Vlákno názorů k článku Odpovědnost provozovatelů internetových portálů za obsah diskusí a fór od JiHo - Funguju jako admin několika diskusí. V podmínkách máme...

Funguju jako admin několika diskusí. V podmínkách máme jasně definováno, že nelze vkládat příspěvky jakýmkoli způsobem útočící na nějakou konkrétní osobu, takové příspěvky automaticky mažeme. Admini nemají jak rozeznat, jestli jde o pravdu nebo pomluvu a IMHO není možné, aby si de facto anonymní účastníci diskusí otírali jakkoli hubu o někoho konkrétního. Pokud chce někdo vést jakoukoli kampaň (byť v sebespravedlivějším úmyslu), ať tak činí na svém webu neanonymně a nese si za to případné právní následky. Ono je velice snadné někomu pokazit jméno, lidi rádi a ochotně uvěří jakékoli "pravdě", jak je zřejmé z prosperity bulvárních médií. Nehodlám tomu ale propůjčovat moje technické prostředky.

A já jako admin si na webu nechám zase co já uznám za demokracii, a co už půjde přes čáru, a názory ostatních adminů jsou zase na mym webu zcela irelevantní.

Vyloučení útočných příspěvků z diskuze je jedna z možností. Pokud se jedná o fyzickou osobu, je asi vše bez problémů. Když ale takové pravidlo rozšíříte na právnické osoby, jak rozeznáte útok, od prostého vyjádření názoru, zkušenosti, nebo kritiky?
Když už člověk poskytne na webu prostor pro anonymní vyjádření, měl by mít dost kuráže přijmout jak pozitivní, tak i negativní názory. Svět není pouze o tlačítku like.

Podle vás tedy když má někdo ostřejší rétoriku, má být vyloučen z diskuze. Za předpokladu, že se nevyjadřuje abstraktně. Chápu to správně?
V opačném případě nevím jak rozeznat pomlouvání konkurence od například zkušenosti uživatele s FUP u tarifu, vyjádření ke klauzuli ve smlouvě psanou drobným písmem, názor na značku telefonu...

Je snad cesta k lepší diskuzi připouštět pouze kladná hodnocení?

To jsme ovšem zpět u posouzení pravdivosti. Jak jako nestranný pozorovatel (provozovatel) rozpoznáte pravdivost příspěvků?
Vždyť je to nelogické. Jako provozovatel máte zkutečně jen dvě možnosti. Najít v těle páteř a postavit se za své uživatele, nebo poněkud zbaběle nastolit jistou cenzuru. Pragmatické řešení mě osobně zatím uniká. Snad jen pozice mrtvého brouka do doby než přijde první problém - první spor.

:-) Kuriózních příkladů lze určitě vymyslet celá řada.

Nicméně další zajímavá věc je, že soud si nehraje na slovíčkaření a hodnotí co říkáte, nikoli co vyslovujete. Je to dokonce v některém zákoně nebo řádu (je to dlouho, co jsem to četl).

Není tedy důležité jak jste ten výrok myslel, ale jak je vnímán. Tím nepředjímám výsledek. Víte z praxe, že např. na politiky jsou vedeny poměrně tvrdé slovní útoky, které před soudem obstojí, protože holt taková je doba tyto útoky jsou vnímány většinou jako politický boj. Je to tedy velmi individuální a kontext hraje klíčovou roli.

Faktická poznámka - není tak docela pravda, že soud v kauze Prolux nezkoumal pravdivost výroků. I v rozsudku je zmíněno, že nebyl předložen důkaz o nepravdivosti výroků a mimo jiné i proto soud zamítl požadavek na finanční odškodnění. Například je v rozsudku přímo citováno stanovisko Realitní unie, které je pro Prolux nepříznivé a rovněž soudce výslovně připustil, že je činnost Proluxu kontroverzní.
Soudce se proto u paragrafu o ochraně dobré pověsti zabýval výhradně těmi vulgaritami a posléze se v rozsudku přiklonil k smazání diskuse, ale jak jsem již zmínil, finanční náhradu i úhradu soudního jednání zamítl.

Tu část, kde soud Proluxu můžeme hodnotit různě, já sám z toho mám pocity dost smíšené, částečně s rozsudkem souhlasím, ale v jiném ohledu moc ne (nesouhlas asi mírně převažuje), každopádně ale není pravda, že se soud nezabýval vůbec pravdivostí výroků - naopak to na rozsudek mělo vliv jednoznačný (zamítnutí náhrady škody atd.).

Podle mne ta hranice je stejná jako v případě fyzické osoby. Já v tom rozdíl nevidím.

Problém negativních kritik je ten, že mohou být velmi rychle v rozporu se zákonem, což se u těch pozitivních kritik v praxi jen tak nestane. Nejde tedy i přijmutí negativní kritiky, ale o vyloučení protiprávních činů.

Vy si nepletete jen ty ideologie. Vám se pletou i další termíny jako např. "demokracie".

Tak zrovna takovýto výrok by mohl porušovat hned několik zákonů.

Takhle z fleku vám bez dalšího přemýšlení řeknu, že Jednak byste se mohl dopustit trestného činu (pomluva - adresuji ty "zloděje") se sazbou až 2 roky "natvrdo", dále pak zákon na ochranu osobnosti (ano, chrání i právnické osoby, jak už jsme tu již uvedli), v některých případech by to mohlo porušit i pravidla hospodářské soutěže přip. další zákony.

Provozovatel nemá žádnou povinnost předcházet porušení zákona (v probíraném kontextu). Nikdy jsem netvrdil opak - že tedy má povinnost.

Ne vše musí být (a může být) v právu jasně definované. Typickým příkladem jsou "dobré mravy". Od toho je pak soud, aby určil hranici (a ta se bude lišit v závisloti na řadě faktorů kontextu).

Opravdu můžete si "dělat" se svým webem co chcete, ale pokud soud rozhodne o tom, že obsah porušuje něčí práva, pak se nedivte, že rozhodne o nápravě např. formou smazání daného obsahu.

A nevnímějte žalobu příliš pejorativně. Když se dvě strany nemohou shodnout (jedna tvrdí, že obsah poškozuje její práva a druhá, že nikoli), tak požádají soud formou žaloby o rozhodnutí. Klidně ty strany mohou jít večer společně na pivo. (akorát, že ten co prohraje riskuje hrazení všech soudních výloh)

Co je pomluva je víceméně jasně dáno:

Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. (v případě sdělovacích prostředku, mezi které se jistě počítá i Internet, na 2 roky)

Ostřejší rétorika se klidně bez pomluvy příp. jiného protiprávního jednání může obejít.

Na negativní kritice fungují všechny ty registry neplatičů a pod. Není to nic neobvyklého a protiprávního (při dodržení určitých pravidel).

Znovu. Tady nejde o posouzení pravdivosti obsahu, soud zcela pochopitelně nezkoumal pravdivost výroků, protože žaloba byla o něčem jiném.

Jako provozovatel nejste povinen zkoumat pravdivost jednotlivých tvrzení v diskusích, protože to nemusí bých ani technicky možné. Soud v tomto případě ani netvrdil opak. Ale útočné vulgarismy zcela jistě mohou/jsou porušením zákona. Tečka o tom není pochyb a proto máte možnost takovým porušením předcházet jednak úpravou pravidel diskuse a vyřazením příspěvků, které pravidla porušují.

Veškerá důkazně složitější provinění má pravomoc soudit soud, abyste se vyhnul nařčení z cenzury a kdoví čehosi. Pokud tedy soud konstatuje, že diskuse porušuje něčí práva vydá logicky rozhodnutí o zřízení nápravy. Zrovna tak by vydal rozhodnutí o stažení např. knihy, pokud by jejím prostřednictvím byl porušován zákon.

Podle mně je celá věc naprosto jasná a triviální a jen se divým, že to pan Antoš jako studovaný právník takto rozmazává a ve svém rozboru si zjevně protiřečí. Škoda, že si nedokáže udržet nadhled. V žádném případě se nejedná o odpovědnost, jak se snaží veřejnosti vsugerovat.

Vy moc ústavu neznáte, co?

Ok. Je to dlouho, co jsem ten rozsudek četl a zde se diskutovala především ta potvrzená část (na důvody smazání diskuse pravdivost neměla vliv...). Jinak máte ale samozřejmě pravdu.

Bohužel nemám právní vzdělání a nemůžu posoudit do jaké míry má provozovatel webu povinnost předcházet možnému porušení zákona. Zato jsem si zcela jist, že nelze nijak definovat oblast "útočných vulgarismů". "Kurva" je třeba jasný vulgarismus. "Svině" víceméně taky, ikdyž záleží na regionu. Co třeba takový v Ostravě běžný "cip"? Je vulgarismus "idiot", nebo "kašpar"? "Chytrák", či "frajer"? Která klíčová slova by měli admini označovat jako potenciálně nezákonná? Urazím vás když řeknu že jste "taky dobrej"? Nebo "vyloženě výbornej"? Jak efektivně vyhodnotit míru útočnosti a vulgarity, zároveň si zachovat nestrannost a navíc neproplýtvat hodiny času schvalováním všech diskuzních příspěvků. Toť otázka, na kterou jsem odpověděl o příspěvek výše.