Názory k článku Ne manipulátoři, ale packalové

Jen malej dotaz - co lidi s igelitkama delate? Ja je vsechny hned po prichodu dom vyhazuju ...

Já také netvrdím, že toto "dobrodiní" bude v budoucnu omezeno pouze na novináře.
Jen co se technologie zdokonalí, budou podobné služby k dispozici nám všem :-))

Igelitky dostanete zadarmo v Hypernově a nemusíte kvůli nim poslouchat PR nalejvárnu... :-)

Proč myslíte, pane Donáte, že takovou databázi PR agentury ještě nemají? Nebo vám o tom zakazuje mluvit smlouva? ;-) Minulý týden mě jedna PR agentura požádala o aktualizaci údajů v jejich databázi. :-)) Chtěl jsem je původně odkázat na veřejné zdroje a na patřičnou opensource aktivitu PeRsePHONE.XML <http://www.persephone.org/&gt; (která vyvíjí protokol na výměnu informací o novinářích na základě HTTP a XML -- původně se vyvinula z databáze telefonních čísel novinářů, kterou mezi sebou sdílely lobbystické skupiny ve Washingtonu D.C.). Ale nakonec jsem je odkázal jinam.

První polovina jako by pocházela od Microsoftu, druhá pak od George Orwela. Bojím se, bojím....

me bude stacit zase ta plzen. ale tricko.. no, mam-li byt uprimny, reklamnich tricek mam dost. tuzek taky. i nejakej batuzek snad mam, ponozky taktez. bundicku na prkno bych mel ted dostat.. ale stale my chybeji trenky. nechce byt FT prukopnikem v teto oblasti? me oblibene hedvabne s medvidkem Pu se pomalicku rozkladaj;-)

p.s. jak jsem Vam minule slibil ze prijdu v kvadru... mno, tak to asi splnim

Jiří Donát - optimista - do IT vidí, cizí slova zná - píše rád - psaním se neživí, ani do budoucna s tím nepočítá - psaní je mu toliko koníčkem.

Databáze se mi začíná plnit... Jen tak dál!

Ačkoliv Vám to následující diskutující zkritizovali, já bych to vůbec nebral jako ztřeštěný nápad. Článkem i celou touto diskusí se vine myšlenka nutnosti oslovovat novináře cíleně a ve správném kontextu. Ale to je přesně směr, kterým se ubírá budoucnost internetových médií a posléze i reklamy jako takové. Technologie jednoho dne umožní změnit obtěžující záplavu naslepo střílených informací na užitečnou informaci respektující osobnost příjemce a kontext situace, ve které se nachází, a tuto informaci navíc vybaví zpětnou vazbou. Časem se takových osobních služeb dočkáme všichni (jsem optimista), ale při čtení diskuse mě napadlo, že jako první se toho zřejmě skutečně mohou dočkat novináři a že jedny z prvních sofistikovaných systémů tohoto typu mohou být opravdu navrženy inovativními PR agenturami. Chci ale rovnou dodat, že ze strany novinářů nebude moc o co stát.

Moderní CRM systémy (což je kategorie, ze které se personalizované informační služby vyvinou) jsou totiž postaveny na sběru a analýze údajů o zákaznících (v daném případě tedy o novinářích).
Mnohé z informací bude do systému skutečně dávat novinář - ale samozřejmě ne ručně; tohle musí zařídit systém sám (např. analýzou, jaké zprávy daný novinář dostal a jaké vydal se může dospět k mnohem přesnějšímu zacílení způsobu, jak jej v budoucnu oslovovat, nesrovnatelně přesnějšímu, než umožňují dnešní metody). Ne vše lze ale zjistit automaticky, takže sofistikované CRM systémy provozované jednotlivými PR agenturami budou jednoho dne jistě chtít, aby se pro každého novináře vybudovala databáze i takových údajů, které budou muset být plněny ručně, například pracovníky PR agentur. Obsah: co kdo kdy snědl, kam vycestoval, jaké dárky kdy přijal. S těmito informacemi bude dokonce možné spočítat korelaci jídla a dárků s "průchodností" přijatých a vydaných zpráv daného novináře a dále tak zkvalitnit jeho osobní profil. Postupně k tomu přibyde snaha sledovat novináře v celém jeho profesním životě, tedy nejen ve chvíli, kdy píše o "našich" klientech, ale také když píše o konkurenci nebo o čemkoliv jiném. A postupně se přidá snaha sledovat jej i v jeho soukromém životě - protože pokud třeba sám od sebe jde na koncert určitého typu hudby, je to přece důležitá informace pro PR agenturu k návrhu programu TK.
Z databáze leteckých společností a hotelů bude časem možné při troše snahy zjistit, kdy dotyčný novinář kam letěl a ve kterém hotelu spal a opět se spočte souvislost s obsahem jeho článků. Jednoho dne si dokonce možná začnou i jinak konkurenční PR agentury vyměňovat adresné informace o individuální konzumaci všech novinářů na tiskovkách a vzájemně propojí evidenci vydaných dárků.
Inu, budoucnost internetových aplikací přece spočívá v propojování informačních zdrojů...

Nejhorší na této vizi je, že je vysoce pravděpodobné, že se takové systémy budou opravdu realizovat! Takže ačkoliv například já osobně píši rád, asi se budu muset i do budoucna živit něčím jiným a psaní si nechám jen jako hezký koníček...

Vskutku velkorysa nabidka, udelame, co bude v nasich silach (koneckoncu slibit to muzeme :-). Igelitky se nam stejne budou hodit na pristi Invex, kde nejcastejsi otazka na stanku byla, mame-li neco zadarmo...

Pokud byste garantoval i igelitky, prisel bych i ja :-)

Chlebicky budou, tuzky a tricko snad taky zaridime - takze Lupa bude zase v hojnem poctu? :-)

Jestli tam budou i chlebíčky, tužky a tričko, tak se určitě potkáme. :-)

Martine, copak jsme se jasne nedohodli, kdyz jsem vas naposled zval na kafe, ze vsechny vase zminky o FT budou veskrze pozitivni??? :-) (mimochodem, ty jednohubky mi taky chutnaj...)

Velmi zajimave tema i zajimavy clanek. Doufam, ze mi odpustite trosku sebepropagace, ale prosincove First Tuesday Praha (4. 12.) bude zamereno prave na PR, bude poradano ve spolupraci s PR Klubem. Pevne verim, ze se tam s nekterymi diskutujicimi potkam -- a po odbornem programu budou jednohubky... :-)

U nás jsou taky tendence dělat snídaně pro novináře. Snažím se od toho kolegy zrazovat, protože si moc dobře pamatuju, jak jsem na tom býval ráno po uzávěrkách. Souhlasím s tím, že dělat snídani pro novináře o půl deváté je naprostá zhovadilost.

Ve svém schématickém myšlení si autor nepoložil základní otázku. Jak se pozná P.R. agentura od novinářské?
Tím, že sama připouští, že informace prezentuje ve prospěch někoho, nebo že je někým placená? A co je potom taková Svobodná Evropa?

Pan Čermák má rád kromě whisky ještě moučkový cukr, adresu Reflexu znáte ;-)

Já v poslední době tiskové zprávy chápu jako DDoS útoky, :-) ale zatím ještě zvládám. jen mě trochu děsí představa, že bych měl každou TZ publikovat. Já vždycky myslel, že TZ jsou především zamýšleny pro informování článkopisců, teprve v druhém plánu se počítá s eventuálním zveřejněním zprávy. Budu se muset ještě hodně učit.

Já se klidně přiznám, že největší zážitek z nejmenované pravidelné akce v centru Prahy jsou jednohubky s mandarinkou, česnekovou pastou a šunkou. Piju k tomu minerálku. Bohužel se občerstvení podává až po hlavním programu a po těchhle jednohubkách se vždycky strašně rychhle zapráší. :-|

Zásadní problém u PR agentů vidím v tom, že jsou sadisti a pořádají tiskové konference v době, kdy slušný článkopisec ještě spí. No řekněte, to mám po uzávěrce probdít noc, abych mohl přijít v půl deváté na snídani k Túdlekomu?

Mimochodem, proč mě nikdo nechce nechat zaplatit za horkou čokoládu, kterou si vypiju při družném hovoru s PR agentem v kavárně?! :-o

nelíbí se mi tón, jakým šmahem posíláte všechny P.R. agentury do jedné škatulky špatných. Stejně není správné, když politik řekne, že všichni novináři jsou prodejní. Asi máte své zkušenosti, ale nevěřím, že jsou dostatečně relevantní. Z minulého článku si pamatuji, že jeden čtenář Vám vaši kritiku zahlcení Vašeho e-mailu smetl argumentem, že stahování rychlostí 1,5 kB/sec nesvědčí o dobrém image čelného experta na elektronické komunikace (jinými slovy, že byste mohl mít lepší modem). Stejně tak mne nepřesvědčuje, že dobrá P.R. agentura neví, že již rok nemáte internetovou adresu. E-mailování press releasů je jen malá část prací, které P.R. agentury pro klienty dělají.

Vzhledem k tomu, že patřím k přeběhlíkům (zpočátku novinář, teď píár), znám krapet obě dvě strany. A rozhodně znám dost novinářů, kteří chodí na tiskové konference, a jejichž první větou je něco v duchu: Tak copak máme k jídlu a pití. Jeden bývalý kolega (a dnešní protibřehař) z bulvárního deníku býval podobným přístupem proslulý - ve městě, kde působil bylo poměrně dobře známo, jaké chlebíčky má rád a jakou whisky pije. Sympatické (z mého dnešního píářího pohledu) na něm bylo to, že byl velmi neschopný k psaní vlastních článků či ověřování zdrojů, takže naprostá většina informací z tiskových konferencí, na nichž byl, se do novin, v nichž pracoval, dostala. Házet tedy špínu jen na jednu stranu, mi připadá nepříliš košer.

Podle mne nejsou vsichni packalove. Ale je fakt, ze i renomovana agentura muze packat. Zvazte, kolik do toho chcete dat casu a penez. Pokud mate dost casu a malo penez, radsi peclive sledujete (treba prostrednictvim Vaseho Pravednes - ten je pro internet monitoring ok), kdo pise o tematech, ktera se Vas dotykaji. Pokud mate penize na PR, je skutecne nejlepsi zavolat nejakemu novinari nebo znamemu a zeptat se ho. Nevim, jestli tady nejaky novinar zariskuje a udela dobre PR nejake agenture :-) Nechci Vas privadet do deprese, ale ucinnost tiskovych zprav se zmensuje, takze tiskovou zpravou uz dnes docilite pouze maleho efektu, pokud sdeleni neni samo o sobe extremne zajimave.

Ano, v PR nedělám a připouštím, že z praktického pohledu je můj návrh asi naivní. Co tedy dělat? Mám si vybrat PR agenturu, která se chová inteligentně, vyzná se a ví koho kontaktovat. No jo, ale článek byl o tom že takové agentury snad ani nejsou. Všichni jsou packalové. Vy tvrdíte, že novináři by k lepšímu cílení nepřispěli. Nic moc stav.

Tak mě napadá...
jestli čte diskusi nějaký novinář, mohl by jmenovat nějakou PR agenturu, která mu připadne jako dobrý manipulátor. Prostě agentura, o které by řekl "to je ono, takhle to má být, tihle mi posílají to co potřebuju, rozumí nám novinářům".

Pokud si napisete na adresu jiz zminene Nadace VIA, poslou Vam ji zdarma. Udelal jsem to stejne, protoze v knihkupectvi se bezne zrejme koupit neda.

Dobrou agenturu poznate tak, ze zna vetsinu novinaru, kteri delaji temata, spojena s Vasi firmou. Takze cileni tiskove zpravy skutecne existuje a je to vlastne sluzba, postavena na zkusenosti a inteligenci agentury. To si nikde nevycucate. A nevyresi to ani zadny registr. Existuje napr. PRnet.cz pro novinare, ale je to takova rozpacita sluzba. Otisknou Vam tam cokoli, ale my mame zkusenost, ze je to naprosto neefektivni. Zkouseli to i Computer Pressu, ale myslim, ze z toho taky nic nebylo. Btw. je videt, ze v PR nedelate, protoze veta ,,O aktualizaci údajů by se měl asi starat sám novinář" je prinejmensim nestastna v tom, ze takhle by to rozhodne nefungovalo. Uz vubec nemluvim o tom, ze Vam zadny novinar svoji chrakteristiku nepodal a ze nektere agentury se nestiti niceho.

V databázi Národní knihovny: Marek Šálek, Tomáš Feřtek - Novináři nejsou zlí : mediální rukověť pro neziskové organizace. Nadace VIA, 2001. Je to příliš nové, ještě to v knihovně nemají.

Delam v PR, takze Vam na to muzu odpovedet. PR manageri k novinarum pristupuji stylem ,,co pro nas ti novinari mohou udelat" - ne ,,co my muzeme udelat pro ne". Aby si tohle uvedomili, je potreba novinarum skutecne naslouchat. A pokud neni PR manager schopen naslouchat v beznem zivote, je velmi nepravdepodobne, ze to nedokaze ani v praci. Rikam tomu boj mezi silovym a inteligentnim PR. Mozna je to boj mezi aroganci v nas a pokorou v nas. Ani my (agentura) se tomu nekdy nevyhneme, ale snazime si to uvedomit a potom to udelat jinak. Btw. jednou jste psal o knizce od T. Fertka - Novinari nejsou zli. Pokud to nebyla blamaz, jste si jisty, ze skutecne vysla ? Rad bych se poucil, ale nikde ji nemaji a rikaji, ze ani nemeli.

Nejsem sice P.R. agentura, ale občas také tvořím tiskovou zprávu. Zaujala mě myšlenka zasílání TZ cíleně pouze těm novinářům, u kterých je šance, že si "všimnou".
Jak ale cílit?
Pochybuju, že existuje někdo, kdo zná všechny novináře v republice a ví, který se čím zabývá.
Takže otázka zní: (pokud už něco takového neexistuje,) nestálo by za to vytvořit veřejný registr novinářů, který by sloužil ke zlepšení cílenosti zasílání informací? U každého novináře by tam bylo napsáno čím se zabývá (klíčová slova), pro které médium pracuje, jakou pije whisky, atd.
Možná, že by podobný registr byl ku prospěchu novinářů, P.R. agentur i firem. O aktualizaci údajů by se měl asi starat sám novinář.
PíáR agentury by pak mohly respektovat nepsané pravidlo, že "nevyužít registru je neslušné".

Ten clanek je brilantne a usmevne napsany, kazdy, kdo delal v public relations se musi poznat. A korunu mu nasazuji fakt, ze autor je clenem redakce Reflexu, potazmo vydavatelstvi Ringieru, ktere tlaku public relations podleha bezne. Za inzerci se da koupit vse, i v Reflexu.

No, nakonec to autor spravne napsal: mají nás novináře přečtené. Teď nemyslím naše články, nýbrž naše slabosti a charaktery. Vědí přesně, kolikrát jsme se přes všechny řeči (viz body jedna až devět) přišli na tiskovou konferenci pouze a pouze najíst, kolikrát jsme se nechali pozvat na zajímavou zahraniční cestu (která měla informační hodnotu stejnou jako všechny ty maily, které zuřivě mažu) a kolikrát jsme si s úsměvem dávali do tašky drobné dárky (jakkoliv větu v mailu "Novináři obdrží drobnou pozornost" považuju za nejurážlivější, jakou jde v tomto oboru vymyslet). P.R. agentury dobře vědí, že každou informaci lze dostat do tisku - a je třeba jen zjistit, který novinář to udělá za pozvání na biftek, který za dlouhodobou zápůjčku tiskárny a který za pozvání do Ameriky. Tak mě napadá: možná jsme to my sami, co nás novináře na P.R. agenturách tak štve. Znají naši cenu - a to je hloupější než všechny předcházející hříchy dohromady.

Tak to skutecne je, poptavka pro inzerci a drobych pozornostech je velka (ze strany novinaru). Bohuzel, novinarina je stejne prohnila jako public relations. A dokud nebudou cesti novinari na urovni zahranicnich (tedy stejne dobre placeni, stejne motivovani a prosevani), bude i public relations vyuzivat nejefektivnejsich prostredku, jak prosadit klientovi zajmy do tisku. Zatim to jde pomoci tricek a chlebicku.

Milan Kundera napsal jednu moc hezkou vec: Novinarina, je jako reka, ktera myje vsechnu spinu z brehu, ale zivot... zivot se odehrava na brehu. No a public relations jen do te reky pousti dalsi sracky...

Až se mi skoro nechce věřit že od stejného autora pochází i onen úděsný pořad "zavináč".