Na druhou stranu Terminal Services jsou snad prvni vec, kterou MS udelal poradne, ale samozrejme na protokol X-Window zdaleka nema.
Ale tvrdim jednu vec (zcela subjektivne): MS Windows jsou priserny operacni system (zel mam tu cest zivit se napul tvorbou Win32 programu), ale GUI maji nejvymakanejsi. Potykal jsem se s nekolika prostredimi vesmes pod X-Window, ktera se tvarila, ze maji takove featury, ze jim windows nesahaji ani po kotniky, ale jejich ergonomie byla myslim vyrazne horsi (snad az an vic pracovnich ploch). A nebyt prave teto konkurence tak by podle mne KDE ted zdaleka nevypadalo tak jak vypada - a ze se stale vice podoba windows :-).
Nevim jak vy, ale co se tyce X-Window, asi byste jiz koncem 80. let pomerne slintal nad tim, co umely jine GUI pod UNIXem (stale mluvim o GUI zalozene nad X-Window protokolem) - namatkou takove SGI (modre Indy) nejsou porad do srotu, coz se o PCckach 10 let starych a s tamnim GUI (MS Windows 2.X, maximalne 3.0 vydane na prelomu 90. let) rici rozhodne neda... A o tom mit virtualni desktop pres vice obrazovek, presouvat mezi nimi, spoustet aplikace na serveru a cely desktop mit treba v Australii o tom se Vam dodnes v podani MS Windows muze jenom zdat... (ano i pro MS Windows existuji dobra reseni, ale za to se plati, radsi nechtejte vedet kolik) a jedine co dodnes z dilny Microsoftu jsou Terminal services... - zkuste si pres ne presunout soubor...:-r
Takze az zacnete zase hanet, nejprve se prosim seznamte s pravou skutecnosti, nedelejte obecne zavery z Vaseho evidentne omezeneho rozhledu, ktery tu presentujete...
BTW Ja jsem tu vubec nemluvil o Linuxu, ten skutecne neni tak stary, vyspely apod., presto se ho to samozrejme take tyka...
Důvodů, které nás vedou k provádění redakčních úprav, je několik. Především je to snaha o dodržování určitého standardu článků: ne všichni autoři například správně rozdělují odstavce nebo píší příliš rozkošatělá souvětí - obojí je z hlediska čtenáře překvapivě důležitá věc. Jiní autoří mají občas tendenci k používání obecné češtiny či nespisovných výrazů, což snad má smysl v beletrii, ale v článcích "do novin" pro ně není místo. Zcela stranou ponechávám klasickou jazykovou korekturu překlepů a pravopisných chyb - tu ovšem, alespoň myslím, nikdo ze čtenářů nezpochybňuje, naopak se nám občas dostane oprávněné kritiky za některá přehlédnutá zaškobrtnutí.
Stručně řečeno, autor článků je zodpovědný za jeho obsah a do něj v žádném případě nikdo z redakce nezasahuje - na tom trvám! Za stylistickou a jazykovou část jsme však spoluzodpovědní i my, a proto nejen můžeme, ale dokonce musíme provádět jemné úpravy. Řada našich externích autorů jsou mimořádné osobnosti, ale z pochopitelných důvodů nemají redakční průpravu, protože se věnují jinému oboru. Naším úkolem je upravit jejich články tak, aby to čtenář "nepoznal". Dlužno dodat, že většina z nich je za tuto službu vděčná a dokonce o ni prosí - není to tedy tak, že bychom naše autory "znásilňovali".
Poněkud stranou jsem do této chvíle ponechal otázku nadpisu a perexu (což je jinými slovy taková ta anotace, která se zobrazuje na titulní straně). Tato věc je z hlediska vnímání některých diskutujících patrně nejožehavější, musím však trvat na tom, že oba tyto prvky jsou více věcí redakce než autora. Je třeba říci, že většina článků u nás vychází s takovým titulkem a perexem, jaký jim dal sám autor. Pokud má však editor (tolikrát zmiňovaný Mirek Zeman) pocit, že by bylo vhodné provést nějakou změnu, je jeho povinností tak učinit. Titulní stránka Lupy a její obsah jsou totiž vizitkou Lupy, nikoliv jednotlivých autorů - její složení tedy nezbytně musíme ovlivňovat. Kromě toho nelze opominout ani to, co již bylo mnohokrát řečeno: titulek a perex "prodává" článek, článek se špatným nadpisem si nikdo nepřečete, byť by byl dobrý. Editor je přitom člověk, který vydává denně několik článků a pochopitelně sleduje, jak jsou čtené - neexistuje proto osoba, která by lépe než on mohla vědět, jaký titulek či perex použít. Změny samozřejmě v žádném případně nesmějí podstatně změnit vyznění článku, jinak jsou však naprosto v pořádku. Běžná praxe v řadě časopisů je dokonce taková, že autor dodává jen "holý text" bez nadpisu a perexu - obojí dopíše až editor po přečtení článku.
Na závěr si dovolím jednu perličku. Když jsem před sedmi lety coby novinářské ucho největšího kalibru začínal s psaním článků, strávil jsem nějaký čas i v Bajtu, který tehdy ještě vycházel. Jeho šéfredaktorem byl - Láďa Zajíček. Napsal jsem tenkrát pro Bajt několik článků o Internetu a když vyšly v časopise, málem jsem je nepoznal: Láďa Zajíček v nich pokaždé udělal hromadu úprav a z mého neandrtálského slovního projevu vytvořil text, který se dal číst. Nikdy mi ovšem o změnách dopředu neřekl a mne by naopak nikdy nenapadlo se kvůli tomu vztekat: byl jsem mu za ně vděčný a bral jsem to součást jeho redakční politiky. O to více mne překvapuje, že je to právě on, kdo - v podstatě jako jediný z našich autorů - velmi hlasitě protestuje proti zásahům do svých článků.
A ktery tuzemsky denik byste mi doporucil Vy? Mladou frontu zminuji z toho duvodu, ze je zde nejvetsi a z nekolika hledisek se jedna o evropsky fenomen.
Pokud jde o techniky manipulovani verejnosti, doporucuji Vam kuprikladu Age of Propaganda, Total Propaganda nebo Perspektivy moci. Rozdil mezi ceskym a americkym trhem je sice propastny, ale nekolik pripadu by se jiste naslo -- vstup CR do NATO, vstup CR do EU, Volejte rediteli apod.
Obavam se (z vlastni zkusenosti), ze kdyz autor pise titulek, cini tak ponekud z "zabi perspektivy". Kdyz je menim, tak proto ze vim, ktere titulky funguji a ktere ne.
Editorské zásahy by měly mít své meze. Pokud editor například pod rouškou jazykových úprav autorovi v článku důsledně přepíše byte na bajt (protože je obrozencem), vypadá před čtenáři jako blbec autor, ne editor.