Vlákno názorů k článku Nova a pirátství: úmyslná dezinformace, nebo diletantismus? od lol - 1) to bude tim ze se u nas...

Autorské právo funguje opačně. Výchozí stav je, že s cizím autorským dílem nesmíte dělat nic. To pak lze přebít, autor vám může poskytnout licenci, a nějaké možnosti vám také dává zákon. Pokud nevíte, zda vám dal autor licenci nebo zda splňujete podmínky zákona, nic nestahujte. Pokud bych měl parafrázovat váš komentář – pokud u díla není věrohodným způsobem napsáno, že vám autor uděluje licenci nebo že jsou splněny příslušné podmínky zákona pro volné užití, není co řešit a vracíme se k výchozímu stavu, tedy k dílu nemáte žádná práva.

Že je to vždy legální v glose není, přeháníte. Cílem glosy nebylo vzdělávat čtenáře v autorském právu, takže nebyl důvod vyjmenovávat všechny podmínky pro legální stažení filmů nebo hudby. Vzhledem k meritu glosy dle mého názoru je naprosto dostačující orientačně zmínit, že možnost legálního stažení tu je (a přiznejme si, že v glose jasně zmíněné podmínky "pro osobní užití" a "pro nekomerční užití" jsou zřejmě dvě nejzásadnější).

Jenom a jenom slovíčkaření nepodstatné pro jádro pudla.

do not feed troll

dnft

DNFT

• Fair use není volné užití; fair use přibližně v českém právu odpovídají citace, využití v aktuálním zpravodajství nebo využití pro vzdělávací účely.
• Volné užití neznamená „pro osobní a nekomerční potřeby“.
• Není pravda, že stažení hudby nebo filmu z internetu „pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu“ je vždy legální. Autorský zákon má další podmínky: např. musí jít o dílo zveřejněné, užití nesmí být v rozporu s běžnými způsoby užití díla a nesmí jím být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.
• Obraty „nelegální stahování filmů“ nebo „stahování filmů načerno“ samy o sobě nejsou špatně, každé stahování filmů, které je v rozporu se zákonem, je nelegální, lidově to lze vyjádřit jako „načerno“.

Máte v tom totální chaos. Ale vysvětlovat to znova nebudu, už bych se jenom opakoval.

Nikdy jsem nezpochybňoval, že ta reportáž na Nově byly žvásty -- aspoň pokud vypadala tak, jak je popsaná v článku. Tvrdil jsem pouze to, že Lupa reagovala žvásty stejného druhu. Stahování hudby nebo videa z internetu je za určitých podmínek legální, za určitých je nelegální. Proto jsou žvásty jak to, co vysílala Nova (když se snažila vzbudit dojem, že je to nelegální vždy), tak to, co píše Lupa (když se snaží vzbudit dojem, že je to vždy legální).

Rozmnoženiny výslovně vyloučené v § 30 odst. 1 jsou rozmnoženiny, jejichž účelem je dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Odst. 2 §30 je totiž jen explicitní vyjádření části toho, co je už v 1. odstavci, je to návod, jak vykládat 1. odstavec.

Vy se pořád tváříte, že existuje jakési volné užití, které je užitím podle zákona, pak existuje jedna výjimka pro osobní potřebu v § 30 odst. 1 a úplně jiná výjimka v § 30 odst. 2. A podle vás jsou to zřejmě tři naprosto odlišné případy a zahrnují různé okruhy jednání. Ve skutečnosti je to ale pořád jedno a to samé. Nebo snad chcete říct, že například vytvoření zálohy koupeného DVD je třeba volným užitím, ale neodpovídá § 30 odstavcům jedna ani dva? Omlouvám se, pokud vám něco vkládám do úst, ale podle mne používáte pojem "volné užití" neuvěřitelně zmateně a tak, že si vaše dvě po sobě následující věty odporují. Proto jsem se ptal, co podle vás je volné užití ve smyslu zákona. Podle mne je to to, co je popsané v § 30, tedy užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení hospodářského nebo obchodního prospěchu, samozřejmě s výjimkou děl vyloučených v odstavci 3.

Co je na obratu „nelegální stahování filmů“ zavádějícího? Pokud stáhnu nezveřejněný film, poruším oprávněné zájmy autora, stáhnu ho za účelem hospodářského prospěchu nebo za účelem veřejného užití, je to „nelegální stažení filmu“.

A perlička na úplný závěr: v bodu 2 píšete: Volné užití neznamená „pro osobní a nekomerční potřeby“. což je myšlenka, kterou já v této dlouhé debatě prezentuji a kterou se Vy vehementně snažíte vyvrátit :-)
Já jsem se vymezoval vůči nepřesné formulaci. Volné užití znamená užití pro osobní potřebu fyzické osoby (což není totéž, jako „pro osobní potřeby“), jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu (což není totéž, jako „nekomerční“). Navíc ze zákona je jasné, že musí být splněny obě podmínky, formulace „osobní nebo nekomerční potřeby“ může klidně znamenat „buď osobní nebo nekomerční“. Jinak i ta nepřesná parafráze § 30 odst. v článku je označena jako volné užití díla, takže vaší myšlence neodporuje jen zákon, Nejvyšší soud nebo já, ale i zprávička, kterou obhajujete.

Pokud jste chtěl zmínit, že zde je možnost legálního stažení, co znamenají následující věty v článku? Reportér Ladislav Hruška v ní použil obraty „nelegální stahování filmů“ nebo „stahování filmů načerno“. Odbytá práce? Špatná volba slov? Já je chápu tak, že podle vás „nelegální stahování filmů“ je nesmyslný obrat, protože žádné nelegální stahování filmů neexistuje. Jenže ono existuje, takže zmíněné obraty mají svůj význam. Nanejvýš je možné je použít ve špatném kontextu – pak se ale nebudu podivovat nad těmi obraty, ale nad tím, v jakém jsou kontextu.

přiznejme si, že v glose jasně zmíněné podmínky "pro osobní užití" a "pro nekomerční užití" jsou zřejmě dvě nejzásadnější
To je pouze přiznání toho, že nevíte o čem píšete. A klamete tím čtenáře, úplně stejně, jako Nova. To totiž nejsou dvě podmínky, je to podmínka jediná – i pokud ji chcete parafrázovat, je podmínkou „osobní nekomerční použití“. Například veřejné nekomerční užití nebo osobní komerční užití nespadá pod volná užití. Navíc ta parafráze je i tak dost nepřesná, pod označení „hospodářský prospěch“ se podle mne vejde mnohem víc, než pod označení„komerční“.

Například to rozhodnutí Nejvyššího soudu, které tu pořád cituju: 5 Tdo 234/2009. Chcete říct, že existují rozhodnutí soudů, že se k § 29 nemá přihlížet? Nebo rozhodnutí, ve kterých se k § 29 přihlídlo, ale soud shledal, že tento paragraf nebyl v daném případě porušen?

Nemá to cenu, ostatní měli pravdu. ..... byla to pro vás sice sisyfovská práce, ale my ostatní jsme si aspoň ve vašich vstupech přečetli jak to je správně. Díky za to. :o)

Vytučnil jste to hezky, takže je ještě lépe vidět, že se ten text vztahuje ke zdroji kopie, nikoli k autorskému dílu jako takovému. Autorský zákon v § 29 výslovně uvádí, že volné užití se nevztahuje na nezveřejněná díla, a rozsudek soudu na tom nemůže nic změnit. Pokud např. někdo v USA vynese ze studia pracovní verzi filmu před dokončením a vy si ji stáhnete, porušujete AZ, protože nejde o zveřejněné dílo a tudíž se na něj nevztahuje volné užití. Na § 30 a posuzování legálnosti či nelegálnosti zdroje, které řeší ten rozsudek, vůbec nedojde.

Pokud si myslíte něco jiného, napište, proč se na ten případ podle vás § 29 nevztahuje nebo co v zákoně vám stažení povoluje má to před § 29 přednost.

Podle vás "vlastní potřeba" u filmů a hudby je volným užitím, nebo není? Jak podle vás AZ definuje volné užití?

To děláte schválně? Napíšete tři věty, ve dvou něco tvrdíte a ve třetí tvrdíte přesný opak. Takže: autorský zákon přesně definuje pojem "volné užití", a to v paragrafu 30, který se překvapivě jmenuje "volná užití". Volné užití autorského díla znamená užití díla pro osobní potřebu fyzické osoby jehož účelem není dosažení obchodního nebo hospodářského prospěchu. Volné užití se nevztahuje například na software a databáze, vztahuje se na filmy nebo hudbu. Volné užití je omezeno mimo jiné jen na zveřejněná díla.

AZ definuje v Dílu 4 výjimky a omezení autorského práva. Díl začíná obecnou částí (§ 29), které definuje předpoklady pro uplatnění všech následujících výjimek. První odstavec je tzv. tříkrokový test, který se uplatňuje na všechny výjimky a omezení, druhý odstavec přidává pro některé (vyjmenované) výjimky a omezení požadavek uveřejněného díla - volné užití je jednou z dotčených výjimek. Takže když chcete posoudit legálnost nějakého jednání a myslíte si, že by se na něj mohla vztahovat nějaká výjimka v AZ, podíváte se nejprve na § 29 a tříkrokovým testem zkontrolujete, zda je vůbec přípustné uplatňovat výjimku (zda je naplněn materiální znak výjimky). Pokud se na vyhlédnutou výjimku vztahuje odstavec 2, zkontrolujete ještě, zda jde o zveřejněné dílo. Pokud ano, můžete pokračovat a mezi paragrafy 30 až 39 hledat výjimku popisující vaši situaci (hledáte formální znak výjimky). Teprve pokud jsou obě podmínky (materiální i formální) splněny, je daná činnost legální.

Nebo to samé v rozhodnutí Nejvyššího soudu: Jak již bylo uvedeno podle § 30 odst. 2 písm. a) autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla, samozřejmě nejde-li o rozmnoženiny výslovně vyloučené v odstavci 1 § 30 autorského zákona ... v tomto směru je třeba poukázat na ustanovení § 29 odst. 1 autorského zákona a v něm upravený tzv. tříkrokový test („three step test“) ... O tomto testu lze hovořit jako o materiální podmínce bezesmluvního užití díla, a to vedle jednotlivých zákonných skutkových podstat, jež představují podmínku formální, přičemž aby konkrétní nakládání s dílem představovalo užití dovolené, je třeba aby byly splněny obě tyto podmínky. Nebo dále: V této souvislosti [= v souvislosti s volným užitím] je však třeba zdůraznit, že i v naznačených směrech platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem. ... Svůj význam zde tedy má především skutečnost, zda pořízení takové rozmnoženiny [=rozmnoženina díla pro osobní potřebu] je v „rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora“ ve smyslu § 29 odst. 1 autorského zákona. A ještě bonus k definici volného užití díla: ... ohledně výkladu ustanovení § 30 autorského zákona, upravujícího volné užití díla ...

Pokud by vám to nestačilo mými slovy, stačí pokračovat ve čtení zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu:

V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že i v naznačených směrech platí povinnost výkonu tohoto omezení autorského práva v souladu s výše zmíněným tříkrokovým testem [který je v českém AZ implementován v § 29 odst. 1, pozn. FJ]. Autorsko právní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Ani zde tedy nelze vycházet z paušálního výkladu o dovolenosti či zakázanosti pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu z nelegálního zdroje. Svůj význam zde tedy má především skutečnost, zda pořízení takové rozmnoženiny je v „rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora“ ve smyslu § 29 odst. 1 autorského zákona.

Předposlední větu máte správně, nechápu, proč jste pak přidal tu poslední větu, která je s tou předchozí v rozporu, a nemá oporu ani v zákoně ani v tom rozhodnutí NS.

V tom číslovaném seznamu si snad ráno všechny chyby najdete sám, případně si stačí znova přečíst můj komentář a § 29 a § 30 AZ.

Váš výklad je sice zajímavý, nicméně § 29 AZ říká pravý opak. A zákon má před vaším výkladem přednost. Citovaná část judikátu 5 Tdo 234/2009 se § 29 nezabývá.

<i>Lupa kritizuje Novu oprávněně, protože Nova do světa prostě šíří bludy a účelově mate docela velkou část populace této země. Jsem velice rád, že nikdo z mého okolí se na ty bláboly na nově už dávno nekouká.</i>
Akorát tu osvětu Lupy dost kazí fakt, že Lupa šíří bludy úplně stejného ražení, akorát z opačného ranku. Kdyby Nova odvysílala, že 2+2 jsou 3, nemá na to Lupa reagovat článkem „Nova vysílá bludy, protože 2+2 je přece 5“.

poslední věta je stvrzena judikátem NS

Tak si příslušnou část usnesení ocitujme a okomentujme: Autorsko právní důsledky pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu např. z protiprávně pořízeného zdroje je tedy třeba posuzovat vždy podle konkrétních okolností případu. Vaše věta říká, že to není potřeba posuzovat, protože legálnost či nelegálnost zdroje nemůže mít nikdy vliv. Tvrdíte tedy přesný opak toho, co je v rozhodnutí. Dále: Svůj význam zde tedy má především skutečnost, zda pořízení takové rozmnoženiny je v „rozporu s běžným způsobem užití díla a jsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora“ ve smyslu § 29 odst. 1 autorského zákona. Vy tvrdíte, že § 29 se nikdy neuplatňuje. Opět přesný opak rozhodnutí NS.

V seznamu jsou minimálně tyhle chyby: v prvním bodě jedna píšete o rozsudku a judikátu. Citovaný text je rozhodnutí, ale není ro rozsudek, nýbrž usnesení. Jednalo se totiž o odvolací řízení. Rozsudek vydává soud první instance, vyšší instance rozhodují o potvrzení nebo zrušení rozhodnutí nižší instance, ale nevydávají v daném případě svůj vlastní rozsudek. Rozsudek vydá po novém řízení znovu prvoinstanční soud. Judikáty jsou pak vybraná rozhodnutí (v tomto případě NS), která jsou jako judikát označena a mají jako judikát svůj název. Což není případ rozhodnutí 5 Tdo 234/2009.

V bodě označeném jako číslo 2 jste zapomněl vytučnit druhé slovo užití, čímž jste se asi pokoušel naznačit, že § 29 se netýká volného užití díla. Kdybyste si ty dva paragrafy přečetl celé, došlo by vám, že § 29 uvozuje celý Díl 4 Oddíl 2. Každá tam uvedená výjimka tedy musí zároveň splňovat podmínky § 29. Jak je to ostatně zmíněno i v tom rozhodnutí NS. Jak sám píšete v závorce v posledním odstavci, volné užití je také způsobem užití díla, ale nevztahují se na něj podmínky užití stanovené v jiných částech zákona, zejména Díl 2 Oddíl 3.

Váš 1. komentář je nesmysl, protože pokud je něco na netu, je to veřejné a je úplně jedno, kdo to tam dal. AZ nic neříká o zveřejnění jako takovém, prostě co je přístupné veřejně, to bylo zveřejněno.
Doporučuju ke studiu § 4 AZ „Zveřejnění a vydání díla“.

2. komentář (judikát) hovoří o posuzování důsledků podle okolností, ale to proto, že "dílo" podle AZ neobsahuje pouze audio/video, ale i software, databáze, písemná a grafická díla a podobně. A ne pro všechna tato díla platí stejná pravidla.
V rozhodnutí se jasně píše „podle konkrétních okolností případu“, tedy ne podle typu autorského díla. Příslušná pasáž rozhodnutí se vůbec typy autorských děl nezabývá. Příslušná pasáž řeší následující: soudy nižší instance vycházely z toho, že kopii pro osobní potřebu lze udělat jen z legální předlohy. NS říká, že takový výklad ale nemá oporu v zákoně, kopie pro osobní potřebu je omezena pouze § 29. Váš výklad, že kopie pro osobní potřebu není § 29 nijak dotčena je tedy v přímém rozporu s tím, co NS uvedl v rozhodnutí.

A poslední věta: § 29, odst. 2 nelze uplatnit na díla, u který nejde o užití (volné užití je taky užití podle AZ), tohle specifikuje § 30, odst. 1 a 3.
§ 29 odst 2 se uplatňuje (mimo jiné) na volné užití díla, ten odstavec tím přímo začíná.

Mohl byste si ujasnit alespoň svůj vlastní názor? Podle vás tedy volné užití je užití podle AZ, jak píšete na konci komentáře, nebo volné užití není užití dle AZ, na kterémžto předpokladu stavíte celou první část komentáře?

Pokud byste byl na pochybách u § 29 odst. 1, přečtěte si znovu část rozhodnutí NS, ze které jsem zde už citoval. Je tam výslovně uvedeno, že volné užití je omezeno především § 29 odst. 1. V předchozích částech rozhodnutí se s tím pracuje stejně.

Váš výklad je jistě zajímavý (i když pro něj nenacházím v zákoně žádnou oporu), nicméně já se raději budu držet výkladu Nejvyššího soudu, který je k tomu vašemu přesně opačný.