Názory k článku Od pondělí 16. ledna čekají na diváky další premiérové díly pořadu Ano, šéfe!

Vždy, když někde vidím Pohlreicha, tak si vzpomenu na jeho manželku, jak se někde u Krause prokecla o chlebu s margarínem, a on jí jako nenápadně napomínal. Námět pořadu OK, nicméně, na mne příliš hutné a nucené divadlo, abych byl schopen (ne)věřit hlavnímu aktérovi jeho chování. Vzhled hvězdy, která mi silně připomíná cikána z kolotočů. už je pouhou třešničkou na dortu. Osobně bych pro občasné podívání volil Gordonův "originálnější" pořad všemi deseti. Je tématicky mnohem šťavnatější, moderátorovi jsem schopen uvěřit a jeho kárání nepůsobí tak moc uměle. Vše podtrženo mou domněnkou, že Pohlreich se udělal na hláškách, které fungují (i na mně) pouze v několika prvních epizodách a jeho drtivá část obdivovatelů je z řad těch, kteří i přes přitrkávání a papouškování všeho, co jim "šéf" předhodí, si raději zajdou do fastfoodu. Osobně se řadím mezi ty, kdo musí mít na zahrádce +doma různé druhy papriček, tymián, koriandr, oregáno (které obzvlášť miluji) atd., ale Pohlreichovo jednotvárné vaření, kdy neustále do všeho rve tři p*dele bylin je na mne přespříliš. Každopádně, kvalitní způsob stravování (platno pro jednotlivce i restaurace) není dáno žádným vznikem či zánikem televizní hvězdy, která svůj úkol plní především pro SHOW. Možná je chyba i ve mne, že se k tomuto programu jednoduše nedokáži postavit jako k pouhé šou. V tom případě tedy postrádám osobnost, dík ní se nechám pozvat. Závěrem bych chtěl říct, že s přehnaným množstvím různých pořadů, kde se (alespoň) něco vaří, mi (jinak krásná) profese kuchař začíná smrdět. Mnohem přesněji - kuchař s přídavným jménem: televizní.