Od rána jsou televize plné různých vražd a kriminálek (štěstí, že jsou děti ve škole), možná to může ovlivnit myšlení hodně malých dětí, třeba pětiletých a tak, protože si neuvědomují následky svých činů a nechápou, jak svět funguje, ale tak malé děti by měly mít krváky absolutně zakázané. Takový desetiletý by už mohli mít rozum a uvědomit si, že v televizi je vše jen jako, že nemůžou vraždit lidi jako třeba Dexter. Kvůli klipům rodiče asi nevezmou svým ratolestím televize z pokojíčku, ale třeba je poučí. Myslím, televize nebo brutální násilné hry z lidí nevychovávají vrahy a násilníky. Jestliže někomu chybí empatie, má agresivní povahu, zachoval by se stejně, i kdyby nehrál střílečky.
Vysvětlování je rozhodně na prvním místě. Musíme počítat s tím, že si dítě nakonec obstará cokoli se mu zamane. Vždyť jako děti jsme ani my nebyli jiní. Ale proč jim to takhle usnadňovat? Já jsem jako dítě telvizi v pokoji neměl a nikdy mě nenapadlo že by tam měla být. Měl jsem spoustu jiných činností co se daly dělat. Dodnes nám v domácnosti bohatě stačí jeden přístroj. Nechápu k čemu je někomu televize v kuchyni nebo ložnici. V obou se dá dělat spousta zajímavějších věcí než zírat na obrazovku :)
Budu citovat alespoň krátkou pasáž z komplexnějšího textu věnovaného této problematice: "Doba strávená u televize se také negativně projevuje na vyjadřovacích a matematických schopnostech děti. Ještě hlouběji však zasahuje do rozvoje dětské fantazie a tím i do schopnosti kreativity dospělého věku. Děti, které jsou zvyklé pouze na pohádky v televizi, se při vyprávění pohádek nudí a říkají: „nic nevidím“. Ztratily schopnost vytvářet vnitřní obrazy a představy. Obrazy televize jsou příliš hotové, než aby mohly podnítit dětskou fantazii. A jsou příliš rychlé na to, aby k nim dítě vůbec mohlo zaujmout nějaký osobní citový vztah a postoj. S vývojem fantazie v dětství však později souvisí i vývoj schopnosti hlubokého citového prožívání, schopnost empatie – možnost vcítit se do druhého člověka, ale i předvídavost a schopnost řešit nové, neočekávané situace."
Ze závěrů pak: "Televize pro dítě v předškolním věku je v každém případě škodlivá a dítě jenom získá, když je o tuto zkušenost „ochuzeno“. Ve věku mezi sedmi a deseti roky ještě není schopné jasně odlišovat skutečnost a fikci. Až mezi 8. a 12. rokem je dítě např. schopné pochopit úmysl skrytý za reklamním spotem. Je důležité, abychom velmi pečlivě pořady pro děti vybírali, dívali se spolu s nimi a především potom s dětmi o viděném mluvili. Přibližně ve věku 12 let se probouzí v dětech schopnost kritiky a kritického odstupu od světa. To je věk, kdy může dítě poprvé sledovat televizi, aniž by to mělo negativní dopady na jeho vývoj."
"...nevezmou svým ratolestím televize z pokojíčku, ale třeba je poučí." Podle mě v dětském pokojíčku především nemá televize co dělat. Ekvivalentně jim tam můžete dát bar a poučit je, že nemají pít alkohol.
Sice televize v dětském pokoji nemá, co dělat, ale je tam. Citace z článku ze serveru novinky.cz: "Ze sociologických výzkumů vyplynulo, že téměř polovina dětí ve věku 4 až 14 let má televizor ve svém pokoji a každý druhý rodič ve výzkumu přiznal, že se nezajímá o to, jaké pořady jeho dítě v televizi sleduje." Nejsem rodič, ale spíše bych volil metody vysvětlovací než nějaké zákazy. Když dítě bude chtít, tak si nějaký nevhodný film nebo třeba i porno obstará samo, buď stáhne z internetu nebo přes kamaráda a tak. Já bych děti vůbec nepodceňoval.