Chtěl jsem si předplatit Deník N, ale říkal jsem si, že počkám a uvidím.
Po čekací době můžu říct, že jsem rád, že jsem si ho nepředplatil.
Mám rád vlastní obsah a nemám problém za něj platit. Avšak dát za paywall přeložený článek nebo volně dostupný (který nevytvořili), to je dost velká prasárna.
Potom tihle lidíůp kňučí, jak to mají noviny a novináři těžké - hlavně, že si to zčasti způsobuji sámi.
Asi tak - jedna otázka je obecná ochota za něco platit, druhá pak ale reálně akceptovatelná cena.
Sám na první otázku odpovídám kladně, případů, kdy jsem za něco z knih/časopisů zaplatil i když bych to objektivně sehnal i zadarmo (někdy dokonce legálně) není zas tak málo. A často byla důvodem pro platbu právě ochota pomoci autorovi/provozovateli aby mohl ve své aktivitě pokračovat - v tomto směru je vše OK.
To ale neznamená, že akceptuji jakoukoli cenu a zrovna Denník N mi přijde přepálený docela dost - neřekl bych, že je tam až tolik vyloženě exkluzivních materiálů, aby to opodstatnilo cenu přes 160 korun měsíčně (při ročním předplatném, při měsíčním skoro 200). Z mého pohledu je realistická cena někde u stokoruny při měsíční platbě s nějakou slevou při předplatním na celý rok. Provozovatel to ale zkrátka vidí jinak...
Ale no tak... Přeložený článek má přidanou hodnotu v překladu (ano, pro někoho větší, pro někoho menší) a převzaté články jsou tam se souhlasem (ne-li z popudu) autora. Ale hlavně, musíte si dát jó práci, abyste je našel, uvést to jako důvod, proč si Deník N nepředplatit, zní jako zástěrka (asi jako kdybych já napsal, že si ho nepředplatím, protože se tam píše i o sportu, který je mi ukradený... a přece si za něco, co mě nezajímá, nebudu platit).
Prostě na rovinu napište, že se Vám ty dvě stovky měsíčně za onen obsah platit nechce, to je jasný názor. Stejně jako můj, že to považuji za svou nejlepší letošní investici, mně jeho obsah přijde více než uspokojivý, za spoustou tamějších článků je vidět výrazně více práce, než je ve vodách zdejší žurnalistiky obvyklé.