tak me napada jedna podstatna vec, ktera se na hodinkach a novinach lisi. Zatimco ty levne digitalni hodinky musi ze zakona ukazovat presny cas nejmene 2 roky po zarucni dobu a az potom se mohou rozsypat, tedy jejich aktualnost a doba pouziti je pomerne dlouha, tak vcerejsi noviny jsou dneska stare a leda jdou vyuzit k podpalu. Pokud si uvedomime co za nove technologie mame k dispozici, tak musi byt jasne, ze zatimco hodinky prezit mohou, noviny v tisene podobe ne. Lide chteji informace okamzite a to tistene noviny proste dat nemuzou. A je nesmysl se vymlouvat na to, ze novinari tistenych novin by meli psat lepsi clanky a byt serioznejsi, to mohou udelat i novinari digitalnich deniku a ty tisteni budou stale o krok pozadu. Noviny v tistene podobe proste nebudou, pres to nejede vlak. Soucasne medialni domy si svuj byznys muzou udrzet jedine tak, ze vcas prejdou na digitalni distribuci. Problem nad kterym vydavatele placou je v tom, ze lidi jsou zvykli platit za tistene medium ale za digitalni platit nechteji. Jenomze tady je kazda rada draha. Je totiz evidentni, ze existuje znacny previs nabidky medialniho obsahu nad poptavkou, do toho je cast obsahu zdarma a jeste medialni trh narusuji pirati s jejich piratskym obsahem, ktery ma byt placeny ale pirati ho distribuuji zadarmo. Kdybych mel kazdy den zkonzumovat jen veskery zadarmo obsah, ktery me zajima, tak dam v praci vypoved a jdu na urad prace abych to za ten den zvladl a to jsem se vubec nedostal k placenemu obsahu. Tohle proste dal nejde, to maji novinari smulu, to je jako kdyby se hodinar divil, ze siroko daleko zije 1000 obyvatel, on vyrobi DENNE 8000 hodinek a nikdo je od nej nekupuje.
No, ale mediálnímu domu přece nic nebrání publikovat obsah z printu i na webu, oni přece nejsou nutně zakouslí do papírových novin, vědí, že se bude rozvíjet digitální obsah a rozvíjejí ho, s tím není problém. Problém je s tím, že někdo může mít mít oprávněný pocit, že za obsah nemusí platit a opravdu za nějaký obsah se nemusí platit.
Jenže stále platí, že není důležité jen to, co někdo říká, ale i kdo to říká. Nelze neustále dokola ověřovat důvěryhodnost zdroje, to stojí čas (a peníze), řešením je důvěřovat sdělením od někoho konkrétního. Malé dítě věřé mamince, větší dítě paní učitelce, pubescent věří kamarádům, dospělý člověk věří rádiu, novinám, televizi, panu prezidentovi, farářovi nebo nějaké jiné morální autoritě. Na tom se stále nic nemění a není důvod vyklízet pozice.
ČLÁNKY DO MAILU