Včera v debilbedně brečeli majitelé půjčoven DVD, jak jsou na tom špatně, že každý si film raději stáhne z netu, bez ochran a reklam, než by se k nim trmácel pro placku a ještě za to platil. Trochu mi to připomíná snahu, donutit lidi aby znovu svítili loučemi, protože je nutno šetřit elektřinou. Všichni tihle ,,ochránci autorských práv" by si měli uvědomit, že svět se vyvíjí a co šlo včera, nebo předevčírem nemá zítra absolutně naději na úspěch. A pak mají dvě možnosti: Buď se nové situaci přizpůsobí, nebo budou převálcováni. A DRM, ani jiné podobné debility nikoho nespasí. Takzvaní piráti si z ochran dělají leda legraci a platící zákazníci, naštvaní nevypnutelným reklamním blokem a bláboly o tom, že kopírování zabíjí umění si příště raději také zapirátí, zejména když internetových linek bez FUP a limitů pomalu, ale jistě přibývá. Odjakživa platila v podnikání zásada: Náš zákazník, náš pán. A pokud si zákazník přeje kopírovatelnou placku bez reklam a vyhrůžek a my mu ji nedáme, pořídí si předmět své touhy jinde. Jediní, kdo na tom prodělají, jsou právě ti, kteří se naivně domnívají, že ochrany jim zvýší odbyt. Odjakživa platilo, platí a vždycky bude platit, že co lze přehrát, lze i překopírovat.
Bill Gates si spíš spočítal že se mu DRM nevyplatí poté co si EMI a Apple řekli že by svět byl bez DRM lepší.
Rozdohně nepatří mezi iniciátory distribuce mediálního obsahu bez ochran.