Kdyby se dělalo nějaké hlasování, jestli v češtině povolit i nepřechylování (pane "[poarote]") a nepočešťování ("-ová") cizích jmen, rád bych hlasoval pro.
Ztrácí se tím původní jméno (velmi často ho nelze zpětně odvodit) a navíc se tím zkomolí (z čeho není obykle majitel nadšen).
Myslím si, že k tomu ale stejně dojde samovolně dříve nebo později.
Pokud se má jednat o komentátorku České televize, bylo by vhodné, aby mluvila česky. Chápu, že s mentálním onemocněním zvaným feminismus se těžko bojuje, ale to je její problém.
Přechylování je ještě v pohodě a celkem snadno se dá vydedukovat, jak se ta dotyčná opravdu jmenuje. Představte si, jak by to podle výše uvedené logiky dopadalo třeba v Rusku a nebo v Arábii. Z Martina Parolka by se stal Martin Mojmírovič a nebo Martin Ibn Mojmír, nebo něco podobného a pravou identitu takového jedince by už nenašel ani Google. Také bývalo zábavné, když se v dobách přátelství s velkým medvědem na východě do toho přechylování někdo zamotal, pak vznikaly novotvary jako Valentina Vladimírovna Těřeškovovová.
Jaképak zasazovaní do českého systému, to je jen náš národní zvyk. Přechylování použivejme u českých jmen, zahraniční jména ponechme, jak je kdo napsaný ve svých národních matrikách. Nemusel by poznat, že na něho Čech mluví.
Přechylování není komolení jmen, ale zasazení do českého systému. Mužská jména také "komolíte": A Bauer dohání Nowaka.
Nepřechýlená jména jsou vhodná do dokladů, ale ne do normální mluvy.