Bohužel to neplatí jen o komerčních televizích ale v naprosté většíně produkují dílka, kterým chybí realita. Autoři scénářů běžně tvoří bez elementární znalosti problematiky o které píší, což je zcela zásadní věc!
Český a slovenský divák je v tomto případě v nevýhodě, protože má možnost srovnávat s díly Jaroslava Dietla, což byl scénárista, který si dal tu práci a svoje dílo měl podložené nějakou realitou. A to platí i o tak kontroverzních dílech jako byl např. Muž na radnici.
Seriály z nemocničního a lékařského prostředí se možná právě zásluhou Dietlovy Nemocnice na kraji města, staly velice populární a žádané. Jenže i německé pokusy o napodobení tohoto díla jsou spíš parodií. Sestra Stefani nebo různí doktoři z hor a Frankové a pod, jsou jen chabým pokusem o solidní dílo.
Zcela zásadní problém Růžových zahrad, Sester Stefani a Modrých kódů je to, že zobrazují naprosto banální a nezáživné příběhy lidí v bílých pláštích. Stejně tak by to ale mohli být lidé v modrých uniformách, zelených mundurech, horníci nebo popeláři. Zcela zásadní rozdíl mezi těmito díly a oblíbenými seriály Jaroslava Dietla je v tom, že Dietlovy seriály se věnovaly životním problémům a příběhům lidí v konkrétním prostředí, kteří řešili konkrétní profesní situace. Nemocnice na Kraji města byla opravdu o medicíně o ortopedii a konkrétních příbězích lékařů. Tento seriál měl základ v konkrétní nemocnici, kde se Jaroslav Dietl nějakou dobu léčil. Scénář konzultoval s odbornými poradci a snažil se o maximální věrnost s realitou. Podobný ač mnohem jednodušší byl scénář Ženy za pultem, Muže na Radnici nebo Okresu na severu. O něco náročnější pak ale zase byl příběh Inženýrské odysei.
Oblíbenost Dietlových seriálů tkví v jejich velké autentičnosti a realismu a to i v případech, kdy je nereálný. Myšleno tak, že v divákoví vytvářejí pocit reálnosti a opravdovosti. Žádný dokonalý muž na radnici ani žena za pultem samozřejmě nebyli, ale ty příběhy dokázaly diváka strhnout a přesvědčit. Narozdíl od současných pokusů, které dívaka unudí a znechutí.
Pokud jde o absurdní dialogy a situace, pak je krásně vyličil scénárista Ladislav Pecháček v Básnících, kdy Jiří Kodet režíruje film o mládeži. Vynucené a nepřirozeně znějící dialogy jsou prostě hrůza a děs a Modrý kód je přesně takto absurdní a umělý.
Pokus o přitroublý humor, kdy do významného místního politika na golfovém hřišti bací blesk a spálí mu penis, který je mu následně amputován, svědčí o prostoduchosti scénáristy. Problém je totiž v tom, že něco takového je z fyzikálního hlediska téměř vyloučené až nemožné. :-), takže opět poněkud křečovité a násilné.
tenhle serial je podly v tom, ze je to ordinace v ruzovce a ordinaci podobne vykaly, jen se nam to prima snazi prodat jako neco skveleho a la sanitka 1984.
a v tom je to opravdu odporny podraz primy, ktereho se ucastni byvale hlavy novy v cele s hornovou, ktera se v tomhle podavani hnoje na stribrnem tacu vyziva ( viz big brother). kazdopadne tady se definitivne ukaze, jak hloupy je divak komercnich televizi! uvidime!
Máš pravdu předsedo! Pokud někdo chce něco vychválit, nebo pohanět, měl by se obětovat a alespoň 2 epizody seriálu poctivě shlédnout. Může to ale udělat jako já, pořady nahrát a až při absenci jiné bohulibější činnosti se odhodlat a "veledílo" shlédnout. První dojem byl u mne dost hrozný. Ano, zápletky začínaly nějak divně. Mám tu vlastnost, že krev ve filmu dokáži v mozku vnímat jen jako barvu, autentické záběry z krvavé války a operačních stolů mi zvedají žaludek. Ten se mi nepochopitelně zvedal i na začátku Modrého kódu, i když to byly třeba jen nepochopitelně velké louže barvy na podlaze pohotovosti. Někteří právníci navrhují třikrát a dost, u mne tento seriál stihl vyvolat reakci 2x a dost.
Na jedné straně se někteří vychloubají, jak mají ze satelitů v předvolbách tisíce stanic, jiní na druhé straně demonstrují svůj údajný nezájem oznámením o okamžitém mazáním některých stanic z předvoleb. Jak říká moudrost předků: "K čemu by nám byla růže, kdyby h...o vonělo?". Proto je možné, že si asi výpravný seriál z nemocničního prostředí nenajde dost diváků a předčasně skončí, nebo i to málo bude stačit na to, aby se téměř všechno vylepšilo, pokud to vůbec možné je a postupně si své diváky najde. Nevím, ale je mi to jedno, já už u toho nebudu. ;-)
Já bych to tak jednoznačně zase neviděl. Jaké jsou definice vlastence a kosmopolity, to nechme stranou. Je lidská přirozenost, posuzovat členy rodiny jinak, než ty ostatní. Přeci Mařenka krásně zpívá, Honzík je šikovný ve fotbale, i ten náš Oříšek lépe hlídá. Proto pro někoho jsou výkony českých sportovců, herců a pod. důležitější, než světových hvězd. Ani se proto nedivím, že někomu víc záleží na známé tváři, než na uměleckém výkonu, nebo kvalitě filmu. Možná by u nás neuspěl ani Louis de Funès, kdyby ho nedaboval pan Filipovský.
Nerejpám, jen připouštím, že někdo může přes "vlastenecké" růžové brýle vidět svět jinak, než ten druhý. ;-)
Průměrováním a zjednodušováním se nedá dostat ke správným závěrům. Podle statistik u nás pracuje cca 5.1 milionů lidí. Z toho je cca 4.2 milionu zaměstnanců. Samotných zaměstnanců v průmyslu (v nějaké Klobence) je jen 1.4 milionů. Kolik je to % ze všech obyvatel ČR, potažmo TV diváků, to si spočítá snad každý. Proto vytvářet pojmy, jako je průměrný český divák, modelový typ člověka, jen na základě dojmů, je chybné. Na druhé straně je pravdou, že část TV diváků opravdu hledá večer u obrazovky jen pohodu podle jeho představ. Ale nevěřím, že by jen relaxační kanál, samozřejmě bez reklam, měl sledovanost, která by stačila na jeho rentabilní provoz.
Další věc je 1000 x opakovaná informace, že prý mladí na TV v prime-time nekoukají, ale statistiky sledovanosti, podle věkových skupin, dokazují opak. Ať je seriál sebehorší, jeho vysoká sledovanost nabádá stanici, aby v něm pokračovala do nekonečna, přináší jí to peníze a zisk.
Proč bych měl sahat rukou na rozžhavenou plotýnku když vím, že se spálím, pokud se nebudu chránit třeba rukavicí? Proto se podobným dílkům vyhýbám. Možná bych se díval, kdybych uměl jen česky a měl k dispozici pouze dvb-t. Nebo bych tv raději vypnul. Dříve jsem se díval na diváky těchto "nekonečných seriálů" také trochu spatra, než mi došlo, že je důležitější to, co si z pořadu pro sebe vezmou, než to, na co se dívají. Každého může oslovit něco jiného. Tak to má být. Nejsme naštěstí všichni stejní.
Neviděl jsem ani jeden díl celý,jen kousek s manželkou na hbbtv,nevím z kterého dílu,manželka serialy prostě musí-jenže se něco stalo,stačil opravdu jen kousek a dost,podobné je to s štrase a doktorama na nově,když to nezvládá ani ona,opravdu už se něco děje!
Enikovi bych poděkoval za rozbor-trefný,místních rýpalů bych si nevšímal,není všem z hůry dáno,možná i kavárenští povaleči-ti taky vědí všechno a H.O.V.N.O.!
Průměrný český divák je zjednodušeně modelový typ člověka, který přijde z nějaké té Kolbenky, pořeší děcka a rodinu a večer to zapíchne u bedny. Už nechce nad něčím přemýšlet, chce jen pasivně konzumovat prvoplánové zážitky, hezcí (známí, oblíbení) herci, nějaké to vzrušení, případně další prvky, povrchně a okamžitě působící na konzumentovu psychiku. Chce být baven, napjat, vzrušen, hlavně nechce přemýšlet, řešit realitu, kvalitu díla atd. atd. Reality má za celý den dost. Pak, nasycen mentálními zážitky se odebere na lože. Jestli je pořad slátanina, se stupidními dialogy, s nesmyslnou pseudorealitou, už neřeší, prostě se pobavil, uvolnil, zrelaxoval a tím to pro něj končí. Tak mne napadlo, že by se možná uchytil nějaký kanál, kde by běžela relaxační a meditační hudbu i obrázky či klipy, zvuky přirody, zkrátka takový ten podkres, používaný např. při masážích nebo józe. Třeba by to mělo stejný účinek, jen by se člověk neohlupoval bláboly.
Od našich komerčních stanic nic víc ,než srajdy neočekávám, tudíž jsem měl o Modrém kódu jasno, ještě než začal. Je to ale zcela logické. Hojně zastoupená skupina spokojených diváku nekonečných seriálů komečních stanic (Ordinace, Ohnivé kuře, Přístav, Ulice), které tvoří drtivou většinu obsahu hlavního programu, změnu nepotřebuje. Jelikož nejsem divák tuzemských seriálů, přesto mne občas potěší některé počiny lokálního HBO a pochopitelně ČT. Tak nějak (stále s větší jistotou) pro mne platí pravidlo, že velká sledovanost u jakéhokoliv pořadu komerční televize, mi jasně říká jNE pro konkrétní pořad.
Líp bych to sám neřekl. Oni jsou totiž spokojení proto, že vidí "své" oblíbence, vše ostatní (příběh či dekorace) je druhořadé. Takže žádnou změnu nepotřebují.
Z jedné starší "diskuse" na ksichtoknize, kterou jsem jen sledoval, celkem s pobavením až do okamžiku:
A: "Co říkáš na ty hrozné americké seriály? Samá krev a střílení"
B: "Na to já zásadně nekoukám. Koukám jen na české herce."
Povšimněte si, že osoba B řekla "herce", ne seriály.
Na to já: "Jakože cože? Sledujete seriál nebo lidi? Na lidi se můžu koukat z okna."
Byl jsem zahrnut jen několika urážkami čtvrté cenové skupiny, ale odpověď jsem nedostal. Pak začala běžet výměna názorů asi mezi třemi lidmi, že je někdo takový de.bil, co uráží herce, není vlastenec atd. Jak to probíhalo dál nevím, znechuceně jsem tu stránku opustil. A pro rejpaly, ano, můžu si za to sám.
Asi tak.