Vlákno názorů k článku Nová studie popírá škodlivý vliv P2P sítí na prodej hudby od Pavel Franc - Skvělý článek, díky za něj i za další...

Skvělý článek, díky za něj i za další souvislosti!

A teď k menšinové hudbě: mám pocit, že jí vychází docela dost a že spíš kvete, než že by vymírala. Asi je pravda, že se na ní zbohatnout nedá, ale zase podle počtu malých vydavatelství soudím, že vydání takového cédéčka, které stojí nějakých 200 korun a koupí si ho jen "pár" lidí, ještě nemusí být nutně prodělečnou záležitostí. Znám i kapely, které si taková cédéčka vydávají úplně sami a prodávají je (zřejmě za výrobní cenu, ale asi ne pod ní) za cenu okolo těch 200 korun. Jestli je to jinak a všechna vydavatelství to dotují z vlastní kapsy, opravte mě, v tomhle se nevyznám.

S tím, že cédéčka jsou spíš pozvánkou na koncert a že se hudebníci živí především koncertováním, vřele souhlasím. (Jen připomenu Jana Buriana a jeho názor, že kopírování zachraňuje hudbu - čím víc lidí si poslechne takové cédéčko, tím víc jich přijde na koncert.) Ale musím říct, že dobře udělané cédéčko má taky svoje výhody: texty a jiné informace v bookletu, datová část CD (výborně byla zpracovaná u alba skupiny Ahmed má hlad), i design samotný může být uměleckým dílem. A za takové archivní cédéčko Oldřicha Janoty s prastarými nahrávkami z 80. let mi není líto peněz!

A pokud by se malá vydavatelství neudržela? No tak nebudou, ale nevěřím, že by to znamenalo zánik menšinových žánrů. Prostě se přesunou důrazy, umělci si budou dělat levná cédéčka a prodávat si je sami po koncertech - proč ne? Když pak budou kolovat mezi zájemci na P2P, budou spokojeni všichni. Nebál bych se toho.

Ja vam nevim, jestli u me moznost stazeni cehokoli generuje koupechtivou naladu. Ja proste dvou az trihodinou mzdu za CD nedam. Ted pravidelne kupuji casopis DiViDi a tech 300 Kc je presne hranice u DVD kde se ruka s korunou krouti ale jeste da. U CD to vidim na 149 Kc. A to se mam lepe nez pruvodci z Lanskrouna s mzdou 12 900 Kc hrubeho. Tam bych videl cenovou senzitivitu na 49 Kc. Zmeni se neco po vstupu do EU? Kolik stoji CD v int. obchode v Germanii?

Casopis DiViDi mam predplacen. Neni nad ceskou klasiku a navic za rozumne penize. Jinak hudba i filmy z Internetu, kdyz se opravdu libi, dodatecne koupim, kdyz ne, nema to cenu ani palit a zase mazu. Vyjimkou jsou CD a DVD, o ktera opravdu stojim a u kterych mi vydavatel brani nejakymi kravskymi ochranami, abych si je prehral na cestach na notebooku. Prikladem muze byt Oldfield, ktereho jsem temer zkompletoval na originalnich CD, ale Tubular Bells 2003 mne donutili prepalit.

Některé menšinové proudy u nás docela kvetou, to je pravda. Např. ve srovnání s Itálií - tam je to bída (pro mě překvapivě). Možná to souvisí s tradicí undergroundového obecenstva zformovaného komunistickými sankcemi (už jen někdejší nadšení Franka Zappy či Lou Reeda českým obecenstvem o něčem hovoří).
S tím souvisí i možnost u teoreticky naprosto nonprofitních směrů vydat album i v komerčním vydavatelství, byť malém.
Jenže. Něco není tak úplně v pořádku. Vím např. že řada tvůrců žije takříkajíc z ruky do huby. Netvrdím, že by např. Irena a Vojtěch Havlovi potřebovali ke svému životu přepych. Ale na druhé straně bych rád, aby neměli každý měsíc takové ty nízké starosti - zaplatit nájem, inkaso atp.
Dále souhlasím: CDéčko nutno posuzovat právě i výtvarně atp. Už kdysi kdosi kdesi zmínil např. album Hm... to by mohlo být zajímavé - skvělé jak hudebně tak výtvarně. Archivní CD Oldřicha Janoty mám, také vřele doporučuji koupit - nenahraditelné byť v CD kvalitě ripnutými MP3. A díky za tip na Ahmed má hlad :-)
Budoucnost také vidím v tom, že si budou dělat CDéčka sami tvůrci. I když - těžko si dovedu představit např. Dagmar Voňkovou, jak po koncertu sedne ke klávesnici... :-) Napadá mě, že v praxi k tomu už vlastně dochází - kapela si zaplatí čas v nahrávacím studiu a vydavatelství pak pracuje s 'polotovarem', tedy digitální nahrávkou.
Celkově ale máte pravdu. Není čeho se bát. I když se nás někteří týpci snaží přesvědčit, že současný vývoj je nebezpečný, opak je zřejmě pravdou. Jen je ještě příliš zvířený prach, abychom mohli nahlédnout důsledky.

Je mi samozřejmě líto, že někteří umělci žijí z ruky do huby, je mi jasné, že to nemají lehké, a ze srdce bych jim přál, aby to tak nebylo. Ale asi jiná cesta není a k životu umělce patří do jisté míry i to, že čelí existenčním potížím a svému umění něco obětuje. (Nebo to jsou fráze?)

Více nebo méně skomírající trh s cédéčky to za něj nevyřeší a tím méně se může spoléhat na rozjetou mašinu zábavního průmyslu. Ovlivnit to můžeme leda my, konzumenti (fuj!), kteří budeme nebo nebudeme chodit na jeho koncerty. A na těch koncertech si třeba ještě koupíme nebo nekoupíme nějaké jeho cédéčko. Když bude s láskou vyrobené a vlastnoručně podepsané, můžeme to brát dejme tomu i jako příspěvek autorovi na nájem a inkaso.

A pokud se tím někdo neuživí nebo to pro něj bude příliš stresující, tak s tím prostě sekne - nevím, vadí to? I neúspěch patří k umění...

Prostě doufám, že se nějaká rovnováha i v téhle oblasti udrží, i když se možná věci změní a některá vydavatelství zavřou krám. Na důsledky toho všeho jsem sám zvědavý.

Díky, Aleši, nejen za překlad, ale i dodání dalších souvisejících textů a odkazů.
O takovém skutečném dopadu P2P snad uvažoval každý, kdo o tzv. krizi v copyrightu přemýšlel. Je prima, že teorie začíná být podložena obtížně zpochybnitelnými výzkumy. Jak se budou chovat nepružní vydavatelé atp., to můžeme prakticky nechat na nich, trend stejně nezastaví (šlo zastavit prosazení parního stroje na železnicích?).
Věnujme se pro nás zajímavějšímu.
Co mě poněkud znepokojuje, je dopad na menšinové žánry. "Na méně prodávané a propagované tituly může naopak jejich stahování z Internetu působit negativně..."
Jo, já vím - už kvůli malé dostupnosti takové tvorby bychom měli být vděční, že vůbec najde cestu k posluchači (či recipientovi, protože totéž lze dle mého názoru aplikovat např. na filmy - sám mám doma sbírku víceméně klubových filmů na DivX, z nichž některé není v běžné produkci možno vidět vůbec).
Jenže, co tvůrci? Kdysi jsem na toto téma chvilku debatil s Vladimírem Václavkem (tehdy bylo na vrcholu hudební uskupení RALE). Tvrdil, že jeho příjmy z hudebních nosičů jsou prakticky nulové, dokonce někdy mínusové. Živí se koncertováním.
To bych taky bral, ať k nám v budoucnu opět začne promlouvat živá hudba. Ta bude ceněna... A my si budeme medit: hudební konzervy (paměťová média s čímkoli) budou za babku, protože budou de facto pouze pozvánkou na pěkně drahý koncert.
Jenže co malá vydavatelství? Vydávání menšinové hudby je nevděčné, nevyplatí se. A tím nebudou mít určitá díla ani "pozvánku na koncert". Ač jde o nejdůležitější součást hudební kultury. Proč?
V mainstreamu nelze očekávat pokrok, půjde vždy o omílání vyzkoušených postojů a postupů. Jinak hrozí nepochopení a tím odklon od mainstreamu. Nositelem pokroku, dá-li se to v tvorbě tak nazvat, bude vždy některý z menšinových žánrů.
A vydavatelstvím zabývajícím se právě touto kvalitou, nepomůže ani P2P. Aspoň jak vyplývá z uvedené studie.
Zůstává tudíž ještě velká nezmámá, ač studie naznačila, že krize není skutečnou krizí, ale snahou o snadnější výdělky obchodníků s uměním.
Osobně se přikláním k názoru Oldřicha Janoty (ptal jsem se jej na to): "Však ono se to časem vyřeší..." Asi nic jiného nezbývá konstatovat: v tomto vývoji je tolik neznámých, že něco předpokládat hraničí s věštěním. :-)
Debatujme ale o tom, je to zajímavé.