Pokud ale registrator zablokuje domenu ktera nebyla protipravni vystavuje se moznosti postihu a nahrady klientovi.
Jak ma ovsem registrator rozpoznat zda to je nebo neni protipravni je otazka.
Webhosteri, registratori se tedy musi stat samozvanymi soudci kteri rozhodnou o prave, ale na rozdil od realnych soudcu ruci dost vyrazne za sva rozhodnuti.
Bravo
Klíčovou věcí je v článku zmíněná věta
Podmínkou samozřejmě je, že se registrátor dozví o jasném porušování zákona a pokud se oznámení potvrdí, je povinen doménu zrušit.
Co to znamená? V článku to není. Rozsudek soudu? Nebo jenom nějaký papír co sepsal nějaký právník co ho platí duševní vlastník? Nebo se to ještě u soudu nezjistilo? Bez toho je článek pouhým jitřičem vášní.
O tom co je nebo není protizákonné může v praxi pravomocně rozhodnout jedině soud. Tečka!
Registrátoři přece nemohou mít ve svých službách celé týmy právníků, odborníků na ochranné známky, duševní vlastnictví, autorské právo nebo třeba extremismus či průmyslové patenty.
Co když budu pořadovat zrušení domén svých obchodních konkurenů? Kdo bude u registrátora rozhodovat o právech k ochranným známkách, unikátních textech nebo třeba zdrojových kódech.
A to dost možná ještě v Německu neslyšeli geniální právní kličku českých úředníků: "Na věc máme jiný právní názor".