No je to takto... Driv prochazelo zbozi z okolnich statu celnici, ktera jednak urcila clo a druhak DPH. Dnes celnice neni, takze povinnost urcit dan presla primo na platce. Pokud zahranicnimu dodavateli predlozite doklad o sve registraci k DPH u nas, tak ma za povinnost tuto skutecnost overit a nasledne si nechat zaplatit pouze castku bez dane. Vy sam zbozi zaradite do prislusne zdanovaci kategorie, zdanite, priznate na vystupu a uplatnite na vstupu.
To stejne plati pro sluzby a to stejne plati i pro staty mimo EU!
Pokud jste neplatce, tak vam to zdani dodavatel sazbou, kterou urci podle mista uskutecneni planeni. Nepamatuju si z hlavy jak je to u elektronickych sluzeb. Pokud Vam to dani 19% tak pravdepodobne urcil jako misto plneni Ceskou republiku a tuto dan odvadi ceskemu financnimu uradu. Mala naplast ja vim :-)
Berte to tak, ze po vstupu do EU se stal z cele Evropy jeden trh, kde plati stejna pravidla.. A kdyz kdekoliv nakupujute, plati pro vas stejna pravidla, jako kdyz nakupujete v Cechach. Proste musite zaplatit nejake DPH. Vetsinou budete platit ceske, ale obcas i DPH platnou v jinem state..Prakticky neexistuje zadne osvobozeni od dane, jak to bylo driv. Pro stat (financni urad) je dnes MNOHEM jednodussi si veci zkontrolovat...
Trochu zašmodrchané, ale jinak on-topic. Jedna věc v příspěvku chybí. DPH se platí okamžikem plnění =
- za zboží platím v ceně zboží (u dobírky až při doručení)
- za služby v ceně služeb (v okamžiku platby)
.
Registrace služby na adresu v USA se ale dotyčný dopustí daňového úniku, protože rozhodující, pro placení DPH, je místo plnění a s USA je uzavřena smlouva o zamezení dvojího zdanění.
To právě dnes už není 100% pravda...
Jak jsem psal, pokud se český plátce DPH prokáže (třeba v Rakousku na benzince) svým daňovým identifikačním číslem, zaplatí jenom částku BEZ DANĚ. Daní si potom sám, na svém daňovém přiznání. Dává současně na vstup i na výstup. Je to plátce daně, takže daň neplatí :-)
Pokud doklad, který má od svého dodavatele splňuje náležitosti nového zákona o DPH, tak ho to vlastně nic nestojí. Stejná částka na vstupu i na výstupu znamená, že se ho DPH netýká.
Jediný problém je, že dodavatel v EU musí tuto operaci umět uskutečnit. Konkrétně když mluvím o těch benzinkách, tak u velkých společností s tím nebývá problém. Ale může nastat situace, že to prostě jejich systém nebude umět a budete muset zaplatit i místní daň. Dá se nárokovat, ale už to není tak jednoduché jak to bývalo, takže pokud je toho málo, tak na to firmy většinou kašlou...
BTW1: Zamezení dvojího zdanění se týká daně z příjmu, nikoliv DPH.
Konkrétně, jak by to vypadalo v praxi. Nechám si udělat u americké marketingové agentury nějaký průzkum, protože tam hodlám podnikat. Agetnura pošle fakturu, která je samozřejmě bez DPH (VAT). Sám si potom určím, do jaké daňové sazby spadá a daním na výstupu. Pokud se mi podaří z agentury vyloudit i nějaký normální doklad, který bude splňovat náležitosti zákona o DPH, tak si to dám i na vstup. Ty náležitosti jsou docela problém. Vyloudit z americké agentury cokoliv jiného než fax s částkou k úhradě je problém... Potom to může teoreticky skončit tak, že to finanční úřad nechá na výstupu, ale ze vstupu to vyhodí. Takže bych to musel dodanit...
BTW2: Určení místa plnění není zdaleka triviální. Pokud k plnění nedojde prostou změnou vlastnického práva, tak se věci značně komplikují. A často s určením místa plnění nemá logika vůbec nic společného. Elektronické služby mají vyjimku (a nepamatuji si, jak to u nich funguje). Jest třeba nahlédnout do zákona...
Ono DPH je docela složitá záležitost. Třeba Vaše dvě tvrzení:
- za zboží platím v ceně zboží (u dobírky až při doručení)
- za služby v ceně služeb (v okamžiku platby)
jsou v zásadě pravdivá. Ale jenom v zásadě. Defakto to pravda není. Můžu vypsat řadu případů, kde (pokud budete danit takto) může mít finanční úřad při kontrole výhrady. I když připouštím, že když se tohoto budete držet při vnitrostátním obchodu, nijak to nekomlikovat, tak sice FU může mít nějakých námitek, ale doměřovat nic nebude.