Rozdíl je v tom, že když se dovoláte na dispečink záchranky, můžete poskytovat první pomoc podle pokynů kvalifikovaného personálu – což často může být lepší, než když první pomoc poskytuje člověk podle toho, co si pamatuje možná někdy z branných cvičení na ZŠ. Ale pokud by šlo o vteřiny, telefon opravdu nijak nepomůže.
Ale ony se tady hlavně rozvíjejí teorie o mrtvých, kteří se nedovolali na záchranku, přitom média o žádném takovém případu nepsala – a to by to pěkně rozmázla, kdyby něco takového nastalo. Vždyť jak řešila ten případ z Mariánských Lázní, kdy technik zapomněl otestovat volání na tísňové linky na jedné ústředně, muž, který trpěl dušností, se dvakrát na 155 nedovolal a záchranářům, které přivolal někdo jiný, se už nepodařilo jej oživit.
Jinak vyndavání SIM je často zbytečně komplikovaný postup – pokud má člověk SIM kartu chráněnou PINem. Většinou stačí na mobilu zapnout režim letadlo, čímž se SIM karta od sítě úplně odpojí, a pak režim letadlo vypnout. Mobil v tu chvíli začne komunikaci se SIM od začátku, bude vyžadovat PIN, a v tu chvíli je to stejné, jako by v mobilu žádná SIM nebyla a mobil obvykle rovnou nabízí rovnou tísňové volání na 112. Ostatně, je to stejný postup, jako když v daném místě nebude mít váš operátor signál. Akorát pro tu asistovanou první pomoc je to trochu zdržení, protože se dovoláte na dispečink hasičů, operátorovi budete muset vysvětlit, o co jde, a teprve pak vás přepojí na dispečink záchranky.
Ale pořád jde hlavně o to, aby člověk nezmatkoval, a když se mu nepodaří jeden způsob spojení, zkusil jiný.
Pokud se bude jednat o vteřiny, tak bez lokální pomoci do příjezdu sanitky stejně umřete (např. při masivním tepeném krvácení, zástavě srdce atd.). Za ty 3 minuty se k vám sanitka dostane pouze pokud budete ležet na dohled plotu nemocnice. Zákoný limit na příjezd sanitky je 20 minut a skutečný se většinou nevejde pod 10 minut. Pokud se tedy jedná o vteřiny, je vám sanitka na nic a pokud se jedná o minuty, tak 2-3 minuty navíc nic neznamenají.