Je to taková šedá zóna. Ne všechno, co je legální je také správné a naopak, ne všechno, co se může zdát správné je vždycky legální. To je mimochodem jedna z prvních pouček, která se učí na právech. Problém u stahování je v tom, že ne vždy máte opravdu možnost a vůbec právo zjišťovat, do jaké míry je ten daný konkrétní zdroj videa legální. Jak já, jakožto uživatel, můžu mít jistotu, že videa na vyžádání na doméně www.Novatv.cz jsou legální a na jiné, řekněme nějaké smyšlené jako třeba www.seriály-super.cz legální nejsou? Jak můžu vědět, že konkrétní video, které si pustím na YouTube neporušuje něčí práva? Jak můžu vědět, že kterýkoliv web, který navštívím (a tedy načtu do počítače, třeba i omylem, nebo jako důsledek přesměrování) zrovna neporušuje něčí práva? Zodpovědnost je tedy na provozovateli a na šiřiteli a to proto, aby nedocházelo ke zbytečné buzeraci normálních lidí. Trošku podobný problém by nastal, kdybyste ten film bez povolení pustil někde na ulici. Podle Vaší logiky by museli být potrestáni všichni, kteří po té ulici prošli a ten film spatřili. Ve skutečnosti, ale nesete Vy odpovědnost za to, že ho ti lidé spatřili, protože Vy jste to způsobil. Pokud by bylo stahování trestné, pak by muselo být trestné i nahrávání televizních pořadů pro vlastní potřebu. Mimochodem - tzv. výpalné je daní za tuto možnost stahovat pro vlastní potřebu. Neopravňuje Vás ke kopírování, ale za možnost stahování to kompenzace je. Není to omluva pro piráty, kteří nelegální obsah na internet umisťují a dodržujete-li vedle zákona i etické hledisko, pak to budiž Vám i každému dalšímu, kdo tak postupuje ke cti.
Jenže žádný český soud ti nebude říkat, že jsi měl tušit, že to, co stahuješ, není legální! Ty nejsi ze zákona povinen to zjišťovat! Takže pokud si stáhneš ODKUDKOLI a JAKÉKOLI AV dílo a stáhneš ho takovým způsobem, abys ho současně nesdílel a stažené dílo nedáš k dispozici nikomu jinému, nespáchal jsi žádný trestný čin. A jestli někdo tvrdí, že ano, tak sprostě lže!
Usnesení Nejvyššího soudu ČR číslo 5 Tdo 234/2009 z 25.3.2009
Dále považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že jak také vyplývá ze znění ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) autorského zákona, nelze z něj dovozovat, že se omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženiny díla pro osobní potřebu vztahuje pouze na pořízení rozmnoženiny z originálu díla nebo z jeho legálně zakoupené kopie pořizovatelem rozmnoženiny, neboť v rámci omezení autorského práva pro pořizování rozmnoženin pro osobní potřebu nestanoví toto ustanovení nic o právní povaze zdroje, ze kterého je možno rozmnoženinu díla pro osobní potřebu pořizovat. Může se tedy jednat jak o originál, tak i o rozmnoženinu díla, přičemž není bez dalšího nikterak vyloučeno, aby zdrojová rozmnoženina, ze které si zhotovitel pořídí vlastní rozmnoženinu pro osobní potřebu, byla pořízena i na základě jednání, které je v rozporu s autorským zákonem. Tato skutečnost nemůže sama o sobě, pokud autorský zákon nestanoví jinak, změnit právní povahu aktu pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu, jež je autorským právem aprobované, což samozřejmě nemá žádný vliv na vznik autorskoprávní a případně i trestní odpovědnosti za předchozí porušení autorského práva. Ustanovení § 30 autorského zákona totiž ani nestanoví podmínku „oprávněného uživatele“ jak to činí autorský zákon v jiných ustanoveních, např. § 36 nebo § 66 (srovnej Telec, I., Tůma, P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 347, 348).
Nevím, osobně prostě vnímám stahování filmů či sw jako de-iure spolupodílnictví na trestném činu, protože tak činím při plném vědomí toho, že ten, od koho daný film stahuji, se tím, že mi jej poskytuje, dopouští porušení autorského zákona. Vnímám to prostě stejně, jako když bych si vědomě koupil kradené auto od jeho zloděje.
Vnímám autorské dílo jako produkt, který má své náklady, které je třeba rozprostřít na ty, kteří si dílo koupí. Můžu stokrát říkat, že tím že jsem si dílo zkopíroval jsem je neokradl, ale prostě jsem získal osobní prospěch (např. hudební/fimový prožitek) který oni hradili a já jim na něj nepřispěl a tak na něj prostě nemám nárok.
Když by to takto dělali všichni, tak prostě nemohou vznikat nákladná autorská díla, protože by se nevrátily nákady, a to, že to dělá většina způsobuje, že pak poctivá menšina musí platit více, tj. fakticky svým činem okrádám ty poctivé.
Možná to stát a zákon vnímá jinak, ale osobně uznávám více morální hledisko než zákon a i kdyby zákon neznal vraždu, tak bych nepovažoval vraždu za správnou.
Nejsem právník, ale řek bych že právo má hodně takových obecných principů, kterýma dokáže tyhle šedý zóny i chyby v zákonech do značné míry vychytat.
Například princip dobré víry – když třeba získám torrent/link ze serveru s názvem PirateBay a stahuju něco co má v názvu "DVDrip" apod. tak asi těžko budu u soudu argumentovat, že jsem to stahoval v dobré víře, že to je legální kopie…
Zdá se mi, že spousta lidí si prostě přečte jeden kus jednoho zákona, vyloží si to čistě gramaticky a jak se jim to hodí, ale už se neobtěžujou podívat se na to v nějakým širším kontextu, hledat nějakou logiku, atd. Přece selským rozumem musí být každýmu jasný, že když kopíruju něco kradenýho, tak to asi nebude úplně košer a že to ten zákon musí nějak chytat. A stejným selskýjm rozumem by jim mělo být jasný, proč je to tak správně.
Díky, konečně sem někdo dal jasné autoritativní stanovisko a ne jen dojmy, pocity, morálku, dobrou víru a atp.
Myslím, že tím je věc zcela jasná - stahovat je možné i z nelegálních kopií, odpovědnost za nelegální kopii nese uploader a ten je obvykle kdesi za nějakým oceánem, takže ho z českého autorského zákona hlava bolet nemusí
Pokud akceptujete principy autorskeho prava (to znamena, ze ma autor pravo kontrolovat sireni dila - a to vcetne odmen), tak je spatne, ze na jeho dilech nekdo parazituje (at jiz za penize nebo mimo ne).
Autorska dila jsou chranena na dobu urcitou. Ano, existuje princip Mickey Mouse, ktery je spatny, nicmene spravny pristup je bojovat proti tomu, aby se to i nadale prodluzovalo.
Opravte mne, pokud mám špatné informace, ale OSA vybírá poplatky za všechny autory, bez ohledu na to jestli autor je nebo není jejím členem. Rozdíl je pouze v tom, že pokud autor členem není, tak od OSA nic nedostane. Takže na rozdíl od sdílečů, kteří obvykle za nasdílení filmů či hudby nic nechtějí, OSA se na autorech přímo obohacuje. A to nemluvíme o tom, jak OSA tyto peníze mezi autory přerozděluje, to je teprve síla!
Takže o čem tady vůbec diskutujeme? Nahrávací a filmové společnosti, společně s OSA a dalšími organizacemi, svou lobby a úplatky naprosto deformují trh a pirátství je jen důsledek tohoto jednání.
Jaký je rozdíl mezi nahráním filmu z televizního vysílání, což je naprosto legální a jeho stažením z netu? A to už vůbec nemluvím o autorech, kteří svá díla dávají na net k volnému užití. Stahování SW, pokud jde o freeware, zakázané rovněž není. A pokud mám na nějaký SW zaplacenou licenci a zničí se mi nosič, mohu si ho z netu stáhnout beztrestně rovněž. Takže ono to není tak jednoduché, jak se tu snažíte tvrdit. Navíc existuje judikát Nejvyššího soudu, že za legálnost díla, umístěného na internenet odpovídá výhradně ten, kdo ho na net umístil, čili uživatel není povinen zjišťovat, zda stahovaný obsah je, či není k dispozici legálně!
Já bych šel ještě dál. Proč by mělo být morálně správné stíhat nabízeče? Spousta věcí je nedostupných a díky nabízečům je možné je získat. Někteří se jen dělí o to, co se jim líbí - to je zcela přirozené.
Proč by mělo být morálně správné stíhat nabízeče v době, kdy jsou autorská díla chráněna na neurčito?
Naopak, nemravné je desítky let bránit svobodnému šíření autorských děl!
(V případě nekomerčního užití je jakékoliv omezení nemravné)
Luc to asi myslel tak, že spousta věcí už se nedá na nosičích sehnat, protože náklady na jejich výrobu by se distributorovi vzhledem k malému zájmu nevyplatily. Právě proto se nabízí online trh, kde můžete s velmi nízkými náklady umístit album, o které má zájem třeba jen 100 lidí.
Tomasi, nemuzu s Tebou uplne souhlasit. Pravo pamatuje na kompenzaci autorum v podobe poplatku za prazdna media. Lze argumentovat, ze i tento princip je nespravedlivy, protoze treba na mych SD/SDHC/SDXC kartach nikdy nebylo nic jineho nez to, co jsem vyfotil.
V oblasti sede zony stahovani audia a videa se sice neangazuju, nicmene pokud je mi znamo, tak se vlastnici prav, ci jejich pravnici snazi zabranit sdileni tech dat (obcas do nejake moji schranky pristane cosi, ze mam zabranit tomu aby nekdo neco stahoval).
Pokud televize nabizeji porad ve free-to-air vysilani, tak je logicke, ze uz zaplatily i cenu za to, ze si to nekdo doma nahraje na VHS (nebo pres PVR z IPTV nebo cokoliv jineho).
Tudiz myslim, ze je moralne zcela spravne, kdyz se stihaji "nabizeci", nicmene stahovace pro vlastni potrebu bych nechal spat i z hlediska moralniho.
Proč si myslíte, že každý ví, co je nějaký DVDrip? Film mívá u názvu spoustu termínů, čert aby se v tom vyznal. Smiřte se s tím, že stahování je u nás legální a i kdyby nebylo, kdo by se tím zabýval? Stahují desítky, možná stovky tisíc lidí. Kdyby je šlo všechny tak snadno odsoudit jak popisujete, jistě už by se někdo snažil namastit si kapsu alespoň na pokutách, ale ono nic.
Jak kdy. Je spousta del, ktera jsou vystavena na internetu legalne, se souhlasem jejich autoru (napr. cely obsah freemusic.cz). I kapely co bezne prodavaji svoji muziku na CD apod. obcas pusti (legalne) neco do obehu tak, ze si to daji napr. na sve stranky. Obvykle clovek asi tipne, jeslti je nekdo neco nabizeno ke stazeni legalne nebo nelegalne, ale casto se muze splest. Obcas napr. kapely nacpou sve legalni ukazky na server typu rapidshare, naopak nekdy se i na legalnim webu omylem objevi neco na co dotycny clovek vlastne nemel prava.
Zakon rika, ze kdo si neco stahuje, ze tohle nemusi resit.
To je poněkud demagogické tvrzení. Cena CD/DVD je dnes přibližně stejná jako před deseti lety, přitom před deseti lety nebyla taková míra "pirátství", stejně tak před deseti lety nebylo stanoveno výpalné na každý nosič či tiskárnu.
Filmové a nahrávací společnosti prostě zaspaly dobu a nyní místo aby se se přizpůsobovaly trhu, chtějí aby se přizpůsobil trh jim. Proto do dneška není žádný pořádný online trh hudby nebo filmů. I přes platné zákony o volném pohybu zboží v EU, nemůžete kupovat u nás v iTunes.
Když už si zakoupíte nějaký ten film na DVD, tak první co za své peníze vidíte je nepřeskočitelné právní varování v deseti jazycích s následným filmovým spotem, že stahování filmů je trestné. Nejen, že je to lež, ale hlavně jakou to má souvislost s tím, že jsem si pořídil originální DVD? Za tohle platím?
Vrcholem toho všeho je samozřejmě výpalné, které platíme za každý nosič, tiskárnu, vypalovačku atd. a to i přesto, že bychom měli žít ve státě, kde platí presumpce neviny. To všechno je pak podpořeno rozhodnutím evropského soudu, který také popřel presumpci neviny a tím jen dokázal, že celá EU je totalitní seskupení (ale to už je jiná písnička).
Takže nejen, že stahování filmů není nelegální, ono není ani nemorální. Dokud bude stát zvýhodňovat jednu skupinu - filmové a nahrávací společnosti - tak my lid se budeme muset bránit. A bohužel jinak se bránit nelze, když česká justice je k ničemu a politici jsou zkorumpovaní.
I kdyby se ta doba přestala prodlužovat, k čemuž těžko dojde, je již dnes nesmyslně dlouhá, což vede k tomu, že autorským právem každý jen pohrdá.
Sdílením nikdo neparazituje! Parazitují distributoři, kteří dají autorovi jenom zlomek toho, co vydělají. Sdílení je naopak pro autory prospěšné a v případě, že si je některý nepřeje (ale většinou je slyšet jen křik distributorů), stejně proti němu nic nezmůže, nezmění přirozenost.