Ahoj, v 16ti letech jsem byl na brigádě v Malešicích - hlavní překlad a třídění balíků. To co jsme tam dělali s balíky mě přesvědčilo, že nic rozbitného poštou nesmí. Házeli jsme je po sobě, skákali na ně, na obřích šnekových skluzavkách po nich běhali a speciálně křehké balíky jsme nakládali do vagonů házením na 3 metry. Byli jsme totální pubertální blbci, co se nudili, ale nikdo nás nekontroloval a systémově ošetřené to tehdy nebylo. Jde o zkušenost starou dost let, ale kdykoli jdu na poštu, tak si to znovu a znovu připomínám a nic rozbitného neposílám.
Stejnou zkušenost mám z brigády v PPL. S balíky označenýmí "křehké" se zachází stejně jako se všemi ostatními, to znamená jako s balíky slámy. Trapné nápisy jako "neklopit" apod. jsou jen pro účely pozdější reklamace. Kamion musí být naložený za půl hodiny, není čas přemýšlet co a kam narovnat, co dospodu, co navrch. Když nejdřív přijdou na páse křehké krabičky a potom pneumatiky, není čas přerovnávat celý kamion znova...
Na druhou stranu, žasl jsem, jak špatně zabalené věci lidi posílají, občas stači vzít krabici na špatném místě a obsah stavebnice úklidového vozíku se rozptýlil po korbě.
Hlavně jsem ale žasl, co všechno si lidi nechávají posílat - zejména firmy. Vrcholem všeho byl balík šesti mattonek a krabice hajzlpapíru (a to se vyplatí....)
ČLÁNKY DO MAILU