Pro další pokračování v našem eWorkshopu si nyní rozdělme úlohu vyhledávání na dvě kategorie:
- Hledám zcela konkrétní věc (zboží určitého typu, určitého výrobce, nebo danou hudební skladbu). V takové situaci může vzniknout jednoznačný popis, nezávislý na dnes vžitém označování – příkladem může být hudební otisk (otisk prstu, hash kód fotografie nebo hologramu předmětu). Problém hledání se – po vytvoření této jednoznačné identifikace – dá opravdu redukovat na existující technická řešení typu DNS.
- Hledám-li cokoli jiného (obecnou informaci typu: jaká foukací harmonika by mi asi vyhovovala, kde by se mi mohlo líbit na dovolené, který film je dobrý… ale třeba také: jaký informační zdroj je spolehlivý, kde najít nejlepší informace o počtu uživatelů Internetu atd.). V takové situaci nemůže vzniknout jednoznačný popis. Může však vzniknout systém, který mě bude k hledané informaci navigovat.
Bylo by velmi dobré, kdyby diskuze k první kategorii pokračovala pod včerejším článkem. My se nyní pokusíme omezit pouze na případ druhý. Ten je totiž mnohem záludnější.
Nejprve si stanovme kritérium úspěchu. Jak poznám, že mi systém poradil dobře?
Inu, přece podle toho, že budu spokojen. A to zjistím nejlépe tak, že mi bude doručena taková informace, se kterou už někdo spokojen byl. Ale ne člověk ledajaký: ten člověk by se mi měl „podobat“.
Hodnocení informace je vždy závislé na pozorovateli
Vezměme si příklad takové zdánlivě jednoduché otázky: „Jaký film stojí za shlédnutí?“ Pokud se budu ptát devítiletého dítěte, asi se dozvím, že pohádka Princezna ze mlejna. Pokud se zeptám šestnáctiletého človíčka, možná dostanu doporučení na nějakou americkou „střílečku“. Pokud se zeptám filmového kritika, bude mi doporučen film, který se u nás ani nepromítá. Tak které doporučení by nejvíce vyhovovalo právě mně? Jaká knížka stojí za přečtení? Jaká hudební skladba by se mi mohla líbit?
Informace musí být spojena s charakteristikou jejího zdroje
Myslím si, že důležitý je nejen vlastní popis, ale také informace o autorovi popisu. Jinými slovy, informace získá kvalitativně novou hodnotu, pokud ji spojíme s informací o zdroji (což je, kupodivu, stará známá pravda například z novinářské práce). Pokud někoho znám a vím, že uvažuje podobně, jako já, jeho názor na věci je pro mne mnohem důležitější než „názor průměrný“. Představme si, že někdo napíše myšlenku, která je podle něj (i podle mě) výjimečná, ale devět čtenářů z deseti ji nepochopí. Průměrná „známka“ je pak čtyři mínus, ale já vím, že bych si ten text velmi rád přečetl – jenomže se k němu nemám šanci dostat. To je případ všech dosavadních hodnotitelských systémů, včetně toho na Lupě, který známky prostě průměruje. Já ale nesouhlasím s tím, aby, pokud například pan Nebeský ocenil článek jako výjimečně dobrý, tato informace zanikla mezi lidmi, kteří hledali něco jiného, nebo se na věc dívali jiným pohledem, než já.
U systémů budoucnosti by se tedy ke každé informaci měl připojit i popis zdroje informace. Vezmeme-li si jako příklad informace hodnocení (ať už kvality, zajímavosti, významnosti informace nebo předmětu), každý uvažovaný názor by měl odrážet i profil hodnotitele. I to je důvodem, proč mohou být osobní stránky studenta určité specializace pro mnoho lidí kvalitnějším navigátorem, než obecné vyhledávače.
Úkol třetího dne
Pokusme se nyní načrtnout obecný hodnotitelský systém. Pokusme se nastínit, jak by mohl fungovat a kde by mohla začít jeho implementace.
V této souvislosti bych rád podtrhl dvě zajímavé cesty k vyhledávání informace, které zazněly v dosavadní diskusi:
- Osobní stránky – velmi často se opravdu může stát, že student specializace, která mě zajímá, má na svých osobních stránkách odkazy, které mě budou také zajímat. Vyhledávání tímto netradičním způsobem může vést k cíli rychleji, než přímý dotaz obecnému prohledávači. Už proto, že interpretace obsahu stránky závisí na tom, kdo se na stránku dívá. Pokud se na stejnou stránku dívá člověk mého oboru a mého zájmu, je větší šance, že vidí v obsahu totéž, co tam chci vidět já.
- Diskusní skupiny – výhoda diskusních skupin spočívá v tom, že se jich zúčastňují lidé stejného, a většinou úzce definovaného zájmu. Tito lidé jsou si v tomto ohledu „podobní“ a podobný je proto i jejich pohled na okolní svět, včetně názoru na kvalitu či zajímavost některých informačních zdrojů (např. webových stránek).
Tyto dvě oblasti přímo naznačují, ve kterém směru by mohla začít implementace prvního takového systému. Zkusme rovnou identifikovat konkrétní oblasti, ve kterých by mohl vzniknout hodnotitelský systém nového, distribuovaného typu.
PS: A k nadpisu našeho článku: kupodivu velmi dobře je řešena motivace uživatelů. Rozhodně se nejedná o model autostopu: čím aktivněji se do systému zapojím (a čím více hodnocení poskytnu), tím lépe mě systém pozná, a tím lépe je schopen reagovat na mé vlastní dotazy. Mám tedy živý zájem na tom, co nejlépe se systémem spolupracovat.
ČLÁNKY DO MAILU