Vlákno názorů k článku Neil Young chce hudbě vrátit zvuk, ohlásil svůj přehrávač pro audiofily od P2010 - Bude se pak konat tzv. "slepy test" ?...

„100000x větší rozsah hlasitosti než 120 dB, které lze s trochou snahy na CD dosáhnout?“

Běžná kvalita je 16bitový záznam. A jak si snadno spočítáte 2^16 = dává TEORETICKY (nikoli reálně):

20 * Log(2^16) = 96,34 dB

qqqqqqqqqq

„V Boston Audio Society to měřili a žádná z audiofily dodaných gramofonových desek, které podle nich určitě byly mimo možnosti CD-Audio“

Jak toto vaše tvrzení souvisí s textem, který jsem napsal, a na který reagujete? Nijak. Jen se mi snažíte dokázat, že nemám pravdu na základě něčeho, co jsem nikdy nenapsal. Takových manipulátorů mám docela plné zuby.

Nehledě na tom, že dané desky mohly být zcela mimo možnosti CD, a to nikoli dynamikou, ale třeba jinými parametry.

Nicméně já jsem nic o žádném konkrétním zdroji nepsal, že je super kvalitní. Pouze jsem nabízel, že libovolného skeptika přesvědčím ve slepém testu, pokud tento bude kvalitní po všech stranách. Na zjištění nekvality mp3 a CD nepotřebuji dokonce ani srovnávací nahrávku, protože prznění těmito způsoby jsou charakteristické samy o sobě.

Já se klidně na slepý test hlásím.

Rozeznat i bez porovnání s čímkoli, co prošlo ztrátovou kompresí (mp3, ogg, aac, wma, …) je velice snadné, protože každá z nich, i na nejkvalitnější režim mrví zvuk skutečně značně. Zejména nepřenášejí vyšší frekvence, takže vyšší harmonické Fourierovy řady u vyšších frekvencí jsou ořezány, takže vyšší tóny mění barvu směrem k sinusovitému průběhu.

Kromě toho ztrátové komprese začínají poměrně slušně mrvit zvuk na kvadrát, jakmile se objeví mnoho velmi různorodých nástrojů.

Rozeznat CD kvalitu je opět snadné, chybí dynamika. Uši vnímají 100000 × větší rozsah hlasitostí zvuku, než je možné zakódovat do CD, takže na skladbě, která střídá pasáže od velmi slabých až po hodně silné (řada orchestrů klasické hudby), je prostě mimo možnosti CD a je třeba jí upravit.

qqqqqqq

Na slepý test ovšem potřebujete kvalitní zdroj kvalitně nahrané hudby. A ano, CD není kvalitním zdrojem hudby.

Dále takový zdroj hudby by neměl projít hrátkami zvikaře při nahrávání a různými filtry a efekty, což dnes zvukaři zhusta dělají, a tak se z kvalitního zdroje stane šitový výstup. Najít kvalitní zdroj hudby, kde zvukař si nechtěl hrát a mrvit jí, je velice vzácné. (viz mimo jiné Loudnes war: http://cs.wikipedia.org/wiki/Loudness_war).

Stejně tak potřbujete kvalitní články dalšího řetězce.

qqqqqq

Ani já si při slepém testu nejsem jistý, pokud není kvalitní zdroj zvuku a hudby, zda je hudba zmrvená jen málo nebo střeně málo. Prostě shit je shit, a je jedno, kde to vznikne.

Jakmile ovšem máte co nejkvalitnější zdroj zvuku, pak je to zcela o ničem jiném. Zejména pokud jde o bohatší zdroj zvuku (orchestr klasické hudby), pak ztrátová komprese či pouhá CD „kvalita“ je slyšet okamžitě jako prznění.

Chcete-li si to vyzkoušet, rád se dobře provedeného slepého testu s kvalitním zdrojem zvuku zúčastním, a přesvědčím vás, že opravdu není problém rozpoznat zkreslení mp3 či CD.

Myslím, že hudba bez různých speciálních efektů, filtrů a umělých změn dynamiky se poslouchat dá.

Ale zvukař, a to dělá dnes 99,9999 % zvukařů si neodpustí různé hračky (v přímém jazyce: przniče kvality zvuku), protože se to na digitálních programech tak snadno dělá. A pak jde kvalita prudce dolů.

Těm 0,0001 % zvukařů či nahrávek, které jsou zvukařem ošetřeny kvalitně a profesionálně se omlouvám, to jsou tu výjimky. V minulosti tta procenta byla naopak.

Ovšem jádro toho, co jsem psal je, že pokud chcete dělat slepé testy, musí být zajištěn kvalitní zdroj hudby, jinak ani ten největší netopýr nepozná mnoho. Ale pokud chcete slepý test jen na umlčení lidí, kterým se nelíbí dnešní nakvalita, pak použitím špatného a nekvalitního zdroje, třeba po zvukaři, který si moc hrát s různými monožstmi filtrů a efektů zvukového programu, je ideální.

Není zase tak dlouho doba, kdy se slepými testy v renomovaných hi-fi časopisech dokazovalo, že člověk nerozezná 128 kbps mp3 od CD. Samozřejmě je jasné, za co takový slepý test stál.

Pokud jde o slepý test, ani já nepoznám přes zvukařem či záznamem zprzněnou nahrávku jako netopýr, a nejsem schopen odlišit ji slepým testem podle toho zařízení či sluchátka. Prostě vím, že je to shit a někde po cestě byla zmrvena někým nebo něčím. Jestli byla zmrvena mírně do smrduta levými sluchátky či zesilovačem o 0,1 % mírně smrdutěji, to nepoznám.

Digitální hudba a záznam znamená obecně kvalitivní skok prudce dolů (nemluvím o teoretických možnostech digitálního záznamu, ale o praktickém dopadu v realitě).

Nesmyslnosti poznám hlavně proto, že nemám kalibrované uši podle zmrvené digitální hudby, ale podle skutečných akustických nástrojů (na několik z nich hraji) a podle reálných zvuků. A vím, jak mají znít. Proto nejpřesnější test pro mě není slepý test (porovnávat exkrementy, které jsou zprzněné několikrát už v samotném záznamu, a pak hledat co je dozprzněné zařízením lépe či hůře nezvládám), ale jednoduše přímý poslech bez srovnání. Vím přesně, jak reálné zvuky a nástroje mají znít. Na rozpoznání, že jde o mp3 nebo o CD záznam nepotřebuji srovnání. Klasická zprznění a zkreslení těchto cest se poznají rychle, snadno a přímo.