Path.com je svým způsobem zvláštní. Má pouze aplikaci pro mobilní telefony (iPhone a Android) a nemá žádný web (což ostatně Instagram v podstatě nemá taky). Samotná mobilní aplikace je příkladem velmi dobře použitelného, přitažlivého a zajímavého designu (samozřejmě v ní najdete pár míst, kde to poněkud silně drhne). Vyniká ve snadnosti sdílení a řada z prvků by neuškodila konkurentům, ať už Facebooku nebo dalším.
Stejně jako Instagram, Pinterest či Fancy je Path vizuální, nebo by alespoň mohl být – právě snadnost nahrání fotografií by tomu mohla hodně nahrávat. Stejně jako Instagram či Facebook je Path založený na geolokaci. A na rozdíl od ostatních služeb je i zde přítomen prvek podstatně jednoduššího využívání.
Na škodu Path trochu je, že se klasický koncept (jste vy, jsou vaši přátelé, vzniká sociální síť/sociální kruh, vy něco sdílíte, díváte se na to co sdílí vaši přátelé) snaží na počátku prezentovat zbytečně „jinak“ než ti ostatní. V sociálních sítích (a zejména těch geolokačně orientovaných) je paradoxně nejlepší být „co nejvíce stejný“ jako ti ostatní. Vyhrát je totiž možné zpravidla jenom tím, že výrazně zjednodušíte používání. Až tak, jak to udělal třeba právě Instagram (na mobilu) nebo Pinterest (na webu).
Path má, pravděpodobně, přes dva miliony uživatelů (březen 2012, zdroj) a na světě je více než přes rok (spuštěn byl v listopadu 2010). Path měl být (a stále je) určen jako sociální síť pro užší okruh přátel, nikoliv pro vytváření rozsáhlých sociálních kruhů (kam po rocích existence Facebook padá více a více) bez reálných vazeb typu „přátele“ či „rodina“. Jenže možná i v tom je problém.
Jakkoliv jeden ze zakladatelů tvrdí, že chtějí „budovat síť s vysokou kvalitou a se kterou se lidé budou cítit v pohodlí“, je to možná také spíš sen. A může to být také brzdou dalšího rozvoje, částečně i tím, že Path je sociální síť, kde můžete mít maximálně 150 přátel (číslo odvozené z dnes již nepříliš platného Dunbarova čísla). Stejně tak na Path funguje klasický model Facebooku, „přátelství“ je nutně reciproční a musí být odsouhlaseno.
Zájem o Path aktuálně vzrostl, zejména poté, co Facebook pohltil Instagram za poměrně astronomickou částku. S více než dvěma miliony uživatelů (GigaOM hovoří už o třech milionech) ale Path není žádná výhra v loterii (Instagram jich měl 30 milionů v okamžiku koupě Facebookem). Se zmíněným omezením na 150 přátel a recipročním modelem je navíc nereálné, že by počet uživatelů mohl nějak výrazně stoupat.
Path navíc chybí i další poměrně důležitý prvek rozvoje sociálních sítí. Celebrity (a samozřejmě částečně i firmy) se staly tím nejpodstatnějším „zbožím“, kterým sociální sítě dokáží přitáhnout a udržet uživatele. Path je nejenom nemá, ale ve stávajícím modelu ani mít nemůže. Přesto, pohledem aktuálně používané metriky pro oceňování je na zhruba 250 milionech dolarů.
Dalším problémem Path je, že nějak nemáte důvod se příliš vracet a o něco se snažit. Z částí je to samozřejmě dáno tím, že v Čechách prostě na Path lidi nenajdete a základní smysl sociální sítě (získávat zajímavé věci od lidí ve vašem sociálním kruhu) se tak naplňuje jenom velmi těžko. Chybí nejenom celebrity jako takové, ale hlavně lidé, kteří by sociální síť proměnili z města duchů (s miliony registrovaných uživatel) v živoucí organismus. A podle komentářů na zahraničních médiích tomu není o moc jinak ani v zahraničí.
Určitým způsobem má ale Path i viditelný nedostatek v otevřenosti. Chybí webová podoba, existuje pouze mobilní klient. Citelně chybí i nějaké propojení s dalšími sociálními sítěmi, něco bez čeho je dnes těžké se obejit. Path navíc nemá ani široce rozšířené a volně přístupné API – to je dostupné privátně a na vyžádání (viz například Share life—and make it count.)
Path doporučím všem kdo se věnují vývoji mobilních aplikací. Nebo se snaží o nějaké sociální sítě, geosociální aplikace, sdílení a šíření fotografií a podobné aktivity. Tvůrci téhle aplikace (mohu ale soudit podle verze pro Android) přišli na řadu zajímavých konceptů. Praktických, snadno použitelných i užitečných. Ale jak už jsem psal, v mobilní aplikaci je pár míst, kde na použitelnost zapomněli – to hlavní, tedy jakási „časová“ osa a vkládání věcí, to je ale zpracované hodně zajímavě.
ČLÁNKY DO MAILU