Nabírej pomalu, propouštěj rychle – známé personální pravidlo platí napříč obory, ale ve startupovém prostředí jako by mělo alespoň dvojnásobnou váhu. Jenže české zákony propouštět rychle neumožňují. A prostředí, ve kterém se startupy pohybují, zase prý neumožňuje nabírat jen tak pomalu. Ti nejkvalitnější pracovníci jsou už dávno pryč.
Řešení, které zdaleka neobjevily jen startupy, se pohybuje přinejlepším na hraně šedé ekonomiky, ale spíš daleko za ní. Na práci si často najímají OSVČ, tedy v podstatě podnikatele. Ti ale pro ně pracují, jako by byli zaměstnaní.
Startupový zákon, který se nedávno v Česku začal připravovat, má ošemetnou situaci řešit. V tomto smyslu má přinést startupům úlevu. Jedním z jeho cílů je totiž nastavit speciálně pro ně poměr, který není ani zaměstnanecký, ani nezákonné zaměstnávání OSVČ – ale něco mezi tím.
Lupa oslovila zástupce startupového světa, aby popsali, jak nastavený systém funguje a proč je pro ně své pracovníky nezaměstnávat tak důležité. Vzhledem k citlivosti tématu neuvádíme v některých případech jména ani názvy firem, identitu i situaci ve startupech ale redakce zná.
Jistota versus zaměstnání
„Ještě nikdy jsem neměl jistotu, že za tři měsíce budu mít z čeho lidi zaplatit,“ říká jeden ze zakladatelů. Jeho startupu se daří – funguje víc než dva roky, má zajímavou investici, platící zákazníky, oslovuje nové trhy a pracuje a se všemi buzzwordy včetně umělé inteligence. „S výpovědní dobou, která se nasčítá až na tři měsíce, bych musel buď neustále dávat lidem výpověď ve zkušební době, nebo čekat, až zkrachujeme. Nemůžu zaručit, že na ně za tu dobu budu mít peníze. S finančním plánem, jaký mají startupy, je klasické zaměstnávání prostě neslučitelné,“ vysvětluje.
A jak to vypadá v praxi? „Už několikrát jsem lidem snižoval úvazky nebo jsme se domlouvali jinak, třeba posouvali fakturaci. Kdybych měl lidi na hlavní pracovní poměr, byli by to ti první, se kterými bych se musel rozloučit ve chvíli, kdy nevyjde zakázka nebo cokoliv jiného. V tu chvíli je ve skutečnosti takový pracovní poměr kontraproduktivní a pro startupy funguje úplně opačně. Zaměstnance staví do role ohroženého v první linii. Nejde to jinak, protože vím, že je nemám z čeho zaplatit. Že jim teď musím dát výpověď, abych za tři měsíce nezkrachoval,“ říká.
„Setkáváme se s tím stále. Většina firem v téhle kategorii takovým způsobem funguje,“ potvrzuje Jan Gabriel ze startupu Symfio, který pomáhá firmám s finančním řízením a dobře zná finanční realitu řady z nich. Aniž by prozrazovala podrobnosti z jejich fungování, obecně popisuje, že finance, které zbývají z tržeb, společnostem v technologiích a e-commerce obvykle nepřebývají.
„U startupů a malých firem tvoří mzdy kolem 70 procent nákladů. Rozdíl mezi OSVČ a zaměstnanci je v tomto případě obrovský,“ říká. Počítá, že u pěti vývojářů, což je běžný počet v malém startupu, to znamená 250 tisíc korun měsíčně. A tedy tři miliony ročně. Pokud má tedy startup připravené peníze na rok a půl fungování, částka může znamenat rozdíl mezi úspěchem a koncem.
Gabriel přidává ještě jeden argument: „Žijeme v extrémně dynamickém světě. Firmy čelí šokům – kulturním, politickým, ekonomickým. Dokud jsou malé a agilní, můžou rychle reagovat. Když jsou nuceny zaměstnávat, o tu výhodu se připravují,“ popisuje.
140 tisíc čistého, nebo jdeme jinam
Pokud se zdá, že zaměstnávání OSVČ je jednostranný vztah, není tomu tak. Vysvětlují to zkušenosti oslovených startupů a právě i Gabriel. „Vždy je to o vztahu mezi tím, kdo práci nabízí, a tím, kdo práci poptává. Je to směnný obchod a dochází k němu jen ve chvíli, kdy obě strany něco získávají,“ uvádí.
„Podle logiky startupistů: máme 140 tisíc na ajťáka s určitou úrovní schopností a dovedností. Dáme je tomu, koho se nám podaří najít. Když bude chtít zaměstnanecký poměr bez ohledu na výši čistého příjmu, klidně zvolíme jej. Ale to se moc často nestává. Tito lidé očekávají, že jim na účtu přistane 140 tisíc. Vědí, že taková je jejich hodnota na trhu,“ vysvětluje.
Ta by odpovídala asi 185 tisícům jako náklad pro firmu, pokud by šlo o zaměstnance, na což obvykle startup nemá. „Případnou nejistotu toho, že je nechrání výpovědní doba nebo další zaměstnanecké výhody, pak občas kompenzuje ESOP. Tedy hypotetická částka, kterou pracovník dostane, pokud startup projde úspěšným exitem. Ale i tu výpovědní dobu je možné v příkazní smlouvě ochránit,“ dodává Gabriel.
Miloš Lokajíček je spoluzakladatel startupu Valka.AI, a ještě než v něm působil, stihl projít několika jinými úspěšnými startupovými projekty. Problematiku shrnuje jasně. „Obvykle se bavíme o špičkových lidech, a ti jsou opravdu drazí. Zdanění práce v Česku je vysoké a omezené rozpočty startupů dost determinují, zda vůbec, za kolik a kolik takových odborníků jsem schopní nabrat,“ popisuje.
A co se týče ochrany zaměstnanců? „Bavíme se o lidech, kteří jsou schopni získat pracovní nabídku během několika dní. Takoví lidé nepotřebují standardní pracovněprávní ochranu s dvouměsíční výpovědní lhůtou. Tito pracovníci chtějí globálně kompetitivní plat a podíl na firmě formou ESOP,“ říká.
Pokud hovoříme o takových startupech, je třeba si startup definovat – což ještě v Česku chybí. Řekněme tedy, že je to rychle rostoucí a mladá firma, jejíž všichni pracovníci, včetně zakladatele, usilovně pracují na vývoji produktu, který můžou takzvaně škálovat, tedy rychle nasadit, přizpůsobovat, měnit podle podmínek trhu a požadavků klientů. A svůj produkt rychle a bez dalších nutných zdrojů rozšiřovat. „Startupy nejsou malá firma. Rosteme nelineárně,“ vysvětluje Kamila Zahradníčková, spoluzakladatelka startupu Lakmoos.
V začínající firmě jde všechno ostatní stranou. Nejen byrokracie, často i soustředení na prodej produktu. A rozhodně finanční plánování.
„Finanční řízení takové, jaké ho známe z velkých firem, v začínajícím startupu typicky neexistuje. Nemají dedikovaného člověka, který by finance řídil. Když přijde faktura, zaplatí se, vrchol řízení je nastavování splatnosti, aby se co nejvíce oddálil odchod prostředků. Za ideálních okolností startup od investorů získá peníze, pracuje na produktu a vše ostatní je zbytná administrativa. Finanční logika je pro startup jednoduchá: mám víc peněz, koukám na to, jaké lidi jsem za měsíc schopný zaplatit. Ze začátku jsou to kupecké počty, kdy víme, kolik má startup runway a na jak dlouho vydrží s daným týmem,“ vysvětluje Lokajíček. Odhaduje, že finanční řízení a pracovník určený na zacházení s penězi přichází do startupu až okolo seed roundu či series A. To je v Česku typicky víc než po třech či v případě series A čtyřech letech existence. „Finance se tak začínají řešit ruku v ruce s tím, kdy startup začne vydělávat,“ popisuje.
A co na to ti, kdo do startupů posílají peníze? „Jako investor chci, aby se startupy soustředily na jádro toho, co dělají – na byznys. Už tak řeší spoustu věcí, které by řešit nemusely,“ říká Vojta Roček z VC fondu Presto Tech Horizons. „S finanční správou tráví spoustu času už tím, jak mají reportovat daně, nebo jestli je mají vůbec reportovat. Zaměstnávání je extrémně náročný proces svázaný řadou pravidel a povinností. Je stavěný pro princip, že hledám firmu, s níž zůstanu několik let. Ale startup neví, jestli bude existovat za půl roku. Proč by tedy měl řešit celý procesní mustr,“ táže se řečnicky investor.
Zároveň ale upozorňuje, že vše zmíněné funguje pro skutečně začínající startupy. S jejich růstem nastává přesný opak: startupy potřebují mít zaměstnance. „Jakmile začnou s investory jednat o pokročilých kolech, jako jsou A či B, nemít zaměstnance jim prakticky ubírá na hodnotě. Zahraniční investoři navíc nějaký systém s OSVČ vůbec nechápou a může to být významná překážka,“ popisuje Roček a vysvětluje, že stejné je to s případnými kupci startupu. „I po nás, když jsme kdysi prodávali startup Stories, chtěli, abychom všechny zaměstnali,“ říká.
Nová pravidla hry
Startupy zdaleka nejsou jediné, kde probíhá tak úzká spolupráce s OSVČ, ze které je všem zúčastněným jasné, že má spíš parametry zaměstnání. Zahrnuje mezi jinými dennodenní chození do kanceláře, firemní počítač, nebo výlučnou práce pro jednoho „klienta“. Tu některé ústní dohody nebo rovnou písemné smlouvy dokonce kontraktorům nařizují. Nebo sepsané kontrakty, které alespoň nějakou délku výpovědní doby přeci jen přiznávají.
Přesto se právě u nich možná objeví nová pravidla. Podle některých studií je totiž klasické nastavení válcuje více běžně fungující firmy. Podle jedné, na kterou se odvolává i skupina připravující startupový zákon, digitální technologie a takzvaná gig-ekonomika (zakázková ekonomika) změnila podmínky na trhu práce a vyvolává potřebu nového nastavení.
Další, taktéž zdroj informací pro tuto pracovní skupinu, prohlašuje, že z pohledu efektivity systému i pracovního blahobytu jsou hybridní režimy (například kombinace zaměstnanců a kontraktorů) výrazně efektivnější než běžná klasifikace. A často se hovoří o tom, že právě startupy přinášejí technologie, které jsou strategické i pro stát.
Pokud ale zákonodárci budou skutečně souhlasit s tím, že pro startupy bude otevřený zvláštní zaměstnanecký režim, jak zajistit, že skutečně nepůjde o klasické zaměstnávání a režim budou využívat jen firmy, jež lze vnímat jako startupy? “První pojistkou bude zadefinování podmínek, co jsou startupy z hlediska obratu a stáří firmy. A pokud to překročí, v tu chvíli ze zvýhodněného prostředí vypadávají,” popisuje náměstek ministra průmyslu a obchodu Štěpán Hofman. Zdůrazňuje, že startup také musí být definovaný mimo jiné jako rychle rostoucí firma se škálovatelným produktem. “Má jít o ‘nakopnutí’ počínajícího byznysu, nikoliv podpora celkového byznysu v Česku,“ zdůvodňuje program.
Startupy zatím v Česku definované nejsou. Česká startupová asociace stojí o to, aby se Česko inspirovalo španělským modelem, který má speciální právní rámec pro startupy. Jsou jasně definované a firmy v daném režimu mají mimo jiné například nižší daň z příjmu, daňové incentivy pro investory, některé nižší poplatky nebo zvýhodněné ESOPy.
„První rok se ve Španělsku do startupového prostředí přihlásilo necelých dva a půl tisíce firem. Z toho jich podmínkami prošlo asi 1 500. Dá se tedy odhadnout, že v asi 4,5krát menší České republice během prvních dvou či tří let mohlo být ve startupovém režimu asi 400 až 700 firem. Většinou menších a lze tedy počítat, že zaměstnanců budou nižší desítky tisíc. Z nich už reálně většina jako kontraktoři fungují. Věříme, že pokud by se reforma udělala s určitým daňovým nastavením, stát by na tom mohl vydělat,“ odhaduje Martin Jiránek, který Českou startupovou asociaci vede.
Startupový zákon začala připravovat pracovní skupina pod koordinací CzechInvestu a jako oporu vypracovala analýzu o aktuální situaci startupového trhu a inovací. Na ní se podílelo Ministerstvo průmyslu a obchodu, Úřad vlády a Česká startupová asociace. Budoucí pravidla, která se ovšem teprve mají tvořit, mají mít podle aktuálních aktérů podporu napříč stranami. Předpokládají proto, že reálné znění by mohlo být předloženo vládě v prvním kvartále příštího roku. V účinnost by pak mohl podle nynějších představ vstoupit 1. ledna 2027.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU