Hlavní problém je v tom, že na sociálních sítích se lidé obklopují stejně smýšlejícími anebo přikyvujícími tvory. V nejhorším si každý vybuduje grupu přikyvovačů a řiťolezů, se kterými pak žije v izolované bublině, kde se nepříjemné neříká, což zákonitě vede až zajímavým úrovním sebecenzury, přetvářky nebo až lží. Taktéž srážka s realitou mimo vlastní sociální bublinu či konfrontace s jinými názory je pak velice bolestivá a konfliktní.
Pokud totiž vnímáme riziko, že náš názor bude okolím špatně přijat, máme zábrany jej vyslovit. Říká se tomu „spirála mlčení“ a původně se doufalo, že sociální média mohou poskytnout prostor, kde se nebudeme bát vyjadřovat minoritní (nevětšinové) názory. Není tomu tak.
A to někoho překvapuje? Doby, kdy se složení účastníků internetových diskusních skupin výrazně lišilo od celkového složení populace, jsou dávno pryč. A stejní lidé se prostě chovají stejně, ať je to to ve škole, v hospodě, v zaměstnání nebo třeba na webu.
Jediný rozdíl je v tom, že prostředí internetových diskusí umožňuje diskutovat anonymně, ale normální diskutující, kteří chtějí, aby je ostatní brali vážně, to k větší odvaze stejně nepřiměje. Jen trolly, jejichž cílem je provokovat za každou cenu, ale ti nezřídka prezentují "názory", kterým stejně sami nevěří.
ČLÁNKY DO MAILU