Vlákno názorů k článku Na Ulož.to se chystá další žaloba, tentokrát od knižních nakladatelů od OH - Podstata věci je v tom, že za ODBORNOU...
-
OH (neregistrovaný)
Podstata věci je v tom, že za ODBORNOU literaturu jsou lidé vesměs zvyklí platit - pokud je nějaká k sehnání. Když k sehnání není, pak se po určité době ("Ne, nevíme, jestli a kdy bude dotisk...") za ty peníze pořídí průkazka do knihovny, skener a OCR software.
Mimochodem, myslím si že odborná literatura a VŠ skripta jsou typické příklady, kdy je klasický tisk spíše na škodu a nějaká příčetná forma elektronické distribuce by věci pouze prospěla. -
Základní problém je v tom, že autoři nechtějí číst celý autorský zákon. Podle zákona je autorské organizace zastupují.
Zákazníci nemusí řešit za autory jejich tok peněz. Je na autorech, aby tlačili na autorské organizace k tomu, aby lépe rozdělovaly peníze autorům, či aby byly transparentní, nebo aby byly úplně zrušeny.
Pokud autorům nevadí jejich autorské organizace, obyčejný člověk může mít za to (a není důvodu aby se domníval jinak, či to vůbec nějak řešil), že autoři jsou s fungováním autorských organizací spokojeni, stejně jako vydavatelé, a tudíž všichni dostávají od nich peníze. Dále to není mým problémem.
Všude čtu kritiky autorů a vydavatelů na to, že lidí jim neplatí, ale nečtu kritiky autorů na to, že jim neplatí autorské organizace, tudíž předpokládám (a je zcela u zadnice jestli správně či špatně, protože to je starost autorů a vydavatelů, ne má), že všichni autoři spravedlivě dostávají od autorských organizací peníze.
Ona se totiž také objevuje snaha vydavatelů, a to i v příapvěcích zde, své problémy házet na hlavu jiným. Přičemž neslyšet, že kradou jako straky přes autorské poplatky, aniž by za to bylo plnění nebo něco z jejich strany. Zato jejich problémy, které jsou do značné míry důsledkem jejich krádeže peněz přes autorské poplatky a reakce masy lidí na jejich krádeže, opět hází směrem od sebe a pláčou a pláčou, že by se nad nima ustrnul i Honza z pohádky.
Pokud vydavatelé a autoři souhlasí a nic nedělají se změnou kolem autorských poplatků, pak není strarost občanů a ostatních, aby řešili, jak autorské organizace rozdělují peníze autorům. Zřejmě všichni autoři dostávají od nich dostatek, protože si nikdo nestěžuje. Ale i kdyby, je to jejich starost.
Autoři a vydavatelé v Česku si zavedli autorské poplatky, tedy legální krádež, tudíž se budou muset popasovat i s následky. Protože fyzikální a vyšší zákony fungují striktně a nesmlouvavě, protože je naštěstí neřídí lidé.
-
j (neregistrovaný)
Samozrejme ze dostavaji, ale to by nekdo musel umet pouzit googla a za 1s by i nasel, ze ... www.dilia.cz
-
Šíření údajů z karet nikomu nevadí a priori, pokud se nepoužijí pro výběr peněz a jeho účtu.
Já Vám klidně údaje ze své karty dám, protože tam mám limit 0 Kč pro výběr. Těsně před výběrem limit zvýším, zaplatím, a hned limit šup zpět.
xxxxxx
„To, že poplatky autorským organizacím jsou nemorální je pouze váš názor.“
Když jste si naběhl na smeč: Názor autorů, že by snad měli chtít peníze za svou práci či kontrolovat šíření děl je stejně subjektivním názorem. Třeba se ukrutně autoři mýlí. :-)
xxxx
„To vás ale ještě neopravňuje k porušování zákona.“
Já ho neporušuji. Když se budete držet toho, co jsem napsal, což si můžete zpětně ověřit, nikde jsem nenabádal k porušování zákona a ani nenabádám.
Jen jsem psal, že zákon neurčuje, co je MORÁLNÍ, jen co je LEGÁLNÍ. To, že v zákoně jsou i nemorální věci, jako jsou autorské poplatky a další, je jen důkazem.
MORÁLNOST určuje něco jiného, než je zákon.
Proto je poněkud směšné, když autorské organizace na jedné straně jsou nemorální, bez ohledu na to, že si svou nemorálnmost udělali legální, a pak apelují na morálku druhé strany. Morálně (a znovu říkám, že morálku neurčuje zákon) na to nemají právo.
xxxx
„Navíc hážete všechny autory do jednoho pytle - jak chcete s tou vaší morálkou odůvodnit, že když jedni autoři dostávají peníze z poplatků autorským organizacím, budete krást díla jiných autorů.“
Pominu-li, že už mě nebaví, jak autoři házejí do jednoho pytle mě. A neustále mi dávají najevo, že jsem zloděj, ačkoli si vše poctivě kupuji.
Jdu do kina, dozvím se, že jsem zloděj a nemám krást, ještě než začne film. Koupím si DVD, a hned je tam nepřeskočitelná sekvence, že nemám krást toto DVD, které jsem si koupil. Je to trapné a nechutné a považuji to za urážku.
Já morálně nic neodůvodňuji, já totiž nekradu jiným jejich díla. Je zajímavé, jak jste mluvil o neházení do jednoho pytle, a hned mě házíte do pytle se zloději.
xxxx
Jediné co říkám je, že nemorální jsou autoři, nemorální jsou piráti.
Autoři, vydavatelé, autorské svazy, atd. na svou nemorálnost velmi rádi zapomínají, když jim jde o kázání druhé straně. Ale měla by se jim jejich nemorálnost soustavně, trvale, a do omrzení připomínat. V jednom kuse.
-
x (neregistrovaný)
Jednak to uz taky neni pravda, mame technologii ktera bez zasadnich problemu zvladne syntezu textu na zadane tema ... a umi to tak dobre, ze to neni poznat. Ostatne i diky teto technologii se vi, ze ve veskere literature se opakuje nekolik malo postupu a motivu.
Druhak to auto taky musi nekdo nejdriv vymyslet, vyprojektovat ... a pak jich miliony vyrabi temer bez doteku lidske ruky masina ... mimochodem, vyrobni cena (to za co auto sjede z vyrobni linky, vcetne toho vyvoje) auta je od 30 000Kc (takovy ten neljevnejsi model prodavany nekde kolem 150-200k).
Mno a dale se bavime primarne na tema, ze tu (zase) nekdo nabizi sroubovak ohnutej do vinglu ... ale za cenu sroubovaku normalne pouzitelnyho. Jednoduse digitalni kopie ma hodnotu presne 0 (na hodne desetin). Je pak na autorech, aby k tem bezcenym jednickam a nulam pribalili neco, co nejakou hodnotu ma.
Protoze hodnotu neci prace neurcuje ten, kdo tu praci dela, ale ten, kdo ji od nej kupuje. Az lidi prestanou chodit na fotbal, tak si cutalisti taky budou nejspis kopat dal ... ale misto za miliony ... zadara, nekde na placku za barakem. A stane se co? ...
-
Nikdo autorům nebrání jejich díla nezveřejňovat a nechávat v šuplíku. Stejně jako karetní údaje.
Ono i pirátění musí vycházet z nějaké volné existující kopie.
Pirátí se jak autorská díla, tak údaje o bankovních kartách.
A autoři zase pirátí lidem v peněženkám pomocí autorských poplatků a tím ztrácejí jakoukoli možnost apelu na morálku, když sami se morálně nechovají.
-
Papírové i elektronické knihy – obojí má něco do sebe. Možnosti hledání v elektornické knize jsou úplně jinde. Stejně jako možnosti přenášení mnoha knih.
Pravdou je, že „kvalita“ co leze z komerčních prodejů knih je na zvracení. A je jedno, z kterého zdroje to koupíte.
E-booky si pro sebe většinou dělám sám, a jsou o 10 tříd v technické i estetické kvalitě výše, než co si lze kdy koupit.
Na druhé straně – tablet je na čtení e-booků poněkud svítící. Kindle je zase dnes nejhorší elektronickou čtečkou, která asi existuje, zejména z hlediska třídění a orientaci v knihách a knize. On totiž Kindle není ani tak čtečka, jako spíše nákupní katalog Amazonu a polovinu jeho funkcí se dá nazvat „koupit něco na Amazonu“. Cílem Kindle není být dobrou čtečkou, ale zvýšit zisky Amazonu a prodeje jeho zboží. Osobně bych dnes Kindle už nekupoval, protože jednak vendor lock, a jednak kvalita sw v Kindle je na úrovni nejhoršího tajwanského šrotu. Je to smutné, protože hw je to dobrý.
Dokáži si představit v budoucnosti i toho Moneta, až bude vynalezen kvalitní barevný elektronický papír.
Raději dělám sazbu papírových knih, je to taková hezčí práce. Ani nevím proč. Prostě i ten pocit z toho je hezčí. Ale z hlediska čtení je dobře udělaná e-kniha na dobré čtečce zcela srovnatelná s pocitem čtení z papíru.
-
krakonoš (neregistrovaný)
Podstata věci je taková, že klasickým knihám a jejich výrobě narostla elektronická konkurence, která je, dříve, či později, pošle do kopru, včetně těch, které tato klasická výrobní technologie živí. Žaloby tohoto typu nic neřeší, stejně by mohli žalovat podkováři výrobce aut, že jim kazí byznys, protože každý raději jezdí autem, než na koni. Technický pokrok se žádnými žalobami, ani ukřivděným kvičením výrobců klasiky zastavit nedá. Jednoho dne opravdu žádné klasické knihy nebudou; kdo bude chtít publikovat, bude se muset naučit zpracovávat svá díla pro elektronické použití, na druhé straně ho může hřát vědomí, že nebude závislý na rozmarech vydavatelů a o zisk z prodaných děl, pokud budou natolik hodnotná, že o ně bude zájem, se nebude muset s nikým dalším dělit.
-
Jenže Dave ty údaje o kartě nedrží zavřené v šuplíku - předal je někomu dalšímu s tím, že ten dotyčný ty údaje nezneužije a nebude je dál šířit. Stejně jako autor někomu poskytne kopii s tím, že dotyčný to dílo nebude dál šířit.
To, že poplatky autorským organizacím jsou nemorální je pouze váš názor. To vás ale ještě neopravňuje k porušování zákona. Navíc hážete všechny autory do jednoho pytle - jak chcete s tou vaší morálkou odůvodnit, že když jedni autoři dostávají peníze z poplatků autorským organizacím, budete krást díla jiných autorů. -
Jenda (neregistrovaný)
„Čili sám brání šíření informace, z jejíhož šíření by on měl problémy.“
Vypadlo vám slovíčko „sobě“. Čili sám sobě brání šíření informace, z jejíhož šíření by on měl problémy.
„Ale když někdo jiný brání šíření "informace", ze kterého má problémy, nelíbí se mu to.“
Vypadlo vám slovíčko „jinému“. Ale když někdo jiný brání někomu jinému v šíření "informace", ze kterého má problémy, nelíbí se mu to.
„Zkrátka uplatňuje jiný metr na své problémy a jiný na problémy jiných.“
Mně to přijde konzistentní:- Já sám si budu rozhodovat, co budu já sám šířit a co ne.
- Ale jiným lidem nebudu kecat do toho, co oni mají šířit.
-
:) vražda, genocida a podobné zločiny proti míru byly trestné i za doby Hitlera, akorát když se to správně politicky vyložilo, tak to byla národní bezpečnost nebo zájem rasy a ne trestný čin :) Pak došlo na změnu, a politicky se to nevykládalo.... když se revoluce povede, je to hrdinský čin, když se nepovede, je to vlastizrada.... dějiny interpretují vítězové... a pravidla určují vždy vítězové
Nezdá se mi to až tak odlišné od toho co dneska pěstují aktuální mocní... humanitární bombardování, waterboarding, dálkové řízené drony zabíjející na území cizího státu.... taky když se to správně vyloží je to "dobré".... třeba když takový dron zabije ošklivé děti v ošklivém avgánistánu... ale kdyby takový dron zabil staré dobré američany na území staré dobré ameriky tak to až tak dobré už nebude
-
Tomik (neregistrovaný)
No, těžko říct. Organizace spravující jejich práva a rozdělující jim odměny ano, tedy asi část těch peněz z prázdných nosičů autoři dostávají. Problém je v tom, že např. Osa nevydává veřejnou zprávu o svém hospodaření - prostě si nejste schopen zjistit, jaké měli příjmy a z čeho a jaké výdaje. Bylo by též zajímavé vidět, kolik % z průtoku taková organizace sežere...
-
x (neregistrovaný)
nj, blb jako jirsak a spol samo nemuze mit poneti ... http://www.root.cz/zpravicky/turinguv-test-byl-pokoren/
A samozrejme i stovky starsich zpravicek na tema predlozeni seminarky vygenerovane strojove ...
-
Pokud máte na mysli zločiny proti lidskosti ve smyslu Ženevských úmluv, tak ano, formálně byly kodifikovány 1949 na podkladě Norimberkého procesu, nicméně předcházely jim Haagské úmluvy 1899 a 1907.
Nicméně z pohledu teorie přirozených práv byla taková jednání protiprávní vždy, i když v rámci kodifikovaného mezinárodního práva byl termín "zločiny proti lidskosti" poprvé použit až cca v roce 1915.
Ale vražda nebo hromadná vražda atd. byla trestná i za třetí říše a věřím že i tam i dávno předtím, i když se tomu neříkalo zločin proti lidskosti, ale jenom obyčejná prachsprostá hromadná vražda resp. účastenství na takovém jednání.
-
Jak přesně funguje ten mechanismus „vydavatelství brání šíření knih“? Autor napíše knihu, zaplatí z vlastní kapsy za její korekturu, redakci a sazbu, a umístí knihu volně ke stažení na internet (alespoň takhle nějak si to podle mne představují piráti). A teď se do toho vloží nějaké vydavatelství a zabrání šíření té knihy, asi donutí autora z internetu ji stáhnout – jak?
-
tak a teď jste právě smetl francouzkou revoluci, Magnu chartu, Chartu OSN a v zásadě i naší ústavu+LZPS i ústavu EU do kanálu.... :))
Je to přesně naopak.. přirozená práva jsou z principu nadřazená právu psanému, které je může pouze sledovat, ale nikdy překračovat...
zkuste mrknout třeba na článek 1 Listiny základních práv a svobod... podobné je to ve všech ostatních citovaných dokumentech:
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
-
Jan Kalina (neregistrovaný)
Autorske dielo, samozrejme, ze je informacia. Tato informacia moze byt zdigitalizovana a ludia si ju vdaka technologickemu pokroku mozu medzi sebou sirit bez toho, aby autorovi nieco fyzicky ubudlo.
Ja svoju platobnu kartu nezverejnujem. Keby som ju zverejnil tak, aby si kazdy mohol jej cislo opisat, tak nemam ziadne moralne pravo to ludom zakazovat.
Jednoducho, ak raz niekto nieco zverejnim, musim ratat s tym, ze ludia err spolocnost s tym bude narabat tak, ako to vyhovuje im. Prikazovat im, ako to mozu pouzivat uz velmi suvisi so slobodou druhych. Jednoducho dusevne vlastnictvo sa neda vynucovat bez aplikovania totalitnych praktik a porusovanim zakladnych prav a slobod.
Zakon, ktory nedokaze ...
... vnutorne respektovat vacsina populacie, nema zmysel. Zakony by mali v demokratickej spolocnosti reflektovat nazory ludi, ktori tie zakony potom musia dodrziavat. Teda ak vacsina populacie budu autori, fotografi, programatori .... tak autorsky zakon pravdepodobne budu chciet a budu ho aj respektovat.
A z toho vychadza uzus - ak nejaky zakon porusuje jedno percento ludi, tak su zlocinci. Ale ak sa urobi zakon, ktory porusuje viac, ako 70 percent populacie, tak je zlocincom zakonodarca a ten, co si takyto zakon dokazal kupit. -
Tak si škrtněte poslední větu. Když porovnáte dvě situace - v jedné musí autor sám investovat do vydání knihy a nemůže očekávat žádné přímé platby za knihu, v druhé může (a nemusí) knihu poskytnout výměnou za platbu - opravdu si myslíte, že v druhém případě nebude mít motivaci víc autorů a že nebudou svá díla raději šířit? Obávám se, že jediný autor, který píše pro peníze, je protipříkladem k vašemu tvrzení.
-
Informace je nějaký údaj, jednotlivost, která snižuje neurčitost. To, že Hamletův otec je mrtev, je informace. Ale tohle a drama Hamlet je každé něco jiného, drama určitě není jen pouhou informací.
K čemu máte platební kartu, když jí vůbec nepoužíváte? Pokud ji používáte, tak údaje z ní předáváte druhé osobě s výhradou, že je nebude dál šířit. Tomu se v této diskusi říká "zveřejnění". Přikazovat příjemci platby, jak může s těmi údaji z karty zacházet, to už velmi souvisí s jeho svobodou. Je to úplně stejné, jako když vám autor prodá výtisk své knihy - opět s výhradou, že jej nebudete dál šířit. Takže jak je to s vámi - podle vás zpřístupnění druhé osobě má automaticky znamenat zpřístupnění komukoli? Pokud ano, jaké je číslo vaší platební karty, měsíc expirace a CVV?
To, že se duševní vlastnictví nedá vynucovat bez aplikování totalitních praktik a porušováním základních práv a svobod, je pouze vaše nijak nedokázané tvrzení. A proč se omezujete jen na duševní vlastnictví? Proč to samé neprohlásíte o jakémkoli vlastnictví nebo o jakýchkoli dalších právech. -
Jan Kalina (neregistrovaný)
Ked si vytvaram platobnu kartu, tak podpisujeme zmluvu, obe strany, pri plnom vedomi toho, co podpisujeme. Nech sa paci, nech vydavatel predava knihy a s kazdym, komu ju preda, nech podpise zmluvu o nesireni. Vtedy bude vsetko v poriadku. Ale odmietam respektovat vylobovanu podivnost, ked kupou ti okamzite vznika zavazok bez toho, aby si si to vobec precital. Zmluvy, ktore su na obaloch nosicov a knih, nesu vsetky znaky nekalych obchodnych praktik, ktore su inak paradoxne zakazane zakonom.
Malym pismenom zavazok, ziadny podpis a v podstate vsetky spory rozhoduje rozhodca, ktoreho voli protistrana. Pekne. Keby vam niekto poslal postou balik, kde bude napisane, ze otvorenim tohto balika sa zavazujete, ze odosielatelovi budete posielat kazdy den kvetiny, tak co? Ukazete vztyceny prostrednik, lebo to nebude nic ine, ako sproste vydieranie. A teraz si predstavme, ze niekto toto dokaze prelobovat. Zabavne, vsak?
Dusevne vlastnictvo sa neda vynucovat nijako inak, ako totalitnymi praktikami? Ked tento vylobovany nezmysel niekto odmietne akceptovat, tak ako inak ho chcete vynutit? Spiclovanie internetu, mailovej komunikacie, zakazovanie sirenia informacii medzi sebou, zakazovanie delenia sa o majetok, to su vsetko znaky komunistickych metod. Nevraviac o fakte, ako moze byt dusevne vlastnictvo pouzite na cenzuru, alebo parazitovanie na sikovnejsich.http://zpravy.idnes.cz/metelesku-blesku-sverak-zaloba-dmb-/domaci.aspx?c=A131002_1983395_domaci_jav
"Jeden z najodpornejších prípadov sa týkal novely Sixty Years Later, Coming Through the Rye Frederika Coltinga, ktorý bol pokračovaním The Catcher in the Rye od JD Salingera. Salinger prinútil súdy, aby zakázali vydanie tejto knihy na základe copyrightu. "Som rozhodnutím súdu celkom odrovnaný," povedal Colting. "Nazvite ma ignorantským Švédom, ale posledným, čo som myslel, že je v Spojených štátoch je možné, je, že zakážete knihy."
-
Přirozeným právem, aspoň jak to chápe většina západní společnosti, je to, že za užitek z výsledku své práce může člověk žádat odměnu. Dost lidí se sice snaží tvrdit, že pro autory má platit nějaká výjimka - ale zatím je jen velmi málo těch, kteří by to chtěli praktikovat sami na sobě, v zaměstnání prohlásí, že už nechtějí dostávat žádnou mzdu a budou pracovat jen pro radost z práce, a že živit se budou nějak jinak, třeba z dobrovolných darů svých fanoušků.
To, že by ochrana autorského práva, byla ohrožením svobody celé demokratické společnosti, je sice oblíbená pirátská zkratka, ovšem ještě nikdy se nepodařilo vystopovat, kudy ta původní spojitost vlastně vede. Byly různé pokusy, některé úspěšně dokázaly, že ochrana jakýchkoli práv popírá svobody demokratické společnosti a že by tedy neměla být chráněna žádná práva, ani právo na svobodu. Takže až se pokusíte vysvětlit, jak ochrana autorských práv omezuje něčí svobody, myslete přitom také třeba na vlastnická práva k hmotnému majetku, jestli třeba zároveň nedokazujete, že i ta omezují svobodu celé společnosti. -
Jan Kalina (neregistrovaný)
Preco to vravim iba o dusevnom vlastnictve a nie o inych?
Vacsina kopirajtovych zakonov vacsiny krajin nepovazuju kopirovacie monopoly za vlastnictvo. Dokazuje to to, ze pre kopirajty maju separatne zakony. Keby zakony tych krajin hovorili, ze kopirovacie monopoly su vlastnictvom, neboli by na jeho vynucovanie potrebne separatne zakony, ale stacili by tie zakony, ktore vynucuju ochranu “obycajneho” vlastnictva. Existencia separatnych pridavnych zakonov pre kopirajty dokazuje, ze su to umele statne privilegia.
Podruhe, ak by pre zabezpecenie kopirovacieho monopolu stacili “zmluvy pri kupe kopie diela” (ako tu bolo spominane), tak by zase neboli potrebne separatne zakony, stacili by uz davno existujuce zakony na vynucovanie dodrziavania zmluv. Kedze ale existuju kopirajtove zakony, zase to dokazuje, ze kopirovaci monopol nie je dosledkom implicitnych zmluv (napr. tzv. shrinkwrap alebo clickwrap), ale su to statne privilegia.
Dusevne vlastnictvo nie je ziadne vlastnictvo, aj ked v nazve to slovo je. Lepsi nazov je dusevny monopol. Dusevny monopol nie je vlastnictvo preto, lebo je to monopol udeleny statom na nieco co nie je vzacne. Hmotne predmety su vzacne, preto v ich pripade je takyto monopol ospravedlnitelny. Vzacnost hmotnych predmetov by viedla ku mnohym nasilnym konfliktom o ne, preto sa na pouzivanie hmotnych predmetov udeluje monopol. To je vlastnictvo. Je to sposob ako zredukovat nasilie v spolocnosti. Verejne zname informacie nie su vzacne. Moze ich naraz pouzivat aj milion ludi bez toho aby to viedlo ku konfliktu medzi nimi. Udelovanim staneho monopolu na pouzivanie informacie sa zvysuje nasilie v spolocnosti. Dusevne monopoly su nemoralne, lebo na rozdiel od vlastnictva nesluzia na zredukovania nasilia v spolocnosti, ale ho v nej zvysuju.
-
Jan Kalina (neregistrovaný)
Za pracu moze clovek ziadat odmenu, spravne. Ale nikde v kapitalizme mu nevznika automaticky na tu odmenu narok. A uz toboz mu ta odmena nemoze byt zabezpecovana statnym nasilim. Opakujem, otvorim si male potraviny a dam do toho kopec casu, vsetky peniaze, a potom pride Tesco a ja skrachujem. Podla vasej logiky by mal stat vydat zakon, aby si nikto v oktuhu povedzme 5 km ziadne potraviny neotvoril, pretoze si zasluzim za svoju pracu odmenu, a ked to takto bude dalej, nikto uz nebude mat motivaciu otvarat si ziadne potraviny.
A vsetci ludia, ktori namiesto ku mne, pojdu do Tesca su ZLODEJI.K vasmu poslednemu odstavcu. S autorskym pravom myslim problem nie je. Nikto nema problem, pri hrani alebo citovani uviest autora. Co problem je, ze vydavatelstva, si svoj kopirovaci monopol premenovali na vznesenejsie znejuce autorske pravo.
Dalsi problem je, ze aj ked nieco citujete, a uvediete meno autora, moze vam to autor zakazat. A to zasah do slobody je.
Chcete dalsi priklad< Niekto napise text, vy si ho zapamatate. A nesmiete ho nahlas povedat. Zda sa vam to, ze vase prava nie su nijako porusene.
Dalsi priklad som uviedol v linkoch v predchadzajucom odstavci, viz Zdenek Sverak. Aj to sa vam zda v poriadku. Tu je este jeden priklad za vsetky"Takže až se pokusíte vysvětlit, jak ochrana autorských práv omezuje něčí svobody, myslete přitom také třeba na vlastnická práva k hmotnému majetku, jestli třeba zároveň nedokazujete, že i ta omezují svobodu celé společnosti"
Tuto vetu povazujem za vyvolanie trollovania, ale odpoviem vam na nu. Vlastnicke prava k hmotnemu majetku su prirodzenym pravom, vysledok spolocenskeho konsenzusu niekolko tisicroci. A tieto vlastnicke prava, maju za ulohu znizit nasilie v spolocnosti, pretoze vlastnik je jasne definovany.
Idealne objekty nemozu byt vlastnitelne, pretoze su nekonecne siritelne bez toho, aby z povodneho zdroja ubudlo, a zavadzanie vlastnictva idealnych objektov naopak, nasilie v spolocnosti zvysuje. -
Vydavatel knihy tu smlouvu podepisovat nemusí, protože je to jako výchozí způsob určeno v zákoně. Vydavateli ale nic nebrání to smlouvou změnit. Nevím, co se vám na to nelíbí - výhoda je to, že tady je to dané ze zákona, takže stačí znát jeden zákon, a znáte pravidla platná pro drtivou většinu knih. Když budete podepisovat tu smlouvu s bankou, bude to mnohostránkový text se spoustou odkazů, u každé banky jiný a mění se každých pár měsíců. To vám připadá lepší?
Jak jinak chcete vynucovat vlastnictví hmotného majetku, než totalitními praktikami? Špiclování lidí, e-mailové komunikace, zákaz šíření informací mezi sebou, zákaz dělení se o majetek, domovní prohlídky, osobní prohlídky - to všechno jsou znaky totalitních metod. Nemluvě o tom, jak může být vlastnictví hmotného majetku použité pro cenzuru nebo parazitování na šikovnějších.
Většina zemí má zvláštní zákon o vlastnictví. Což znamená, že jsou to umělá státní privilegia (ať už to znamená cokoli). Mimochodem, ty zvláštní zákony pro duševní vlastnictví jsou z toho důvodu, že práva autorů oproti právům na hmotný majetek <i>omezují</i>. Proto se to třeba v anglofonních zemích nazývá výstižněji "copyright", protože to omezuje práva autorů, aby uživatelé získali práva na kopírování.
Vlastnictví hmotného majetku není žádné vlastnictví, i když to vlastnictví má v názvu. Lepší název je monopol na hmotné věci. Hmotné věci jsou vzácné, protože aby vznikly, musí je nejprve někdo vyrobit, musí vykonat práci. Naproti tomu autorská díla vzácná nejsou, protože k jejich vytvoření není potřeba žádná práce, autorská díla vznikají sama od sebe. Vlastnictví je chráněné proto, protože je zpravidla pracnější něco vytvořit, než to ukrást. Jenže kdyby všichni jen kradli a nikdo nevytvářel, nebude za chvíli ani co krást. A pokud byste pochyboval o tom, jak je to s hodnotou práce u hmotných věcí, zkuste si představit, že by vám někdo ukradl auto a odkázal vás na svůj pozemek, kde si místo něj můžete vytěžit železnou rudu a další rudy a ropu na nové auto. Byl byste spokojen? Co se týče hmoty, bylo by na tom to auto i ta odkázaná ruda a ropa stejně. -
Jan Kalina (neregistrovaný)
Takze postupne.
No, a sme doma. Je to v zakone, tak je to super. Pred 50 rokmi bolo v USA v zakone, ze cernoch nesmie sediet na prednom sedadle v MHD.
Rovnako bola v zakone veduca uloha strany, povinnost pracovat. Taka povinnost pracovat - nebolo to jednoduche? Nemali sme prizivnikov, perfis.
Ak je vam milsie zjednodusenie dane zakonom, aj ked ten zakon porusuje prirodzene pravo, tak vam vas nazor brat v tomto nebudem.Vas ostatny text, ak dovolite nebudem komentovat, pretoze tam splietate tolko nezmyslov, ze to nie je v ludskych silach, musim to povazovat za troll bait.
Este k tomu ste mohli pridat vetu - Kopirovanie je vrazda. Pretoze ked budu vsetci kopirovat, autori nebudu mat co jest, a pomru od hladu.
Prajem pekny zbytok dna. :-D -
Autorovi na odměnu za jeho dílo také nevzniká nárok automaticky. Nejprve musí to dílo prodat. Úplně stejně, jako když prodáváte potraviny. Nevím,kde jste vzal tu logiku o pětikilometrovém okruhu - žádný zákon nezakazuje ani prodávat knihy 5 km v okruhu od autora, ani prodávat jiné knihy jiných autorů, ani nic podobného.
Nikdo možná nemá problém při hraní nebo citování uvést autora, ale spousta lidí má problém užívat autorské dílo v souladu se smlouvou, kterou s autorem uzavřeli, případně neužívat dílo nijak, pokud žádné oprávnění nemají.
Současné autorské právo vydavatelství vůbec nepotřebuje. Pokud budou autoři spokojenější bez vydavatelů, ať se na vydavatele vykašlou, nic je nenutí vydávat zrovna u nich.
Pokud něco citujete a splníte podmínky zákona, autor vám to zakázat nemůže. To je právě jedno z těch omezení práv autorů.
Vlastnické právo k libovolnému majetku je přirozeným právem, výsledkem společenského konsenzu několika tisíciletí. S násilím to nemá mnoho společného, spíš s lidskou prací. Teprve s vynálezem autorského práva byla tato přirozená práva autorů omezena, protože se předpokládalo, že se pak díla budou více šířit. Vlastník je jasně definovaný - je to ten, kdo vykonal nějakou práci, nebo někdo další, na koho původní vlastník svá práva převedl.
Nevím, co jsou ideální objekty, ale vlastnictví se vztahuje k lidské práci. Ta není nekonečně šiřitelná aniž by jí ubylo, někdo prostě něco buď udělá nebo neudělá. A je logické, že když nějakou práci vykoná, chce za to odměnu, protože když by udělal něco jiného, odměnu by také získal, a když bude chtít naopak výsledek práce někoho jiného, bude ten někdo jiný zase vyžadovat odměnu. Že budou lidé dobrovolně pracovat zadarmo, to už se zkoušelo, a ve velkém se to neujalo. Takže pokud chcete jít v úvahách dál tímto směrem, musíte vyřešit buď tenhle problém, nebo to, jak by autorská díla mohla vznikat bez lidské práce. -
Ten první odstavec je pěkný nesmysl. Napsal jsem jenom to, že v zákoně je nějaká výchozí smlouva, abyste nemusel kvůli každé knize uzavírat několikastránkovou smlouvu. Úplně stejně by to fungovalo, pokud by ten zákon neexistoval a místo toho jste ta ustanovení podepisoval při nákupu každé knihy. Co je na tom za porušování přirozeného práva? Víte co, zapomeňte na ten zákon, představte si, že místo toho se to samé tradičně podepisuje ve smlouvách. A teď mi vysvětlete, co je na těch dobrovolně uzavřených smlouvách za porušování přirozeného práva.
Já jsem ve svém textu větu "kopírování je vražda" nepsal. Asi vám došli argumenty, když na můj text reagovat neumíte, za to si ale vymýšlíte nesmysly a vkládáte mi je do úst. -
lojza (neregistrovaný)
ono je to trochu jinak, protože autoři nejsou podle současných pravidel placeni za práci, ale za užití díla.
Pokud autor vytvoří dílo, například písničku, tak má nárok na odměnu pokaždé když je skladba hraná i když on v tu chvíli už žádnou práci neodvádí a nikdo další už tuto skladbu nemůže dál poskytovat, aniž by autor nedostal odměnu. Zatímco když výrobce kladiv vyrobí kladivo, tak za to kladivo dostane zaplaceno pouze jednou a když si někdo otevře půjčovnu kladiv a půjčuje kladiva a bere tak výrobci kšefty, tak se na to ten výrobce může jen smutně dívat, protože on žádnou na odměnu za to že někdo jeho kladiva používá nemá. Spousta lidí pak nechápe morální nároky autorů jako "spravedlivou odměnu" protože oni sami žádnou podobnou opakovanou odměnu za používání toho co vyrobí nedostávají. -
Všichni jsou ochotni platit jen za užití, protože to je jediné, co má nějakou hodnotu. Akorát se to v různých případech různě těžko realizuje, takže se pak fakticky platí za něco jiného a plátce věří, že se díky platbě nakonec k užití dostane.
Autoři jen vycházejí vstříc tomu, že o výsledky jejich práce má zájem víc lidí, takže rozpočítají náklady mezi předpokládaný počet uživatelů.
Ono to s tou výrobou kladiv není zas tak jiné. Výrobce je většinou nebude vyrábět po jednom, ale vyrobí jich třeba tisíc, a pak je postupně po jednom prodává. Takže pak také dostává opakovanou odměnu za používání části toho, co najednou vyrobil.
Když si někdo otevře půjčovnu kladiv, není důvod, aby se na to výrobce kladiv díval smutně - on už dostal zaplaceno od té půjčovny a převedl na ni za tu platbu veškerá práva na to kladivo. Jinak ta půjčovna bude za ta kladiva opět dostávat opakovanou odměnu, i když to kladivo koupila jen jednou. Protože opět rozpočítá ty jednorázové náklady na ta jednotlivá půjčení. -
lojza (neregistrovaný)
Je to jiné. Pokud si někdo koupí autorské dílo ke zprostředkování užití, tak musí získat k tomu určenou licenci, která bude zřejmě vyšší než cena pro koncového uživatelé, případně dostane autor poplatek za každé odvysílání apod a tím si původní autor "kompenzuje", že dílo budou užívat další lidé a nejen ti kterým licenci prodal. Takže ten kdo chce dílo užívat si musí koupit licenci přímo od autora a nebo za něj autorovi zaplatí ten kdo mu dílo zprostředkuje. Zatímco půjčovna kladiv si může kladivo koupit v maloobchodě za cenu pro koncového uživatele a výrobce už žádné další zprostředkované platby za další užívání nedostává. a veškeré příjmy z půjčování zůstávají půjčovně. V těchto případech by šla platba za užívání realizovat úplně stejně jako platba za užívání autorských děl. Akorát že výrobci kladiv nemají v zákoně žádnou ochranu, která by jim zajistila, že si půjčovna kladiv musí zaplatit u výrobce za možnost dále kladiva půjčovat.
-
Koupě kladiva v maloobchodě odpovídá odkoupení veškerých práv k autorskému dílu. V obou případech ale můžete získat za nižší cenu i omezená práva – kladivo si půjčit (práva máte jen na omezenou dobu) nebo si koupit uživatelskou licenci. Jediný rozdíl je v tom, že u většiny věcí koncoví uživatelé běžně odkupují veškerá práva, zatímco u autorských děl koncoví uživatelé běžně kupují jen omezená práva. Ale třeba u bytů je také běžný pronájem. Takže pravidla jsou pro oba případy (autorská díla i hmotné věci) stejná, rozdíl je jenom v tom, co se běžně používá.
Mimochodem, autorská díla jsou v tomhle napřed. Lidé si čím dál víc uvědomují, že není podstatné něco vlastnit, ale moci to užívat. Třeba u software ta změna právě teď probíhá – dříve lidé chtěli software aspoň trochu vlastnit (mít na něj licenci a nainstalovat jej u sebe), dnes už mnohem častěji chtějí software jen používat (to jsou ty různé SaaS, cloudy, předplatné apod.). U bydlení je to běžné už dávno, pomalu se podobně začíná přistupovat i k autům (v zahraničí rychleji, ale už i v ČR se o půjčování mluví čím dál víc). -
lojza (neregistrovaný)
vy nechcete pochopit, že já ten příklad nedával z pohledu uživatele, ale z pohledu producenta autorského díla/výrobku, kdy první má zákonný a údajně morální nárok nebýt šizen za to že někdo užívá kopie jeho díla pro které samotný autor už žádnou práci odvádět nemusí, ale přijde o zisk z této kopie , zatímco druhý má nárok výrobek pouze prodat a na platbu za užívání (případně půjčování, tedy něco jako porušení kopírovacího monopolu u autorských děl) už nárok nemá a vynutit si jí nemůže.
Jestli jsou autorská díla napřed je otázka. U spousty služeb se to nezavádí proto, že by to bylo výhodné pro uživatele, ale pro poskytovatele služby. Protože dokud něco vlastním můžu to něco užívat dokud mi to bude vyhovovat bez dodatečných nákladů, zatímco SaaS a pod můžu užívat jen dokud platím a v okamžiku, kdy tím zpracovávám nějaká data se do jisté míry stávám rukojmím poskytovatele služby. (svoje dokumenty napsané v domácích office 2007 za 1200 která mi zcela vyhovují můžu v těchto office zpracovávat dokud mi to bude vyhovovat a budu mít jak to spustit a nebude mě to nic dalšího stát, zatímco v moderních office jsem odsouzen platit dokud budu chtít užívat i když jejich případné aktualizace nepotřebuju)
-
Já to chápu takhle. Tvůrce autorského díla se může rozhodnout, že veškerá svá majetková práva k dílu prodá. Tím pádem už je dál nemá, neplyne mu z nich žádný nárok a ten, kdo práva odkoupil, může dál s dílem nakládat dle libosti (třeba ho půjčovat). Nebo se tvůrce díla může rozhodnout, že si majetková práva ponechá a bude prodávat jen omezená práva (jednouživatelské licence, půjčování).
Tvůrce výrobku se může rozhodnout, že veškerá svá majetková práva k výrobku prodá. Tím pádem už je dál nemá, neplyne mu z nich žádný nárok a ten, kdo práva odkoupil, může dál s výrobkem nakládat dle libosti (třeba jej půjčovat). Nebo se tvůrce výrobku může rozhodnout, že si majetková práva ponechá a bude prodávat jen omezená práva (půjčování).
Já v tom žádný rozdíl nevidím. Chybu vidím jenom v tom, že vy porovnáváte odprodej veškerých práv u výrobku s prodejem omezených práv u autorského díla. Což je ale chyba, že porovnáváte dvě různé věci – porovnávejte buď kompletní odprodej práv u obojího, nebo poskytnutí omezeného práva u obojího.
To půjčování nebo poskytování služeb má samozřejmě výhody i pro uživatele – nemusí platit za vlastnictví po celou dobu a starat se o údržbu, platí jen to, co spotřebují. Nepotřebuju práva k televiznímu vysílání filmu, když se na něj chci jen doma podívat, škola nepotřebuje vlastnit autobus, když potřebuje jen jednou za rok odvézt děti na výlet, nepotřebuju platit celý rok myče oken, když potřebuju jen dvakrát za rok umýt okna. -
A.S. Pergill (neregistrovaný)
1. Pokud zahájí "osvětu", tak se jim může stát, že zájemců o e-booky bude ještě méně - prostě užitná hodnota e-booku je výrazně nižší než užitná hodnota knihy a rozdíl v ceně tomu neodpovídá
2. Právní ustanovení, které naprostá většina občanů vnímá jako nemorální, případně zločinné, bude v demokratickém státě dříve nebo později zrušeno (a čím je ten stát demokratičtější, tím dříve k tomu dojde), případně přispěje k celkovému snížení prestiže právního řádu složek společnosti, které jeho dodržování vymáhají (a tím de facto k rozvratu demokracie).
-
Ad 1 – to je pouze váš názor. Většina lidí většinu knih jednou přečte a založí do knihovny.
Ad 2 – naštěstí to tak moc často nefunguje a většinou se společenské elitě podaří lidem vysvětlit, v čem je problém jejich vnímání. Bohužel máte pravdu, že to tak nefunguje úplně vždy, z historie známe případy, kdy se většině podařilo ta nemorální a zločinná ustanovení odstranit – např. při nástupu komunismu v Rusku nebo v menší míře později i u nás, nebo nástup nacismu v Německu. Na druhou stranu jsou snad tyhle historické zkušenosti ponaučením, že když má většina úžasný recept na to, jak zařídit, aby pečení holubi létali do úst, končívá to dost špatně.
-
A.S. Pergill (neregistrovaný)
1. Kdyby tomu tak bylo, tak by se uplatnily projekty "knih na jedno přečtení, které se po přečtení samy vymažou".
V reálu naprostou většinu z těch víc než tisíc papírových knih, co mám doma v knihovně, jsem četl opakovaně. Naopak jsem z ní při mnoha různých příležitostech vyřadil ty, o nichž vím, že se k nim nevrátím (spolu s různě vzniklými, typu dědictví, duplicitami).
2. Taktika nějakých pochybných osob, spíš gaunerů, vydávat se za "elitu", jejíž názory jsou "jedině správné" nebo "jedine možné". Taky přestává vycházet. Konec konců, jak komunismus tak i nacismus byly lidem příslušných zemí vnuceny právě aktivitou "elit", násilím shora. -
A.S. Pergill (neregistrovaný)
V druhém bodě reaguji na váš text:
"Ad 2 – naštěstí to tak moc často nefunguje a většinou se společenské elitě podaří lidem vysvětlit, v čem je problém jejich vnímání. Bohužel máte pravdu, že to tak nefunguje úplně vždy, z historie známe případy, kdy se většině podařilo ta nemorální a zločinná ustanovení odstranit – např. při nástupu komunismu v Rusku nebo v menší míře později i u nás, nebo nástup nacismu v Německu. Na druhou stranu jsou snad tyhle historické zkušenosti ponaučením, že když má většina úžasný recept na to, jak zařídit, aby pečení holubi létali do úst, končívá to dost špatně."
Tedy to, že se nějaká skupinka gaunerů prohlásí elitou a z této pozice se pokouší prosadit své antisociální zájmy, mě absolutně nevzrušuje. Nástup fašismu, nacismu i komunismu proběhl do značné míry shora, aktivitami "elit". Italské "elity" podpořily "Pochod na Řím", Hitler se stal kancléřem na základě rozhodnutí německých "elit" a i v tom Rusku rozhodly o definitivním vítězství bolševiků zákulisní dohody "elit", včetně dopravení Lenina do Ruska na základě rozhodnutí "elit" německých.
Podobně proběhl i nástup judaismu a islámu, dalších totalitních a elitářských ideologií, byť v rouše náboženském. -
Jan Kalina (neregistrovaný)
Nahodou som na toto znovu narazil a odpoviem po tyzdnoch, aby sa nepovedalo, ze som na to nic nepovedal. :-)
:Úplně stejně by to fungovalo, pokud by ten zákon neexistoval a místo toho jste ta ustanovení podepisoval při nákupu každé knihy. Co je na tom za porušování přirozeného práva? Víte co, zapomeňte na ten zákon, představte si, že místo toho se to samé tradičně podepisuje ve smlouvách. A teď mi vysvětlete, co je na těch dobrovolně uzavřených smlouvách za porušování přirozeného práva."
Vysvetlim. Ak by pri predaji kazdy podpisoval zmluvu pri plnom vedomi, tak potom keby ju porusil, bol by za porusenie zmluvy sankcionovany. Ale tieto zmluvy nemaju absolutne ziadny dosah na tretie strany, ktore ziadnu zmluvu neuzatvorili. Ak ten, co zmluvu uzatvoril, da dielo na internet, porusil zmluvu. Ale ti, co to z toho internetu stahuju a siria dalej ZIADNU ZMLUVU NEPORUSUJU, PRETOZE JU S NIKYM NEUZATVORILI.
Je to obdobne, ako keby ste si pozicali auto, a v zmluve o vypozicani sa zavazete, ze ziadna ina osoba okrem vas to auto nebude pouzivat. A vy to porusite, auto poziciate priatelom. A co teraz? Budete sankcionovany iba vy, alebo aj vasi priatelia, ktori s poziciavatelom absolutne ziadnu zmluvu neuzatvorili?
Podla vasej teorie by mali byt aj vasi priatelia. Uz chapete ten nezmysel? -
A kdy přestanou autoři krást a vybírat za každé prázdné CD, DVD, paměťovou kartu, hard disk, okopírovanou stránku a biliardu dalších příležitostí?
Autorské organizace tu s požehnáním zákona kradou jako straky, že by uznale pískl i Alibaba a 40 loupežníků. A autoři si mastí kapsy, aniž by cokoli udělali. Autorské poplatky se platí za nic, prostě jen jako výpalné.
Je zajímavé, jak všichni mají plná ústa morálky, ale poněkud jednostranné. Ať přestanou krást autoři, a dají také morální příklad.
-
A.S. Pergill (neregistrovaný)
Problém je, že "přirozená" práva jsou cosi naprosto nekonkrétního, co je značným způsobem závislé na tom, kdo to "přirození" popisuje. Takto se soudilo ve středověku a bylo to posléze za éry buržoasních revolucí (a ledaskde, včetně nás, už osvícenskými absolutisty) odmítnuto proto, že výsledkem byla totálně zkorumpovaná justice, soudící stylem "co kdo dal".
Z tohoto pohledu bych se nedíval coby na "přirozené právo" ani na tu vraždu.
Mimochodem, od Norimberského procesu vede přímá cesta až k islámským fatwám (třeba nad Rushdiem), ale i ke komunistickým procesům v 50. letech.Jiná věc je, že režim "Třetí říše" byl naprosto nelidský a likvidace jeho věrchušky byla naprosto správná (IMHO měla být provedena v daleko větším rozsahu, na úrovni miliónů popravených), nicméně rozhodování o jejím osudu nemělo mít charakter soudího procesu.
-
Jan Kalina (neregistrovaný)
Jasne, ziadne knihy nebudu, lebo je internet.
Navrhujem nove heslo - Kopirovanie je vrazda.To, ze nebudu ziadne knihy, lebo verejnost bude odmietat kopirovaci monopol, je kapitalna blbost, ktorej neveria ani tie vydavatelstva, co kopirovaci monopol presadzuju.
Staci si pozriet historiu a empiricke data, bude ti jasne, ze prave su to prave vydav atelstva, a cele dusevne vlastnictvo, ktore zabranuju sireniu knih. -
Jenda (neregistrovaný)
To, že si myslím, že na hraní basketbalu nemá být nic špatného a jiným lidem bych ho nerad zakazoval*, ještě neznamená, že ho sám budu hrát, protože mě třeba víc baví jiné sporty.
> ale když jde o šíření informací, které by poškodilo jeho osobně, najednou má jiný názor
To v jeho příspěvku [ani v následující diskuzi se mnou] nevidím. Ale pokud by toto opravdu tvrdil, souhlasil bych, že je nekonzistentní.
* standardní disclaimer, neuvažujeme hraní basketbalu na dálnici, hlučné hraní ve tři v noci v obydlené oblasti atd.
-
Jenda (neregistrovaný)
> Tady ale přece vůbec nejde o to, kdo tu informaci šíří.
Správně.
> Podstatné je to šíření.
Ano. A Dave tvrdí, že šíření je v pořádku. A vy jste na to reagoval, ať tedy šíří své CVV. To je podobné, jako kdybych tvrdil, že je v pořádku hrát basketbal, a vy byste po mně na základě toho chtěl, abych hrál basketbal.
-
Jenda (neregistrovaný)
> Je tedy evidentní, že důvod, proč se tomu brání, není ta námaha spojená se šířením, ale to, že nechce, aby se tyhle údaje šířily.
Je. Zjevně u něj tedy dochází ke konfliktu dvou přání: Nelíbí se mu, když bude někdo šířit jeho CVV, ale na druhou stranu nechce jiným lidem omezovat šíření informací. Pro něj to má jednoduché řešení (rozhodne se to nešířit), ale když uvidí někoho to šířit, zvítězí u něj to druhé přání a nebude proti tomu šiřiteli zasahovat.
-
lojza (neregistrovaný)
já vim jak to je. Jenže když se vrátíte ve vlákně zpět, tak píšu o tom, jak to vnímají lidi a proč lidi nechápu u autorů tu spravedlivou odměnu za další kopírování. Protože jde pro ně o abstraktní problém který se liší od toho jak to funguje s reálnými věcmi. Když si v eshopu budou kupovat autíčko, fyzickou knihu a ebook, tak většina lidí z informací co jim dá obchod na první pohled netuší, že pokaždé kupují něco jiného s různou mírou omezení (s autíčkem cokoliv, s knihou můžou nakládat jako s věcí kromě nakládání s obsahem a ebook si mohou zpravidla pouze přečíst) a třeba u ebooků se snaží vlastníci práv vzbudit dojem, že si uživatel kupuje to samé jako papírovou knihu jen se slevou za tisk a obhajují tím cenu a pak se diví, že lidi s tím lidi chtějí nakládat jako s věcí kterou vlastní.
S tím vlastněním a půjčováním by to chtělo méně paušalizace. -
M. (neregistrovaný)
Dostávají prdlajs, to by museli přistoupit na hru DILIA. Z těch, které znám včetně sebe a publikují (i knihy), není registrován nikdo, dokonce i kamarád to jako nakladatel odmítl. Nevíte o tom nic. Mimochodem největší vejvar z knih mají knihkupci - 40-50% z prodejní ceny, nejméně autoři. To se dá na internetu taky najít.
Zveřejňování publikací, které jsou aktuálně v prodeji je prasečina - Leges se pak nedivím. Pokud je však věc rozebraná, kašlat na autorská práva a zveřejnit (zvláště u odborných publikací). -
Nemyslím, já čtu hodně, ale beletrii, odbornou literaturu, komiksy, cokoliv - vždy na papíru. Prostě nemám rád elektronická blikadla. A ano, zkoušel jsem to (tablet a kindle), a ne nechci to.
Nebo grafické publikace, mám monografie Da Vinciho, Moneta, a dalších.
tohle v elektronické formě? Ale fuj.Takže dokud budu lidé jako já, budou tištěné knihy. A podle toho kolik je knihkupectví a vydavatelů, myslím že tištěným knihám zánik nehrozí.
A jsou další okruhy kde se knihy nedají vytlačit. Děti a jejich knihy a komiksy, například.
-
x (neregistrovaný)
Ciste zvasty, tak holt bude knizky psat nekdo pro zabavu jako konicka ... a nebude se tim zivit. Svet se kvuli tomu nezbori. Az budu mit doma technologii, kde lusknu prsty a vyrobi mi to auto, tak uplne stejne zmizi vyrobci aut ... a snimi miliony pracovnich mist ... no boze ... stejne jako dnes nikdo nechodi pro boty k sevci, nepotrebuje podkovare ...
-
OH (neregistrovaný)
Ale proboha, monografie Moneta nebo DaVinciho NEJSOU typický kandidát na elektronickou distribuci.
Jenže třeba komentovaný nový zákon ano - protože než připravíte a vydáte papír, poslanci stihnou tak 3-4 novely a vy budete mít publikaci, co neodpovídá skutečnosti. Dtto částečně vysokoškolská skripta, ta by také měla reagovat na nejnovější vývoj v oboru. A co ČSN - když nutně chcete papír, vytisknou vám normu z předlohy přímo na prodejně, jinak máte placený dálkový přístup do databáze s možností tisku - což má tu výhodu, že máte stále platné znění normy a nemusíte silážovat a zapracovávat změny. To ještě pořád nemluvím o situaci, kdy je náklad tištěné knihy rozebrán a dotisk už nikdo nevydá, protože "tisknout těch pár kousků se nevyplatí a víc bychom stejně neprodali." -
Autorské organizace si proti vůli mnoha lidí nasdílejí peníze fakticky každého českého občana a vyberou si své desátky. Ani nepotřebují nic udělat, ani nepotřebují žádná čísla.
Kdyby novináři byli objektivní, do každého článku i diskuse vloží, že autoři nemorálně kradou v autorských poplatcích. Tedy, že nejsou ani oni morální.
Když zloděj káže o tom, že se nemá krást, je to … poněkud podivné.
-
Martin (neregistrovaný)
Asi si neuvědomujete cenu, kolik napsání, zalomení a vydání knihy stojí. Jasně, proč ne, stahujme si je všichni oskenované z Ulož.to. Ale postupem času už žádné knihy nebudou. Prostá matematika. A nezapomeňte argumentovat, že si za to nakladatelé mohou sami, že jsou knihy drahé, že nejsou všechny pro elektronická média a kdesi cosi. Ostatně, jděte ukrást na ulici auto. Vždyť jsou strašně drahá, tak proč si nějaké nevzít zadarmo? :)
ČLÁNKY DO MAILU