Moc pěkný článek. Krásné shrnutí podstatných momentů celé kauzy.
Už se nemohu dočkat, až se "Stát ujme svých akcionářských práv a bude tak činit razantněji, než tomu bylo v minulosti."
Mohl by svou iniciativu v ČTc sloučit se vstupem do Evropské unie - například pod heslem "S EuroISDN do Evropské unie" :-))
Mně na článku vadí určitá privatizační předpojatost. (Začíná větou o neúspěchu privatizace a nikoli o úspěchu v jejím oddálení.)
V této souvisloti musím požádat autora, aby si nejprve zopakoval základní postuláty fungování ekonomiky shlédnutím filmu "Anděl s dáblem v těle".
Přece při každém prodeji musím uvažovat o tom, jaký budu mít zisk okamžitě, jaký dlouhodobě - je-li podnik ziskový (samozřejmě s ohledem nejen na ceny, ale i předpokládaný vývoj úroků !)
Finančně nedoložené představy o výhodnosti privatizace snad už patří do minulosti 90.let. Bud se to takhle píše jenom pro utvrzení sebe i čtenářů ve stále platných jednoduchých poučkách, anebo je na tom stát finančně tak špatně, že potřebuje okamžitě peníze za cokoliv - a potom se seženou nějací PR-novináři, kteří to lidem vysvětlí tak, že řekněme "brzy u benzínových pump podél dálnic bude u jedné benzín levnější než u druhé".
Myslím, že konkrétně v privatizaci Telecomu (a zřejmě obecně jakéhokoliv monopolu či quazimonopolu) jde kromě přímého finančního efektu i o další efekty.
Konkrétně v této kauze mě děsí zejména to, že zůstane-li telecom v rukách státu bude pokračovat dosavadní praxe "nadržování" této společnosti "protože díky tomu bude mít při privatizaci vyšší cenu". To může konkrétně znamenat další odložení zpřístupnění lokálních smyček konkurenci (to, že bude tato záležitost vyplývat z telekomunikačního zákona neznamená, jak praxe na západě ukazuje, že k tomu v praxi smysluplně dojde) což by mimo jiné zcela zásadně podpořilo dostupnost Internetu a snížilo ceny atd.
Tj. jestliže bude stát vykonávat razantněji akcionářská práva směrem, jakým to dělal doposud "nerazantně", máme se na co těšit :(((.
O tomto významu privatizace lze skutečně vecně diskutovat.
Mně hlavně není jasné, podle jaké logiky by se dominantní společnost sama začala svého výhodného postavení zbavovat? (To přece vůbec nesouvisí s určitým procent akcií, které eventuálně vlastní stát, Logicky mi to připadá právě naopak, kdy ji stát - bude-li mít pochopitelně zájem - může ovlivnit.)
Příklad od jinud (nikoli aktuálně z cen povinného havarijního pojištění). Proč by se dominantní producent softwaru pro osobní počítače měl sám snažit předělávat programy, aby byly odolnější proti virům?
Nejak jsem uz vyrostl z klukovskych kalhot a na pozitivni vliv statu na jim vlastneny monopolni podnik neverim. Jedine trh ma tu silu. Podle zpravy OECD mame jedny z nejvyssich telekomunikacnich cen v Evrope. Treba se Mlynarovi podari to prvenstvi urvat...
To mi připomíná přednášky z marxismu-leninismu, kde zase od pionýrských let věřili, že vše definitivně vyřešilo znárodnění.
Buď tedy diskutujme o víře - což se u nás děje až na drobné výjimky už 60 let - anebo začněme věcně diskutovat, jak může trh (bez dalších zásahů) ovlivňit postavení jedné dominantní firmy - viz třeba již zmíněný Microsoft.
(Pozn.: To se totiž nebere ani v jedné "teorii ekonomických ideologií", jak jednou chtěl jeden profesor vydat u nás takto pojmenovanou učebnici - a neprošel mu název.)