Proč chybí test na reálné podmínky - se zapnutou cache a offline synchronizací? K čemu je dobré vědět, jak to bude žrát FUP bez cache, když si všichni tu cache zapnou (právě proto, aby FUP ušetřili)?
Zajímavá informace by přece naopak byla, jak dobře má ta která služba cache implementovanou. Zda se např. snaží přehrávat víc to, co je v cache, a připojení šetřit. Test s vypnutou cache je pak vhodný jen jako podklad pro srovnání, jak moc dokáže cache snížit datovou náročnost.
„K čemu je dobré vědět, jak to bude žrát FUP bez cache, když si všichni tu cache zapnou (právě proto, aby FUP ušetřili)?“
Je to test „surových“ nároků pro kontrast s datovými tarify. Reálné podmínky jsou v tomto případě dost abstraktní pojem. Například různé mobily mají různě velkou interní paměť a tudíž i různé možnosti pro cache či offline synchronizaci.
Dále je tu předpoklad, že uživatelé budou vesměs pořád dokola poslouchat to samé, což mi ale přijde poněkud proti smyslu platby předplatného za neomezený přístup ke knihovně s miliony skladeb.
Když budu pořád dokola poslouchat to samé z interní paměti mobilu, tak to už si rovnou minimálně pro mobil mohu za jednorázový poplatek koupit několik oblíbených alb a uložit si je do paměti mobilu, namísto abych platil pravidelný desátek.
Já bych naopak řekl, že uživatelé skutečně víceméně poslouchají to samé (to co mají rádi), ale platí si za a) za možnost poslouchat to kdekoliv, kde jim jede aplikace (aby nemuseli někde na páry litovat, že zrovna toto CD/mp3 sebou nemám) a b) možnost vyskočit někdy ze své škatulky - přečtu si na webu něco o novém albu nebo o nějakém klasickém albu nebo nějaké pozitivní/negativní ohlasy na něco a chci to slyšet, byť to nemusí být zrovna něco, co pak budu poslouchat pořád (taky jsem si na iTunes poslech nové album Miley Cyrrus, byť poslouchám převážně worldmusic).
Jsem přesvědčen, že většina lidí si svůj hudební vkus zformuje relativně v mládí a pak už se moc neodchyluje. Vidím to kolem sebe - naprostá většina mých známých včetně mě (věkově 30+) hudbu dávno nestahuje a vlastně ani neřeší, protože to, co nás zajímá, už máme dávno doma, protože jsme to poslouchali už na gymplu či VŠ. Málokdo má čas hledat něco nového kromě dalších alb svých oblíbenců (pokud tedy ještě tvoří nebo žijí), protože, holt, priority jsou jinde... :-)
„Málokdo má čas hledat něco nového kromě dalších alb svých oblíbenců (pokud tedy ještě tvoří nebo žijí), protože, holt, priority jsou jinde... :-)““
Já nemám čas ani zjišťovat, že vyšlo nové album těch mých oblíbenců, takže tohle plně chápu. Jenže právě proto mají streamingové služby řadu funkcí, které hledají za Vás.
Začnete u toho, co máte rád, ale pak na základě toho dostáváte nejrůznější tipy. Nová alba, podobní interpreti, tatáž píseň v jiném podání atd.
Můžete si doporučovanou hudbu poslechnout bez rizika (že koupíte album a ono bude stát za starou bačkoru) a komplet, žádné ukázky v rozmezí 30 až 90 sekund.
Přesně tak. Mám jen cca 25 GB hudby. Hodně z mých alb v Ipodu jsem zapomněl, že tam vůbec je a ty ostatní se mi oposlouchaly. Vítám proto funkčnost např. spotify - složení playlistu podle nálady. Objevím tak spoustu hudby podle mého vkusu, o které jsem neměl tušení že existuje. Co se cach týče, já ji vypínám taky protože FUP mám 30 GB a vnitřní paměť mobilu jen 16 GB
To nezpochybňuji. Deezer jsem loni zkoušel a pak i nějaké dva měsíce platil, google music jsem taky zkusil. Last.fm fungovalo na doporučování podobně (a žebříček tam prostě nelže). Ale že bych díky tomu objevil něco naprosto zásadního, bez čeho jsem nemohl žít... To nemohu říct :-)
Spíš mi šlo o to, že hudba v této fázi života není priorita (a to nevidím jen u sebe). Vlastně hudbu poslouchám už jen na cestách, v autě, letadle, zahraničí nebo když sportuji a to zrovna nejsou ideální situace pro využívání streamovacích služeb. Takže jsem rád, že mi hraje to co mám rád a těch několik desítek GB v iPodu, co píchnu do autorádia, nebo "sportovní" mix v Shuffle je mi stačí. Kdybych mohl poslouchat i v kanceláři, možná by to bylo jinak, ale tam je dost rušno i bez hudby.
Ohledně ukázky vs. celá píseň - nepamatuji si, že bych třeba na deezeru poslouchal celou písničku, která se mi po chvíli odehrání nezamlouvala, kliknu a jedu dál. Jako bych poslouchal ukázky.
Pokud to máte jinak, OK, užívejte služby dle své preference, já jsem ten poslední, kdo by vám v tom chtěl bránit :-)
S tím Spotify nevím, ale když jsem si jej chtěl nainstalovat, tak mi program napsal, že jsem ve špatné zemi. Takže to vypadá, že se Spotify na českých mobilech moc nefunguje.
Pokud vím, tak Windows Mobile má zastoupení na trhu cca 4%, takže určitě patří mezi minoritní platformy a není divu, že se Google nevyplatí pro tuto platformu vyvíjet. Navíc se WM omezuje zejména mezi zapřisáhlé fanoušky MS jako je Radek Hulán, kteří považují Google za ztělesnění Satana.
ten protest nebyl proti Googlu, ale obecně proti velkým technologickým firmám v SF, a nejde o žádné ďábelské plány, ale o autobusy
http://nation.time.com/2014/01/21/google-buses-san-francisco/
No a ty jsi Hulán na ruby. Jeden si musí při každé příležitosti kopnout do Googlu, druhý do Microsoftu, i kdyby to bylo sebevíc nesmyslné a nerelevantní.
Samozřejmě Spotify, Rdio, MusicJet nebo Deezer nevědí, co činí, když s mnohem menšími finančními možnostmi, než které má Google, vyvíjí aplikaci pro Windows Phone. Prober se!
V článku je chyba. Spotify používá Ogg Vorbis ne MP3. Viz https://support.spotify.com/us/learn-more/faq/#!/article/What-bitrate-does-Spotify-use-for-streaming
Pěkně zpracovaný článek. Jen bych doplnil, že i Rdio má svou desktopovou aplikaci - http://www.rdio.com/apps/ - jen ji tolik netlačí jako Spotify.
Testoval jsem zvukovou kvalitu Spotify a Google Play Music All Access (česky se placená služba jmenuje Naplno) přes kvalitní hifi aparaturu, digitální propojení a Air Play. Google vychází zvukově slyšitelně lépe, Spotify má zvuk ploší bez prostorové perspektivy. Rozdíl na hifi aparatuře při poslechu přes repro je pro náročného uživatele podstatný, ale při poslechu z mobilu přes sluchátka to bude pro většinu uživatelů asi jedno.
.
Z absolutního hlediska je kvalita zvuku u Google Play překvapivě vysoká a to jak při offline přehrávání tak při streamování s kvalitou nastavenou jako "Vysoká". Vzhledem k tomu, že nabídka hudby zahrnuje 90% toho, co by člověk potřeboval, se pomalu stává udržování vlastního hudebního archívu jako bezpředmětné. Vyšší zvukovou kvalita by člověk potřeboval snad jen u symfonické hudby a to ještě za předpokladu špičkové aparatury a akusticky upravené místnosti. Rozdíly oproti nekomprimované hudbě sice jsou slyšet jasně, ale ve většině případů nemají vliv na celkový dojem posluchače z poslechu. Pokud tedy poslouchá hudbu a ne zvuk.
Ona totiž chybí informace o tom, kde společnosti k té vysílané hudbě přišly. To že "něco" streamují v 320kbps je sice hezké, ale původní zdroj může být klidně ve 128. Proto se např. Rdio tak usilovně brání jednoznačnému vysvětlení ohledně kvality.
Poslechově kvalita rozhodně neodpovídá 320k.
Můj názor, po půl roce používání Rdio je ten, že vysílaná muzika je ta, kterou tam porůznu uploadují uživatelé. Odpovídalo by tomu různě nekvalitní tagování, které často neodpovídá CD.
Uklidit do skříně? To je prakticky pořád to samé zpátečnické chování.
Lépe rozdat, prodat, nebo vyhodit.
Jako ten děda. To nebudeme vyhazovat, to je škoda. A dá se to do sklepa, kde to bude ležet bez využití dalších dvacet let než se to opravdu vyhodí. Lépe tak učinit hned.
V článku je více nepřesností. Třeba to, MusicJet, Rdio či Spotify zatím stojí stranou a nanašli si cestu do tzv. černé elektroniky. Spotify používám ve svém stereo recieveru Onkyo. Pro hledání hudby se nemusí používat DO .... to by byl asi pěknej opruz, ale jakýkoli chytrý telefon s aplikací Onkyo Remote.