Když paní Kubánková říká ve třetím dílu mladým amatérským hercům na jevišti: “Když o někom mluvíte, tak ho musíte vidět. Tady. Zevnitř. Aby to bylo k uvěření. Jasný?” zní to velmi procítěně, jakkoliv je to mnohokrát opakované klišé. Marek Vašut charakterizuje seriál slovy: “Je to špatný, holka, je to čím dál horší.” Ne, pardon, on takhle charakterizuje svůj život v seriálu se svou pravidelnou hereckou partnerkou Kateřinou Brožovou. A dodává: “Je mi 50 a jsem úplně vyhořelej.” Což je na něm vidět ve všech jeho rolích poslední doby.
V centru hlavního příběhu stojí nenávist jednoho starce – Mráze (Vl. Brabce) k druhému starci – Ludvíkovi (Sv. Matyáš) v domově důchodců. A nutno konstatovat, že to málo, co mají oba pánové hrát, hrají velmi dobře. Procítěně. Se silou svého hereckého umění, ať již v expresi, tichém vzteku u Brabce nebo naopak v zoufalství, či ve vyrovnání se u Matyáše. Hodně citlivý je herecký výkon I. Andrlové, která musí být v roli ke svým pacientům empatická, i když její osobní – seriálový život je jeden malér za druhým, jak v práci, tak doma. A pan Vašut tentokrát nehraje “piráta z céčkových amerických filmů”, jako v “Doktorech z Počátků”, ale unaveného, lehce přehrávajícího manžela. Vlastně hraje totéž, ale “netrhá tolik kulisy”.
To jsou asi tak pozitiva seriálu. První vážný problém nastává ve scénáristické a dramaturgické přípravě. V díle “Až na věky” není tragická pouze hlavní dějová linka – jakkoliv skončí šťastně. Druhý tragický příběh je v postupujícím Parkinsonovi O. Kainara (J. Kačera). Nemůže najít cestu domů, když je doma, padá a nemůže vstát.Třetí tragický příběh se děje E. Weisové (K. Nováková – Fuitová), na niž je manžel, ztělesněný režisérem seriálu T. Magnuskem, zlý a dokonce jí fyzicky ubližuje. Čtvrtý tragický příběh se odehrává mezi manželi Kellerovými, kteří si “přestali” rozumět. A ona chce dítě a on, zdá se, dítě nechce.
Prostě je to vršení jedné katastrofy na druhou. Jediná úleva nastane v závěru, protože postava zlotřilého Mráze umře a hodný Ludvík je všemi důchodci i personálem náhle “milován”. Čert ví, proč? Stejně jako čert ví, proč původně všichni pomáhali Mrázovi Ludvíka psychicky deptat? Není ani naznačeno, čím si je Mráz získal na svou stranu. Jedině snad, že by ti staří lidé byli prostě od přírody zlí a vyžívali se v utrpení svého “souseda”. A personál domova důchodců, to jsou pravděpodobně ignoranti, kteří na všechno kašlou a hlavně ujídají pacientům jídlo. No, ale proč na konci příběhu Ludvíka všichni div ne objímají? Nepochopitelné.
Jestliže má příběh vyvolávat v divácích depresi nad tím, jak je dnes všechno špatně a jak jsou lidé zlí, pokrytečtí… pak se mu to daří skoro dokonale.
Nevím, ale proti tragickému příběhu v centru by bylo možné postavit milé epizody okolo, aby s ním byly v kontrastu, v dramatickém kontrapunktu. O to víc by pak vynikla tragika hlavní dějové linie. Jinak se dá konstatovat, že díl byl natočen v dlouhých záběrech, v pomalém, nevzrušivém tempu. Se základem v dialozích a v hereckém prožití rolí. Na tom se dá ušetřit. Většina děje se odehrává v interiérech, aby se ušetřilo ještě víc. Skoro všechno je odvyprávěno, pramálo je ukázáno. Ano, výměna talíře s pepřovým jídlem proběhne v záběru. Umístění hada do Ludvíkovi postele by zřejmě už bylo příliš náročné. Mnozí herci vedlejších rolí nejsou herci a je to vidět. Další úspora na úkor kvality.
Pan Cimický evidentně při psaní těchto příběhů čerpá ze smutné reality okolo nás. Bohužel, dál už nejde, nepovýší je do skutečně dramatického tvaru. A nikdo mu s tím nepomůže. Nikdo mu neporadí, ani sám do vývoje příběhu nezasáhne. Ani dramaturgyně, ani režisér.
Vlastně se na obrazovce odehrává exemplární případ, který by se jistě hodil do psychiatrických příruček a odborných knih. Jenže, hraný příběh chce cosi víc. A tomu nepomohou ani skutečně znamenitě odvedené herecké výkony pánů Matyáše a Brabce.
ČLÁNKY DO MAILU