To je ten problém, že lidi to prostě NECHÁPOU. Když se někdo zeptá na nějaké soukromé info na ulici, pravděpodobně dostane do držky, email se hodí do koše, ale pak jde a "pseudosoukromě" zveřejní na sociální síti i barvu ranního ho*na. Ale nechápe.
Nejsmutnější na tom je, že většina to nepochopí, ani když je vlastní hloupost nakope do zadku. Když dojde k nějakému zneužití, nadávají na kdeco a obviňují kdekoho, dovolávají se ochrany státu ala "právní úprava, která by požadovala po provozovatelích, aby základní nastavení bylo nezveřejňovat údaje/příspěvky a zveřejnit je jednotlivě až na základě souhlasu autora". Že to byli oni, kdo jejich soukromí hodil do kanálu a dobrovolně o sobě vše vyžvanil, je ani nenapadne.
Tady bohužel nepomůže žádná edukace, ani v podobě článku, ani za peníze z dotací. Oni to prostě nechápou a nikdy chápat nebudou.
Kavárenský slint - to je můj první dojem ze článku. Autor horuje pro edukaci mas, ale neříká kdo a jak to má dělat. To máme ve volném čase obcházet ostatní byty v domě a dělat zdarma školení? Nebo je smyslem článku získání státních dotací na školení mas pro nějaké firmy?
Přirovnání s potkáním neznámé osoby na ulici je podobné situací, kdy někdo neznámý pošle tyto otázky mailem. Většina lidí tento dopis zahodí.
K uváděným příkladům z virtuálního světa by byly vhodnější následující přirovnání:
V supermarketu zaplatím kartou - obchod od tohoto okamžiku má moje jméno, číslo karty, můj obličej (pokladny snímá kamerou), částečně mé nákupní zvyky. Jak se to liší od situace, kdy zaplatím kartou v internetovém obchodě či když při registraci mobilu zadám číslo karty?
Když jsem v dávné minulosti chtěl komunikovat se známými, požádal jsem Telecom o zřízení pevné telefonní linky. Telecom poté mé osobní údaje (jméno, adresu, tituly, ...) zveřejnil v telefonním seznamu. Za určitý poplatek bylo možné zveřejnění odmítnout, ale většina vlastníků se zveřejněním souhlasila. Jak se to liší od současné situace, kdy pro komunikaci se používají sociální sítě, které při registraci chtějí osobní údaje (jméno, e-mail, fotku, věk, ...) a část z nich zveřejní? S určitým úsilím mohu dosáhnout toho, že většina těchto údajů nebude veřejná.
Osobní údaje poskytuji jak ve fyzickém, tak ve virtuálním světě s určitou důvěrou v to, že druhá strana jich nezneužije. Pokud supermarket zveřejní mé osobní údaje, tak u soudu pravděpodobně získám odškodné.
V případě virtuálního světa je to hlavně v případě zahraničních firem obtížnější či nemožné. Šance získat odškodné od Facebooku za zveřejnění údajů, které jsem dříve u něho označil za soukromé, se limitně blíží nule.
Zveřejňování osobních informací na sociálních sítích (fotky, aktuální místo pobytu, ...) - nebyla by vhodnější právní úprava, která by požadovala po provozovatelích, aby základní nastavení bylo nezveřejňovat údaje/příspěvky a zveřejnit je jednotlivě až na základě souhlasu autora? Z hlediska ochrany soukromí by to bylo účinnější, než nějaká edukace. Nejsem si jist, zda by poté bylo rentabilní provozovat bezplatné sociální sítě.
ČLÁNKY DO MAILU