Je třeba revidovat nebo rovnou zrušit pojem "duševní vlastnictví". Za jednou odvedenou práci není možné dostávat "donekonečna" zaplaceno. Já musím dělat svou práci opakovaně, abych dostával každý měsíc výplatu, takže proč by měl kdosi, kdo dílo nevymyslel, nenapsal ani nesložil dostávat peníze znovu a znovu...?!
Navíc vlastník v drtivé většině práva k dílu ani nemá. Tyto práva by měla být nepřenosná a nikdo kromě autora by z těchto práv neměl mít žádný prospěch, hlavně ne různí paraziti, vyžírkové a úžerové.
Jenže má, pokud spáchá něco ,,kvalitního", nárok na bezpracný zisk minimálně na 50, teď už snad dokonce na 70 let, což ho k další práci zrovna nemotivuje. Pět let by mělo stačit a pokud chceš ochranu prodloužit, ZAPLAŤ! A ty odhady už za něj páchá onen zbytečný mezičlánek mezi autorem a konzumentem.
Prostě současný stav odměňování autora odpovídá situaci, kdy by každý, kdo se posadí na židli, truhláři a po jeho smrti ještě 70 let jeho dědicům nebo "majitelům práv" odváděl poplatky za každé sednutí. Nebo kdyby v každé ulici byla výběrčí budka, kde by se až do uplynutí 70 let po smrti posledního z pachatelů zdejších domů, pomníků atd. vybíralo "za shlédnutí" nebo chůzi po dlažbě.
Že jsou tyto příklady absurdní? Zcela jistě ano, ale naprosto stejně absurdní je současná právní úprava výběru "autorských poplatků".
Píšete nesmysly. Autor i truhlář mají nárok na odměnu za práci. Oba dva ji mohou dostat jednorázově za to, že převedou veškerá práva k užívání svého díla, nebo ji mohou dostávat postupně za jednotlivá užití. Záleží jen na tom, kterou variantu zvolí. Zrovna u truhlářů není obvyklé platit za jednotlivá užití, ale pokud tu židli umístíte do kina nebo divadla, najednou se to změní – většinou se platí za jednotlivá užití, není to tak, že byste si sedadlo v divadle koupil. Výběrčí budka v ulici se nazývá mýtnice, spíš než v obyčejné ulici se vyskytuje na mostě nebo na dálnici. Opět, je to daleko běžnější způsob, než že byste si tu dálnici koupil. V případě bytů nebo domů se používají oba způsoby přibližně stejně často – můžete si byt nebo dům pronajmout a pak platíte třeba každý měsíc za užívání, nebo si je jednorázově koupíte. Absurdního na tom není vůbec nic.
A pokud by vás zajímalo, co je tím klíčem, podle kterého se rozhoduje, je to počet uživatelů. Pokud používáte židli sám, je jednodušší odkoupit k ní rovnou veškerá práva. Divadelní sedačku nebo dálnici asi těžko využijete sám, takže je lepší, když je může využívat víc lidí a každý za využití zaplatí.
To divadlo je naprostý nesmysl: Platím za přítomnost na představení (a od toho se odvíjí i cena toho posezení, nikoli od kvality židle), platím, i když stojím, nebo si donesku skládací židli z domu. A neplatím truhláři. ale provozovateli představení.
Mýtnice, mýto - týká se těch, co tu silnici, most atd. projíždějí. netýká se těch, co se na to dívají, tedy opět nesmysl.
Pronájem bytu: Tím, že ho užívám, znemožňuji majiteli, nebo komukoli jinému, aby ten byt užíval. Stažením díla nikoho v jeho užívání neomezuji. Tedy opět naprosto nesmyslné srovnání.
Prostě zvyklosti a zákony z oblasti materiálních statků se na digitální statky přenášet nedají. Jejich mechanické převedení (+ ještě idiotismy typu e-book na rozdíl od papírové knihy nelze zdědit) jsou v tak výrazném rozporu s realitou, že dochází k masívnímu porušování zákonů se všemi následnými negativními důsledky.
Platíte za užívání dálnice, mostu, bytu, filmu, písně, knihy, softwaru. Platíte z toho důvodu, že byly nějaké náklady spojené s tím, abyste to vůbec mohl užívat, vy z toho teď máte užitek, takže je spravedlivé, abyste ty náklady platil právě vy. Jestli je ten užitek spojený s něčím hmotným nebo nehmotným, to s tím nijak nesouvisí -- často je spojen s obojím. Např. z dálnice máte užitek, pokud je vespod hmotný beton, ale zároveň je potřeba, aby navrchu bylo nehmotné volné místo, aby ta dálnice vedla odněkud někam atd. Podobně z bytu máte užitek z hmotných zdí a střechy, ale také z nehmotné lokality, z toho jak je byt estetický nebo útulný, z toho, že k němu máte nějaký vztah.
Mimochodem, pokud se na představení (spíš jiná než divadelní) prodávají i lístky k stání, jsou levnější, než ty k sezení. Takže cenu té "místenky" za židli je možné i docela přesně vyčíslit.
I místo nad dálnicí je "hmötné", nikoli nehmotné. I umístění bytu je hmotná, nikoli duševní záležitost.
Ceny míst v divadle jsou odstupňovány podle pozice v hledišti. Ty nejlacinější místa (z nichž je nejhůř vidět a slyšet) bývají někde (spíš v historických budovách) k stání. Cena míst je dána pozicí v hledišti, nikoli kvalitou židlí.
přeuspořádání elektronů či kýho výra na flešce, nebo potočení stávajících magnetických dipólů na HDD nepředstavuje žádnou hmotu navíc, jen do ní naskládá informaci. O tom, zda je ta informace hmotná, se můžeme přít, inspirací nám budiž Neffova povídka "Jak přišla Lali o zapalovač". Tyhle věci se také snaží řešit i filosofové, byť ne tak půvabně jak zmiňovaný autor.
Vzduch nad dálnicí pochopitelně nějakou hmotu má.
Nějaké nabité kondíky v RAM, tam asi nějaká energie navíc bude, ale na magnetickém médiu je to jen přeuspořádání dipólů. Jediné, co se tam fazikálně děje, je změna entropie.
A, mimochodem, pokud si ty náboje na flešce přepočtete podle příslušného vzorce, tak zjistíte, že je to ekvivalentní pár atomům nějakého drahého kovu. Z čehož můžete usoudit na šílenou předraženost e-díla.
Já jsem ale nepsal o vzduchu nad dálnicí, já jsem psal o prázdném prostoru. Ten je totiž – na rozdíl od vzduchu – potřeba pro to, abyste po té dálnici mohl jet. Estetika nebo útulnost bytu je podle vás hmota? Dům má podle vás pro uživatele stále stejnou hodnotu před příchodem tornáda i po něm, za předpokladu, že tornádo dům jenom komplet zboří, ale žádnou hmotu neodnese? Tyhle otázky neřeší filosofové, nanejvýš tak blázni. Všem ostatním je jasné, že užitek s hmotou nijak nesouvisí.
1. "Estetika" je subjektivní, nikoli objektivní záležitost. Pokud je dům kompletně zbořený, tak už asi neodpovídá definici domu.
2. "Prázdný protor" je naplněn plynem elementárních částic (přinejmenším). Je sporné, zda prázdný prostor ve smyslu čisté geometrie lze vůbec realizovat.
Užitek je subjektivní záležitost, takže to, že závisí na subjektivní estetice, vůbec nevadí. Definice domu je snad hmotná? Zbořený dům je pořád ta samá hmota, jako nezbořený dům. Pokud záleží jen na hmotě, jak tvrdíte, není mezi domem a zbořeným domem žádný rozdíl z hlediska užitku, a tedy ani žádný rozdíl z hlediska ceny při prodeji.
Prázdný prostor na dálnici je definován tak, že jím můžete bezpečně projet, aniž byste poškodil sebe, auto nebo cokoli jiného. Z čeho se skládá je úplně jedno, pokud je zachována ta výše uvedená vlastnost. Realizovat to samozřejmě je možné, jsou už tací šťastlivci, kteří po dálnici projeli.
1. Definice domu, pochopitelně, hmotná není, jako jakákoli jiná informace. Hmotné je pouze médium, na kterém je uložena.
2. Lze jasně nadefinovat, že dům je to, kde neprší na hlavu, a dá se to uzavřít, takže tam nefouká vítr.
3. Prázdné místo na dálnici je dáno tím, jakou kapacitu ta dálnice má (což mj. závisí na tom, jak je postavená) a to už je jednoznačně hmotná záležitost (počet pruhů, jejich šířka, dopravní značení atd.).
Nedokážu to přesně odhadnout, ale 3 metry široký, sto km dlouhý a několik desítek cm až několik m hluboký (záleží na podloží) pruh dálnice asi něco váží. Měrná hmotnost může být kolem 4 kg / litr, tak si to spočítejte.
A dům taky něco váží - račte se informovat u záchranářů, co např. vyprošťují oběti z domů spadlých při zemětřesení.
Teď je ještě problém, kdo ty peníze dostane, zda ti, kteří tu dálnici postavili, (ten, který to sedadlo v divadle vyrobil), nebo někdo jiný. Podle této zvrhlé logiky by tedy buď autorské poplatky měl vybírat stát, nebo vybrané mýtné dostávat zaměstnanci stavební firmy, nebo zhotovitel oněch sedadel!