Vlákno názorů k článku Odeberte lidem z P.R. Internet! od Vítězslav Dohnal - Co říká pan Čermák je absolutní pravda ve...

Co říká pan Čermák je absolutní pravda ve všech bodech (vč. toho posledního) a včetně Čermákovy (pravda trochu zamlčené) představy, že média maji mít svůj řád, který by s přemlouváním jednotlivých redaktorů zase tak neměl souviset.
Pravda ale taky je, že to neplatí o oboru PR (a dokonce - věřím - že ani ne o všech agenturách). P. R. je opravdu hlavně o vztazích (s veřejností, novináři...) a s přemluveným, otráveným, nebo otupeným člověkem nejde mít dobrý vztah.
A taky je pravda, že pan Čermák ani tak nekritizuje nějaké podprahové formy působení na novináře, ale spíš formu, což je dost drsné. Kdyby agentury novináře opravdu znaly, vozily by pana Čermáka na tiskovky luxusním letadlem a neurážely ho zmínkou o drobných dárcích v pozvánkách a neposílaly mu dlouhé maily.
Ono je to totiž o profesionalitě: kdyby se PR agentury chovaly profesionálně, nemusely by novináři blokovat svoje schránky a kdyby byli novináři profesionální, neposílaly by jim agentury texty, které u nich nikdo ani nečetl (protože by jim to k ničemu nebylo).
Ono je to jako když premier říká, že novináři jsou póvl. Taky by měl v určitých případech jasnou pravdu (možná i u některých tendencí české žurnalistiky). Někteří jsou a jiní ne, ale profesionální není aby to říkal premiér na tiskovkách, (nejen) protože se bez novinářů neobejde. Obejde se novinář bez PR?

Článek pana Čermáka je velice čtivý, zvlášť pro mě - novináře, protože píše o tom, co velmi dobře znám. Úplně s ním však nesouhlasím.

Když jde o zprávu z oboru, kterému se médium, ve kterém pracuji, věnuje, je to naprosto v pořádku. Každá taková informace je pro mě velice důležitá. Pokud je téma zprávy zajímavé pro mé čtenáře, tak o něm i napíšu. Samozřejmě svými slovy, nepoužiju formulace psané tak typickým PR jazykem, zjistím si další informace.

ALE ... když mi do Mobilit přijde zpráva o dvou milionech přístupů jakési internetové reklamni agentury, o novém serveru, antiviru McAfee nebo o pevných discích Western-Digital (ať reaguji konkrétně :-), tak nevidím důvod, proč novináři nepřiznat nárok na spravedlivé rozhořčení.

Velice dobře se mi spolupracuje s PR agenturami, jež mě informují jen o tom, co můj časopis zajímá. Je jich bohužel hodně málo. Jakmile se většině z nich dostanu do databáze, chrlí na mě nezvládnutelné množství zpráv, ve kterých třeba důležitou informaci velice snadno přehlédnu.

Souhlasim, ono je to totiž tak lákavé: jen kliknout myší a informace mají všichni, i ti kterým k ničemu nejsou (ať se práší za kočáry...).

Ale: v ideálním případě by podle Vás novinář dostal jen samé zajímavé, žurnalistickým jazykem psané a čtenáře vábící informace. Ale co by pak dělal redaktor, editor a šéfredaktor? Třídili by ty informace alespoň do rubrik?

Obor IT je v tomhle smyslu trochu speciální, protože informace o výrobku firmy XY jde nejposlehlivěji ověřit jen u firmy XY. Ale když se podíváte na českou žurnalistiku trochu zeširoka (třeba pohledem trochu poučeného čtenáře-sledovatele médií), zjistíte jak často novináři uvádějí zdroj, z kolika stran jsou informace ověřené, jak často papouškují jeden od druhého co získali od třetího. To, že často nečtou ani to, se píše v jejich titulu je už jen taková drobnost.

Člověk se může zdravě rozhořčovat (třeba i nad tím co dělá sám blbě) a snad to povede k všestranné spokojenosti. Ale nesnášet něco bez čeho se stejně neobejdu zavání tak trochu schyzofrenií.

Zdraví V. D.

Ale ale... Co kdo nikoli nesnasi, ale je mu to k nicemu, zalezi na tom, co ke sve praci potrebuje. Kdyby e-mailove informace z agentur opravdu pomahaly, bylo by to OK. Ale tak to proste neni (vyjimky potvrzuji nemile pravidlo). Nekde vys v diskusi jsem dnes uvedl priklad dobreho informovani.
Ale pokud jde o vasi kritiku novinaru stran toho, jak a jake informace uverejnuji, souhlasim. Ja papirova periodika uz vubec nectu, ale kdyz se mi dostanou nekde do ruky, zasnu. Narazim treba na zpravu o nejakem objevu z fyziky ci biologie apod. a takrka slovo od slova to pochazi z informace zahranicniho zdroje, ktery jsem uz pred tim cetl. V novinach nejen ze ten zdroj neni uvedeny, ale dotycny novinar se ani nenamahal to nejak zvlast upravit, nekdy to prebere i s ev. chybou nebo neco spatne prelozi.
Ve svem zpravodajstvi na Inetu zasadne vsude uvadim zdroje informaci, i kdyz moje clanky presahuji informaci uvedenou ve zdroji (nejde o preklady, ale o komentovane zpravodajstvi). Ale povazuju za slusnost, uvest, kde jsem narazil na vychozi info. Je to slusnost jak k tomu zdroji, tak vuci ctenarum, kteri si mohou overit cast informaci, resp. se na vec podivat i z jineho uhlu pohledu, nez ktery v clanku nastinuju ja.
Bohuzel, spousta tuzemskych novinaru odevzdava odflaknutou praci, ktera nekdy neni ani puvodni, a bere za to mzdu. Co v takovych periodicich delaji sefredaktori, radsi ani nechci vedet.

Ale: v ideálním případě by podle Vás novinář dostal jen samé zajímavé, žurnalistickým jazykem psané a čtenáře vábící informace. Ale co by pak dělal redaktor, editor a šéfredaktor? Třídili by ty informace alespoň do rubrik?

V žádném případě, věřím, že takto můj příspěvek nevyznívá. Chtěl bych ale dostávat zprávy, které se alespoň trošku dotýkají oboru, o kterém píšu, abych více než polovinu došlých TZ nemusel mazat.

Osobně tiskové zprávy chápu jako informace pro novináře, který je díky své zkušenosti dokáže zpracovat a v patřičné formě podat svému čtenáři. Toto je jeho práce a nemůže se z ní vyvléknout.

Viz "Osobně tiskové zprávy chápu jako informace pro novináře, který je díky své zkušenosti dokáže zpracovat a v patřičné formě podat svému čtenáři. Toto je jeho práce a nemůže se z ní vyvléknout."


Mně by se taky líbilo kdyby to tak bylo, a chtěl bych, aby těch zpráv naprosto k ničemu bylo co nejméně, ale ono to není úplně tak jednoduché, jak se na první pohled zdá a věřte, že v tom není jen a jen pohodlnost (blbost) agentur. O tom, proč to tak není a myslím, že stoprocentně nikdy nebude (to fakt nemyslím osobně :-)) by bylo dlouhé psaní a můžeme povykládat třeba někdy u piva, když budete mít čas (dejte mi když tak vědět).

Zdraví V. D.