pořádku a 2) jsou to neumětelové?"
Za domácí úkol mě v souladu s ZVZ rozliš třeba mezi francouzskými a japonskými auty. Rozdíl v životnosti, poruchovosti tam jistě cítíš sám, ale nadefinuj to v souladu s ZVZ. Aby ta tvá definice obstála u ÚHOS a soudu.
A co takhle napsat tam i kritéria kvality? ;-)
Najednou by se hodilo, kdyby na všechno byly normy kvality, což?
Pokud v zadávací dokumentaci bude něco ve stylu:
výrobce nesmí mít v polovině svých produktů bezpečnostní chybu způsobenou čistým diletantstvím, tak soudci třeba budou dostatečně osvícení, aby žalobu dotčené bandy neumětelů smetli ze stolu s tím, že 1) toto kritérium je v pořádku a 2) jsou to neumětelové?
Navíc dlouhodobě nastane i problém s lidmi - dělat hlupáka s ostudou za výsledek nikdo nechce, takže výsledkem bude, že pro stát budou dělat kdysi technické věci nějaké holčičky s vystudovanými gender studies. Ty budou za to místo rády, a nebude je žrát svědomí a špatný pocit, bo nebudou vědět jaké škody dělají.
Ale na začátku jsou dobré úmysly...
Tedy je nutno říci, že v principu se nic nezmění. Ale ve skutečnosti tím vzniknou státu obrovské škody. Zatímco dnešní podoba ZVZ je taková, že buď budu tupě nakupovat šmejdy, nebo s jistou dávkou osobní statečnosti zadávací podmínky nadefinuji tak, abych si pohlídal kvalitu a zda dostanu co chci. Prostě proto, že těch zakázek je takové množství, že nikdo nemá čas a sílu se v tom hrabat. Pokud ale nasadí AI, ta tu sílu na to mít bude, tak sbohem a šáteček, stát bude nakupovat šmejdy. Budeš soutěžit třeba kotelnu. Víš, že ventily, co budou fungovat i po letech jsou tyto, a kromě toho na 2/3 ceny jsou na trhu i takové, s kterými po několika letech nepohneš. Nu, než by se někdo nechal vláčet po novinách a trestních oznámeních, tak to napíše nediskriminačně (bez uvozovek). Čili stát dostane za 2/3 peněz něco, co bude mít 1/5 životnosti + náklady na nové (stejně "dobré", práce s výměnou a to několikrát. Oboje má přírubu s nějakým rozměrem , vnitřní průměr.. nediskriminujeme.
Ten příklad je zajímavý. Dejme tomu, že by to nějaká AI dokázala zjistit, že je to !někomu šité na míru".... a tady je další problém, co to nemůže umět. Je nutno dále rozlišovat, zda je to šité na míru nějaké firmě, nebo nějakému výrobku. Abych zůstal u tvého příkladu, tak pokud to bude způsob, ale zároveň obcházení zákona, jak stát nakoupí kvalitní HW, a ne šmejd*, co se za chvíli rozsype, či o kterém se ví, že jsou problému, tak je to špatně? Má stát pod heslem rovnost, nediskriminace atd. nakupovat šmejdy? Problém je, že v mnoha nákupech k tomu zákon doslova nutí. Zadavatel může stanovit parametry, ale ne moc, aby nediskriminoval.
* ZVZ a ÚHOS to a) považuje za obcházení zákona a zároveň za b) teoreticky podle zákona můžeš něco sice ošetřit záruční lhůtou, ale když si někdo založí účelovově firmu pro takovou zakázku, kterou nechá zkrachovat... A reference jsou zákonem také dosti omezené.
Podle mě na to jdete ze špatného konce.
Kdybych já chtěl kontrolovat státní zakázky, tak bych se zaměřil na IT zakázky poptávající HW, a zkoumal bych, zda nejsou někomu šité na míru. V okamžiku, kdy někdo předepisuje parametry zařízení, které v daném kontextu nedávají smysl (maximální počet zdířek u routeru), tak je jasnej. A tohle dokážu zkontrolovat poměrně rychle u desítek zakázek.
Stačí, abych uměl najít zakázky, kde někdo poptává/poptával HW.
A k čemu je to dobré?
Pokud to chápu správně, tak je to databáze s celkem dobrým vyhledáváním. Je to tak? Pokud ano, tak co taková databáze může umět? Vyhledat zakázky spojené s nějakou firmou, jménem, velmi omezeně a nespolehlivě dokáže najít i nějaká formální pochybení vůči zákonu (například někdo prošvihl termín zveřejnění smlouvy n ad 50.000 Kč a se zpožděním ji zvěřejnil /pokud nezveřejnil vůbec, nepřijde na to/. Ale co dál?
Dokáže poznat předraženou, nebo zmanipulovanou zakázku? Nedokáže, nemůže. Maximálně a velmi nespolehlivě dokáže upozornit, upozornit ale "dodělat" to musí člověk, na jakousi nadprůměrnou cenu u jednoduchého zboží. Například nákup toaletního papíru Zahlásí, tady jsou dražší. No jo, jenže tihle mají třívrstvý a ti levnější jednovrstvý. Dobrá, to lze ještě do vyhledávače doplnit. Ale jedni to mají s doplňováním na WC, kdežto druzí vyzvedněte si to u nás v centrálním skladu, třetí 4x ročně vám ho dovezeme do baráku, distribuujte si ho sami. A to stojí dost peněz. A pokaždé jinak peněz. Někdo to může přidat k práci málo vytíženého člověka, jiný musí najmout člověka za pěníze, který co? Bude deažší, nebo levnější? A kde to budu skladovat? Mám na to míst, nemám, musím postavit, pronajmout?
Já se obávám, že to v praxi skončí jako vždy: aktivisti zasypou státní správu/samosprávu všetečnými dotazy, ti budou muset odpovídat... a daňový poplatník se bude divit, jak nám přibývá úředníků, a že se nevěnují tomu, co je podle něj zrovna potřebné. No co je potřebné? Dělat stavební povolení, nebo odpovídat na dotazy z registru? Každý to bude vidět jinak, ale dotazy i stavevební mají lhůty, tudíž pokud toho bude hodně, nakdo to začne využívat ve větší míře, nezbude nežli přijmout další úředníky.
Inu, cesty do pekla jsou dlážděny dobrými úmysly.