Živnostníci a drobní podnikatelé by měli být i nadále chráněni ustanovením o adhezních smlouvách (§ 1798 – 1801) a dále pak obecnými ustanoveními § 583 až 585. Pokud jde o uvedení v omyl lstí, pak je smlouva neplatná i když šlo jen o prkotinu. Nekalé praktiky se nevyplatí vůči jednotlivcům - musí být realizovány masivně - pak je ovšem také dostatek snadno dohledatelných svědků (Google). Ustanovení uvedené v § 588 také zdůrazňuje povinnost postihovat právní jednání porušující dobré mravy „ex officio“, když stanoví, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům.
To ano, máte pravdu, že některé současné zákony chrání zákazníka asi i dostatečně. Ale, máme zcela nefunkční justici. Takže v praxi věc vypadá tak, že zákazník, který znenadání zjistil, že po telefonu uzavřel smlouvu kterou vlastně vůbec uzavřít nechtěl, podá žalobu na zneplatnění smlouvy. Než se soud rozhoupe vůbec k nějaké akci, tak mezi tím prodejce podá návrh na exukuci. A ten, kupodivu, je rozhodnut prakticky ihned. Ve finále je tedy zákazník bit nadvakrát, zaplatí podání žaloby a zároveň částku kterou "dluží" plus výpalné exekutorovi. O žádné dobré mravy a smlouvu uzavřenou v omylu se tu nejedná, to českou justici ve valné většině případů vůbec nezajímá.
Jo, a než milý zákazník vyhraje žalobu, tak firma která jej "oholila" už dávno, dávno neexistuje. Proto asi někdo už usoudil, že než opravit justici, tak vytvoří raději zákonný paskvil, aby se vykryly aspoň ty nejkřiklavější případy.
ČLÁNKY DO MAILU