Presne z duvodu jake popsal pan Docekal by uz mela konecne vzniknout nejaka vladni/celoevropska iniciativa, ktera "vyresi" negativni dopady Facebooku. Pred tydnem na tuhle strunu uderil dalsi hlas - Francois Chollet, kdyz odpovidal panu Muskovi na jeho pomylene obavy kolem AI tim, ze napsal "Arguably the greatest threat is mass population control via message targeting and propaganda bot armies. Machine learning not a requirement though".
MV CR to nepochopilo za poslednich cca 10 let, kdy o tom vi, a novy odbor Pravdy je jen rychlokvaseny produkt vzesly z nepochopeni jadra problemu. Postup EK (konkretne Mgr. Jourova a Sir J.B. King) nasvedcuje naprosto temuz, i kdyz v lepsi verzi ve stylu "kdo nic nedela, nic nezkazi".
Právo na zapomnění:
1) Není produktem EU, nýbrž právní tradice.
2) Není nesmyslné.
V právu dlouhodobě platí, že staré prohřešky se neberou v úvahu - proto se např. tresty po nějaké době vymazávají z rejstříku (resp. neobjeví se ve výpisu z rejstříku trestů). Vychází to z principu, že není fér vytahovat starou špínu na někoho, kdo už se dávno polepšil a seká latinu.
Internetové právo na zapomnění je jenom logickou/konzistentní aplikací tohoto principu na internet. Od soudů není možné očekávat jiné rozhodnutí, protože by to nebylo konzistentní s výše uvedenou tradicí - naše soudy by rozhodly stejně soudní dvůr EU.
Hm, a taky se potom články z dobových novin v archívech a knihovnách vystřihnou, nebo se v nich jméno zloděje nebo vraha začerní?
A ne, ani z toho rejstříku trestů se to nevymaže, ale neobjeví se to ve výpisu a u soudu se k tomu (jako přitěžující okolnosti - recidivě) nepřihlíží. Ale je to tam a soudce to vidí.
Proc byste nemel mit moznost doplnit nasledujici rovnici i po dlouhe dobe pomoci internetoveho vyhledavace?
Podnikatele P1, P2, P3, ...Pn okradli stat S o neuveritelnou castku C pomoci politiku ze strany O1, O2, O3, ...Ok na kauzach L1, L2, L3, ...Lm jen diky tomu, ze pravnik R nastavil v dobe zmeny systemu z K na T zakony tak, ze dulezity paragraf G najednou neplatil. Za "odmenu" se R dostal az do nejvyssi funkce F atd. atd.
Internetove zapominani muze byt vyhodne nanejvys pro politiky-nenechavce, politiky-opilce, ... az po podnikatele-mafiany. Pro slusne lidi a pro zdravi spolecnosti je ovsem spravnejsi nezapominat, i kdyz se to mocipanum nelibi. S tim by jiste souhlasil i TGM.
Soudni zapominani maze stare prohresky pri posuzovani tech novych. Stare spisy se ovsem na nejakem soudnim dvore manifestacne nepali, anzto konci pekne v archivu.
Je zjevné, že o tématu nic nevíte. V právních sporech jde vždycky o to rozhodnout, kterému z protikladných (a přitom oprávněných) zájmů dát přednost - proto má soudce povinnost vždy zvážit a posoudit všechny okolnosti.
A zrovna v případech jako je tento je zřejmé, že by veřejný zájem převážil nad právem na zapomnění.
Zajímalo by mě, kdy se z #tyden - stala glosa o tom, jaký má na vše autor člnku názor. ..
Jinak:
"Firefox používá Google Analytics v about:addons stránce. Špatný nápad. Prozatím to navíc nevypadá, že by Mozilla příliš pochopila, jak špatný nápad to z hlediska soukromí je."
Myslím že není fér neuvést že nejde o "Google Analytics" ale o zvláštní smlouvu mezi Mozillou a Googlem, která zajišťuje anonymizaci dat..
Problém je, že se to tváří jako zpravodajství, akorát se autor občas neudrží, musí nám sdělit svůj názor – a pak si vzpomene, že je to vlastně zpravodajství, takže zůstane jen u sdělení názoru, ale chybí argumentace, kterou by čtenář naopak u názorového článku očekával a ocenil. Ve výsledku to tedy není ani zpravodajství ani názor, pouze to působí arogantně, že autor do článku prostě svůj názor propašovat, ale čtenář mu pak ani nestojí za to, aby ten názor nějak obhájil.
Nešlo by tedy názorový formát přiznat, netvářit se, že je to týdenní souhrn zpravodajství, ale že je to glosa o tom, co za týden zaujalo Daniela Dočekala.
Nikdo se netváří, že jde o zpravodajství. Od začátku jde o Danův subjektivní, ručně tříděný výběr článků, které jemu osobně přišly v uplynulém týdnu zajímavé a které podle něj stojí za pozornost. Už sám výběr článků je autorským počinem. A sám píšete, že v textu nacházíte autorovy komentáře a názory - jde tedy evidentně o názorový text a upřímně řečeno nevím, proč jej pokládáte za zpravodajství :)
Za zpravodajství jej pokládám pro to, že se jako zpravodajství z převážné části tváří. To, že jsou ve zpravodajském textu porůznu rozstrkané názory, z něj nedělá názorový text. V nadpisu jsou tři nesouvisející události – to vypadá jako souhrn událostí. V perexu to pokračuje dalším výčtem událostí – domněnku o zpravodajském souhrnu událostí to potvrzuje. A perex končí větou „Co ještě přinesl končící týden“ – to opět ukazuje na čisté zpravodajství, o tom, že by to měl být názorový článek, tam není ani čárka. Jestli jde o zpravodajský nebo názorový text by mělo být čtenáři jasné hned po úvodu článku, spolu s tím, když se dozví, o čem článek bude. Pokud se na začátku poslední třetiny článku najednou objeví názor, neudělá to ze zpravodajského textu názorový (názor v prvním odstavci nemusí čtenář chápat jako názor autora, ale jako všeobecně sdílený názor – právě proto je problém, když se míchá dohromady zpravodajství a názorový text). Kdyby to bylo naznačené aspoň v nadpisu nebo perexu, třeba že jde o „týden Daniela Dočekala“, dalo by se argumentovat tím, že čtenář byl varován. Ale takhle?
Zpravodajství je samozřejmě také autorský počin. I samotný výběr toho, o čem se článek napíše a o čem nenapíše, je subjektivní, stejně jako to, co v článku zazní a co se jako nepodstatné vynechá. Zpravodajství od názoru se neliší tím, že by jedno bylo subjektivní a druhé ne – liší se tím, jak se s tou subjektivností pracuje.
Co myslíte, co tak chtěl Zuckerberg říct?
Že chce, aby Facebook jako virtuální prostor umožňoval lidem sdružovat se v komunitách? To by odpovídalo překladu kostel.
Nebo že chce, aby Facebook jako společnost těmto komunitám určoval pravidla a do každé instaloval dohlížitele, který by v ní měl hlavní slovo, přičemž tito by tvořili spodní vrstvu mocenské pyramidy, na jejímž vrcholu by byl jedinec tvářící se, že stojí mimo světskou moc, avšak do ní výrazně zasahující (a to i díky akumulaci hmotných statků, kteréžto špičce pyramidy umožňují požívat mnohé světské požitky měrou vrchovatou)? To by odpovídalo překladu církev (s přihlédnutím ke všem konotacím pojmu církev v našem prostředí a dozvuku nedávných církevních restitucí).
Nebo jinak, když se o někom řekne, že chodí každou neděli do kostela, jak si to vyložíte? Pokud by platilo čisté "kostel = budova", asi by to znamenalo, že jde o vášnivého víkendového obdivovatele sakrální architektury. Kupodivu však výrazně více lidí napadne, že bude nejspíše členem místního sboru věřících.
Ale ano, máte pravdu, church lze skutečně přeložit jako kostel i církev.