I to je, samozrejme, zajimave sdeleni, ale nas, nebo alespon me, by zajimalo, zda tomu tak bude i u bezneho emailu - tedy podepsaneho beznym zpusobem, nikoli elektronickym podpisem.
Popravde receno, zda se mi, ze v tomto ohledu je pozice telegramu, dalnopisu a emailu shodna. Telegramy se obvykle pro prenos podobnych sdeleni nepouzivaly, takze tezko rict, ale dalnopis byval za pisemnou formu povazovan zcela jednoznacne. Jestli je tomu tak stale nevim, ale pokud ano, mel by email byt ve shodne pozici, nebot' urcitelnost osoby je zde zhruba stejna.
Ostatne, cele je to problem zcela evidentne navazany na to, k jakemu zaveru dojde UOOI pri zkoumani zda a jake emailu jsou osobnimi udaji. Pokud nejake emaily budou osobnimi udaji (neboli bez vynalozeni zvlastni namahy pujde k emailu urcit konkretni osoba), pak by email odeslany z takove adresy byl povazovan za "pisemnou formu", emaily z ostatnich adres patrne nikoli ...
Skoda, ze se autor nepovenoval mene zrejmym, zato vsak zajimavejsim aspektum tohoto problemu ...
Mimochodem, pro ucely urceni osoby, ktera email odeslala je naprosto irelevantni, kolik ma takova osoba emailovych schranek. Jaky byl tedy smysl vety "Takových emailových schránek navíc mohu mít v zásadě neomezený počet, tedy splnění této podmínky již může být problematičtější" byl-li nejaky ?
Chcete tim rici ze veskere maily kterymi zavazne neco objednam, pripadne poslu ci vyjadrim souhlas se smlouvou, kde se Dan Lukes zavazuje ze dejme tomu vytvori rozsahly web za 1000KC do urciteho data, a kdyz ne tak ze zaplati smluvni pokutu 100 000 Kc, ktere budou poslany z adresy dan.lukes@post.cz by mely byt povazovany pred zakonem za platne ?????
Samozrejme, ze ma smysl se zabyvat i okrajovymi nebo mensinovymi pripady, ja se ale snazil venovat tomu vetsinovemu.
Co se tyce zaverecneho odstavce - rec byla o tom, ze jde o pisemny ukon, pokud je osoba, ktera ho ucinila, urcitelna - nemuze tedy jit o anonymni email, ale o email urcitelne osoby. Jinak ale stejne pravdu nemate - ten grafolog vam bude k necemu jen tehdy, pokud jsem vas v okamziku podpisu podvest nechtel. Pokud jsem vas podvest chtel, pak samozrejme i s grafologem zjistite, ze ten podpis muj NENI. Tato skutecnost v soucasnosti nijak nebrani tomu, aby se smlouvy uzaviraly na dalku a nikdo netvrdi, ze kvuli tomuto riziku jsou takto uzavirane zavazky nezavazne nebo nevymahatelne a tento zpusob jejich uzavirani neprijatelny. Neni jasne, proc se domnivate, ze u emailu by tomu tak byt melo.
Troufl jsem si tedy vyjadrit svuj nazor, ze clanek tykajici se toho, zda muze email nahradit tento VETSINOVY listinny styk by byl zajimavejsi nez clanek zabyvajici se nahrazenim listin opatrenych overenym podpisem.
Jinak, ten argument s vice schrankami jsem jen nepochopil, takze na pripominku zapomente. Neduveryhodnost identity odesilatele neplyne z poctu schranek - ja ma desitky schranek a vsechny jsou zcela jednoznacne moje a jejich pocet nema jakykoliv vliv na urcitelnost osoby. Naopak, ani jedna schranka nemusi byt zarukou spolehlivosti a urcitelnosti. Jinymi slovy, pocet schranek, ktere onen uzivatel ma, neni v zadnem vztahu k urcitelnosti osoby ke kterekoliv z nich. Coz se vas priklad pokousel, zdalo se mi, naznacovat. Pripada mi to tak i na druhe i treti precteni, ale nebudeme se tak marginalnim probleme dale zatezovat. O tohle ostatne v clanku az tak moc neslo.
A to je ta navaznost o ktere jsem mluvil.
Předně je třeba říci, že v samém základu českého právního řádu jsou nejasnosti, protože není příliš jasné, co je a co není "právní úkon" (jedno zda ústní nebo písemný). Dle definice Občanského zákoníku:
§ 34
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
Dobrá definice, že.
Takže zjevně jsou i jednání (konání), projevy vůle, která "nejsou právním úkonem", ať již jsou činěna ústně (mluvením), pohybem těla v časoprostoru (mimo psaní) anebo písemně, o čemž je řeč v článku. Právním úkonem pravděpodobně nejsou ty projevy vůle s nimiž nedochází ke změně práv a povinností.
Např. existují výklady pojmu "právní úkon", dle něhož např. příkaz k úhradě podaný bance NENÍ vůbec právním úkonem, neboť se jím jen provádí platba, ke které se převádějící zavázal někdy dříve (dle mne je tento výklad sporný, protože provedením příkazu se mění má práva a povinnosti vůči bance požadovat další výplaty).
Pozn.: příkaz k úhradě NEMÁ (aspoň obchodním zákoníkem) zákonem předepsánu písemnou formu, takže diskuze o tom, zda to je právní úkon nebo není, je platonická - příkaz k úhradě můžete dát třeba i telefonicky, což se také dělává.
Nicméně lze dovodit, že zprávy, jejichž obsah NENÍ právním úkonem, tak i když jsou elektronicky podepsané třeba i zaručeným elektronickým podpisem, tak z odkazovaných ustanovení Občanského zákoníku samých již naprosto neplyne, že by písemná forma podepsaná a elektronická forma elektronicky podepsaná byly ekvivalentní!
Netvrdím, že to autor článku tvrdí, ale upozorňuji na to, že to takto někdo mohl pochopit, totiž, že podpis=elektronický podpis. Již zde vidíme, že (bohužel, naštěstí?) nikoliv.
V české právní literatuře pak existují diskuze a argumentace, že všude tam, kde zákon či předpisy předepisují vlastnoruční nebo notářsky (úředně) ověřený podpis, elektronický podpis použít nelze, pokud není výslovně také uveden.
Takže pokud zákon někde např. uvádí písemný právní úkon a k němu vlastnoruční podpis, neznamená to automaticky, že by bylo lze použít i elektronický podpis.
V českém právu pak je spíše tendence pro každý případ použití elektronického podpisu si v zákoně týkající se daného úřadu vytvořit svůj vlastní paragraf jak se má používat, což je podle mne tendence také silně neblahá. Na druhé straně, faktická současná realita elektronického podpisu ve srovnání s tradicí a běžným ručním podpisem eumožňuje jednoduchou substituci, aby se dalo říci, že ve všech předpisech, kde se hovoří o podpisu, měl zároveň stejnou sílu i elektronický podpis. Prostě tak to také není, ale to již bych se moc rozpovídal.
P.S.: Nebylo by od věci, kdyby k autorovi bylo k dispozici jeho C.V. nebo kvalifikace, o jaký fundus se článek opírá.
Pokud nějaké riziko hrozí, pak jedině to, že certifikační autorita vydá falešný certifikát na vaši identitu. To je samozřejmě vážný problém, ale pokud by se prokázalo, že něco takového udělala úmyslně, pak IMHO taková firma skončila (i u nás), a to nejen jako certifikační autorita. A i pokud by to udělala neúmyslně (uvedena v omyl), pro její ostatní zákazníky by to asi nebyl zrovna nejlepší signál k posílení důvěry.
Disketu s kódem vám může kdokoli ukrást a zkopírovat během pár minut
To sice může, ale máte-li tajný klíč chráněn dostatečně rozumnou frází, pak je to asi tak všechno, co může. Než se mu podaří na tu frázi přijít, dá se očekávat, že stihnete ztrátu zaregistrovat a certifikát nechat revokovat. Spíš bych se na vašem místě bál různých červů šířících se mailovými klienty, kteří by si místo rozesílání sebe sama na stovky adres mohli počkat, až klíč použijete, a poslat ho někam rovnou dešifrovaný.
V každém případě: autoritu, která by po mně k vystavení certifikátu požadovala můj tajný klíč, bych okamžitě bez váhání vyřadil ze svého seznamu důvěryhodných a nadále bych s ní nechtěl mít nic společného. Ať si to zařídí, jak chtějí, ale naprosto zásadním pravidlem je to, že tajnému klíči se říká tajný proto, že ho nesmím nikomu zpřístupnit. Tedy ani certifikační autoritě.
Jak si volíte svá hesla a fráze vy, to je váš problém. Já si je volím úměrně jejich důležitosti. Takže frázi k tajnému klíči, kterým by bylo možné podepisovat smlouvy apod., bych rozhodně nevolil z prostoru o velikosti 2^40, natož abych v něm používal snadno uhodnutelné elementy. Tak nezodpovědně nevolím ani běžná hesla, s výjimkou přihlašovacího hesla do Windows, kde je to stejně jedno.
Vzhledem k tomu, ze onen request je tim privatnim klicem podepsany tak minimalne jeden podepsany retezec k dispozici ma.
Zpristupneni tajneho klice jakekoliv druhe osobe je popreni veskere bezpecnosti asymetrickeho sifrovani na kterem je cele podepisovani zalozeno ...
ČLÁNKY DO MAILU