Když homosexuálům povolí sňatky, tak je sice heterosexuálům v jistém smyslu nezakážou, ale předefinují jim, co sňatek znamená, už to nebude "bohem posvěcené pouto mezi mužem a ženou, z něhož vzejde příští generace". A pokud někdo trvá na tom, že přesně toto sňatek je, potom povolit jej homosexuálům není nic menšího než krádež tohoto pojmu, aby byl použit pro něco "nižšího".
Takže odpověď je částečně i ano, zakážou jim sňatek v tom smyslu, jak jej chápou, aby jim místo toho náhradou povolili něco, co se v určitých ohledech tomu původnímu podobá, ale v jiných ne (přičemž tyto pro někoho mohou být ty nejdůležitější).
Většina sňatků je už dlouho občanských, ne církevních, takže evidentně opravdu málokdo z heterosexuálů chápe manželství jako "bohem posvěcené pouto mezi mužem a ženou, z něhož vzejde příští generace" a tím pádem těžko o něco mohou přijít jenom kvůli sňatkům homosexuálů.
Samozřejmě, když si vlastní světonázor omezíte na pohádkový příběh, omezí vás v realitě kde kdo.
Trefná reakce, jež má jen jeden drobný problém, totiž že nemíří k podstatě. Toto chápání manželství je jen jedno z možných, ač uznávám, že svým způsobem nejextrémnější.
Ale dobrá, když Vás dráždí příklad, zkusím explicitně uvést obecný argument, jehož je zástupcem. Jde o to, že ve chvíli, kdy někdo chápe manželství jako svazek, součástí jehož podstaty je, že jej mohou uzavřít heterosexuálové a homosexuálove ne (a je vcelku jedno z jakých důvodů, kromě onoho náboženského to může být "biologický", tedy že manželství je stvrzení přirozeného spojení muže a ženy, může jít o manželství chápané jako to jediné správné zázemí pro výchovu dětí, ale může jí klidně o "my ano, oni ne, protože tak to prostě je"), potom předefinováním manželství tak, aby homosexuály zahrnulo, vždy o něco přijde.
Vlastně jste to výborně shrnul v poslední větě, jen vyhoďte to slovo "pohádkový", světonázor každého člověka je "omezen na příběh", říká se mu kultura. A ano, v realitě jej ohrožuje kdeco a kdekdo.
V tomto konkrétním případě (no, vlastně stejně jako ve všech ostatních "společenských pojmech") je dobré si uvědomit, že v "objektivní realitě" prostě neexistuje pojem manželství obdařený nějakým na kultuře nezávislým významem, bude znamenat vždy jen to, na čem se dohodneme. A těch dohod už v minulosti bylo mnoho, stejně jako nejspíše přijdou další, ovšem každý člověk, kterému na tomto pojmu záleží, bude bránit konkrétní dohodu proti ostatním, vůli k nové dohodě mohou projevit jen ti, pro něž tento pojem není klíčovým v "jejich příběhu".
Momentálně v ČR mají všichni stejná práva, teď se tu začíná prosazovat že někdo má ty práva větší - Když odmítnete pronajmout byt "bílému", maximálně vás pošle to zadele, když "člověkovi", jdete k soudu a platíte pokutu. Snad je to pro vás pochopitelný příklad, komu a jak jsou krácena práva.
Vždycky ne, ale dost často ano... I když spíše než skrze práva je přesnější se na to dívat skrze výhody (a to ještě výhody poměrné, tedy výhody, které jedna skupina má a jiná ne). Z tohoto úhlu pak lze jen těžko popírat, že bílý heterosexuální (a fyzicky i psychicky zdravý a aspoń formálně se hlásící ke křesťanství) muž je skutečně nejohroženější skupinou, protože během posledních několika generací ztratil nejvíce těchto poměrných výhod.
Jenže abychom zároveň řekli, že je to špatně, musíme operovat s nějakým argumentem, který podpoří tezi, že si bílý heterosexuální muž ony výhody zaslouží. Historicky je měl proto, že si je pro sebe prostě "urval", prohlásil, že si je zaslouží, a pokud někdo nesouhlasil, "přesvědčil" ho silou.
A to je také jediný způsob, jak by se nyní mohl bránit jejich ztrátě, historická setrvačnost má omezený dosah a racionálními argumenty to neodůvodníte, zbývá ještě obrácení se k víře, ale to je nástroj intrakulturní, tedy může posílit naše odhodlání (k řešení z pozice síly), ale nepřesvědčí "ty druhé".