Stoupající křivka se zarazí pravděpodobně tehdy, až stávající komunikační technologie budou nahrazeny jinými kanály. Myslím si ovšem, že by mohla přestat stoupat mnohem dříve, než by bylo záhodno a než dnes očekáváme. Jedna věc je totiž splnění technických podmínek pro rozšíření Internetu mezi obyvatelstvo, druhá věc je, zda toto obyvatelstvo bude vůbec schopno nabízené možnosti využít.
Představme si, že bychom kouzlem přes noc zavedli do každé domácnosti Internet, včetně potřebného vybavení. Každému jeho počítač, každému jeho přípojku. Podle současných očekávání a předpovědí by se zdálo, že naši zem by v takovém případě neminula obrovská vlna novopečených mailařů, surfařů, chatařů a downloadistů, logicky doprovázená obrovskými přesuny pracovních sil z pracovišť reálných na pracoviště virtuální. S tím by souvisely nevyhnutelné a zásadní změny struktury domácí ekonomiky, růst hrubého domácího produktu, nevyhnutelná a neuvěřitelná prosperita a zápis zlatým písmem do historie Nové ekonomiky.
Já jsem ovšem přesvědčen, že výsledný počet aktivních uživatelů Internetu by ani po roce trvání takovéhoto internetového ráje nebyl natolik odlišný od počtů dnešních, nakolik bychom si my, internetoví starousedlíci a nadšenci, přáli.
Vezměte si třeba takovou televizi. Stojí si v každém obýváku, je barevná, má dálkové ovládání s tlačítky označenými čísly… a kolik z jejích uživatelů ji umí skutečně ovládat? Kolik z nich umí používat teletext, načasovat vypnutí… kolik z nich umí naladit programy nebo nastavit pomocí menu na obrazovce jas a kontrast?! Myslím si, že mezi uživateli televizorů takových jedinců nebude ani jedna desetina, o tom, že jich není ani pětina, jsem přesvědčen. Však se také vývoj spotřební elektroniky vrací od nabalování dalších a dalších funkcí k přístrojům jednodušším, které od svých uživatelů vyžadují minimum aktivity a znalostí. Proč? Protože ty složité přístroje, nabízející jim maximálně možný komfort a uzpůsobení funkcí přístrojů, prostě nebyli schopni ovládat.
A teď si představte, že byste stejné populaci nabídli užívat něco o hodně složitějšího – Internet! Vlastně si vůbec nemusíme představovat nějaké hypotetické nouvelles netes: kolik ze stávajících uživatelů Internetu si umí nastavit mailového klienta, tedy prostředek k práci s nejužívanější internetovou službou? Kolik z nich se vyzná v preferencích svého browseru? Kdo umí používat bookmarky? Kolik rozumí rozdílu mezi webovou a mailovou adresou, kolik z nich umí vyhledávat, jak velké procento uživatelů počítačů si vůbec umí nainstalovat program? A ještě si položme otázku – dá se bez těchto znalostí a schopností reálně a zejména samostatně(!) pracovat s počítačem a s Internetem zvlášť? Usuzujíc podle sebe, mám dojem, že už nyní se občasní jednoocí nestačí starat o slepé ve svém okolí. A valnou část, ne-li většinu uživatelů Internetu, tvoří ti, kteří dokáží pouze psát e-maily a odpovídat na ně, přičemž adresy si poznamenávají na papírky. Hlavní chyba ovšem není v nich (i když tím nechci říct, že by se neměli věnovat nějakému tomu samostudiu a sebezdokonalování) – to informačním technologiím nezbývá, než se co nejvíce přiblížit průměru, ne-li podprůměru lidstva. Až pak bude možné hovořit o patřičné, žádoucí a funkční penetraci Internetu mezi obyvatelstvo, které teprve pak bude schopné jeho možností využít.
Zatím se obávám, že my jednoocí podléháme nepatřičnému netoptimismu, který neopravňují ani dotace do školství, ani vzdělávací kursy a bohužel ani jinak potěšitelné výsledky průzkumů. A navíc – v Irsku komunisty čtyřicet let neměli.
ČLÁNKY DO MAILU