Čínská společnost Huawei se v Česku snaží zachránit co největší část byznysu. Dlouholetý poklidný růst byl narušen varováním Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), který Huawei označil za možné kyberbezpečnostní riziko.
Jednou z aktivit, které společnost vyvíjí, je spolupráce s advokátní kanceláří Toman & Partners. Ta vypracovala právní studii o budování 5G sítí v Česku (PDF) s ohledem právě na bezpečnost. Je zaplacená firmou Huawei, závěry jsou ale podle kanceláře nezávislé (další materiály ke studii lze nalézt zde).
Petr Toman z Toman & Partners v rozhovoru pro Lupu situaci kolem Huawei a 5G dále rozvádí. Říká například, že společnosti podle něj uškodila adorace Číny ze strany prezidenta Zemana. Pozice Huawei se nadále zhoršuje. Tendr v CETINu (PPF Telecom Group) na bezdrátovou část 5G už například vyhrál Ericsson.
Jaké to je dělat ďáblova advokáta?
Pro nás to není nic neobvyklého. Advokát je pro polovinu společnosti vždy ďáblův. Vždy se najde někdo, kdo s vámi nesouhlasí nebo vás nemá rád. To platí jak u trestní obhajoby, tak u obchodního zastupování. Je to součást právnické práce.
Přesto, je práce pro Huawei v něčem specifická?
V tuto dobu je specifická především v tom, že se jedná o společnost s čínskou matkou a čínský režim nemá v současné době v České republice nejlepší pověst. Jedním z důvodů je podle mého názoru i adorace Číny prezidentem Zemanem. To všem leze na nervy. Pan prezident si zřejmě myslí, že u nás Číně pomáhá, ale nikdo jí u nás v posledních letech neublížil více. Kdyby nebylo této podpory, nebyla by ani tak veliká nenávist k Číně a nedoplácela by na to ani společnost Huawei tak, jak na to nyní doplácí.
To je poněkud paradoxní, protože Huawei se v minulosti k Hradu hodně hlásilo, na své konference si tam pronajímala prostory a podobně. A to s vidinou, že takové partnerství přinese něco pozitivního.
Tak to se zjevně moc nepovedlo. Jinak zpět k tomu, v čem je Huawei specifický klient. Zmiňovaná nenávist je motivovaná spíše politicky vůči Číně jako takové, což se přenáší i na Huawei a advokáta. Já jsem spoluautorem knihy Advokáti proti totalitě a lidé mi nyní píší, jak mohu popisovat životní osudy advokátů proti totalitě a zároveň „zastupovat totalitní stát“. My jsme si hned na začátku právního zastupování dali za cíl oddělit politiku od práva. Oddělujeme náš vztah k čínskému režimu daný našimi politickými názory od právničiny pro čínskou firmu.
Naše práce je specifická i v tom, že hodně spolupracujeme s médii. Huawei je extrémně sledovaná kauza a v současnosti je i rolí advokáta umět s médii komunikovat, vystupovat veřejně se svými názory a prezentovat je.
Když jste před pár týdny prezentovali právní studii k Huawei a 5G v Česku, uvedli jste, že doufáte v rozběhnutí debaty. Rozjela se?
Rozběhla. Ozvali se ti, kteří naše názory považují za dobré právní názory, a ozvali se i ti, kteří jsou proti nim. My ve studii popisujeme pozitivní právní úpravu, tu nelze zpochybňovat. A také říkáme, aby se oddělilo právo od politiky. Diskuse na tyto a další naše závěry se otevírá.
Objevují se konkrétní dopady?
S takto komplikovanou tématikou to bude nějakou dobu trvat. Dopad, který chceme vyvolat, je už jenom to, že se o problému bude mluvit. Nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že se podle naší studie okamžitě změní legislativa. Ale mnoho lidí, kteří o problematice 5G a Huawei rozhodují, nemá dostatečné informace, protože žádná taková studie nebyla předtím vypracovaná. Zároveň budeme rádi, když někdo přijde s oponenturou, zejména z řad operátorů. Ty už jsme vyzvali.
Hodně zajímavou reakcí by byla ta od NÚKIBu, který toho od vydání varování proti Huawei vlastně nic moc více neřekl. Ten s reakcí přišel?
Nepřišel s žádnou. Myslím si, že by se zejména měli vyjádřit operátoři. Ti situaci mohou ovlivnit silou svých hlasů a argumentů. Naše studie je zároveň v podstatě stanovisko pro-operátorské. Základní právní závěr je, že by si stát měl situaci právně vyhodnotit a přijmout změnu právní úpravy. Takže zareagovat by měli poslanci, kteří by měli nastavit rozhodovací proces. A to tak, jak už jsem zmiňoval, oddělením práva od politiky.
Tak se to děje i v zahraničí, ale u nás se rozdíl stírá. Kdo má posuzovat rizikovost dodavatele? Na základě jakých kritérii? Operátor s tím, že do toho vstupuje stát? Ten do toho doposud mluví zejména skrze varování vydané na základě politických kritérii... To ale říká co? Dodavatele nevylučuje, ale říká, aby si operátoři na dodavatele dali pozor. Jak má ale operátor posoudit rizikovost dodavatele na základě politických kritérii, když nemá přístup k tajným informacím jako NÚKIB? To má operátor například posuzovat legislativu třetí země?
Operátor tedy má posuzovat rizikovost, ale neví ani podle čeho. NÚKIB jen vydal varování. Situace se točí dokola a nikdo neví, jak má vlastně postupovat.
My tedy říkáme, abychom si tento prapodivný stav uvědomili a vše správně nastavili. Operátoři by ideálně měli udělat technické posouzení a stát ať řekne, koho chce, či nechce.
Vadí vám v této nekomunikaci i to, že Huawei neví, jaké může pro zrušení odvolání udělat nápravné kroky?
Ano, každý v právním státě by měl vědět, co má dělat, a měl by mít možnost odstranit případná vlastní rizika či pochybení. Pokud je odstranit nelze, ať mu to je jasně sděleno. Pokud státu vadí, že Huawei má mateřskou společnost v Číně, což nelze změnit, ať to stát řekne a pro Huawei pak bude zbytečné se snažit.
Neustále se mluví o zajištění bezpečnosti, nikdo se ale neptá, zda a za jakých podmínek je něco takového vůbec splnitelného. Huawei se neustále říká, že je bezpečnostním rizikem. Je však na základě daných podmínek vůbec možné, aby nebyla považována za bezpečnostní riziko? Je dosažitelné to, že jakýkoli subjekt za těchto podmínek nebyl na sto procent bezpečnostním rizikem? Podle mého názoru to dosažitelné není, protože bezpečnost je zejména dána lidmi. V každé firmě může být vyzvědač, který páchá trestnou činnost. Jinými slovy se nám zdá, že absolutní požadavky na Huawei jsou nesplnitelné, pokud jsou založené na případné protiprávní činnosti jejích zaměstnanců. Pak se ale říká, že až Huawei tyto požadavky splní, bude se s ním někdo bavit. Což je ale těžké, když jsou požadavky de facto nesplnitelné. Proto říkáme, že by mělo být jasně právně dané, jaké jsou požadavky a jak je splnit. A pak zde má být politika, která může říkat, že věci či firmy z Číny zde nechceme.
Podle vás by s vaší studií měli ideálně začít pracovat poslanci. Děje se tak? Sněmovní podvýbor pro ICT se před časem otázkou Huawei zabýval s tím, že vydal usnesení, podle kterého má stát ohledně bezpečnosti v 5G více a lépe komunikovat s telekomunikačním sektorem.
To my jako právníci nevíme. Formálně nás nikdo nekontaktoval. Ale se závěrem poslanců souhlasím.
Huawei už nějakou dobu v Česku hledá šéfa pro kybernetickou bezpečnost, který by měl komunikovat se státem a tak dále. Některé zdroje říkají, že několika málo zájemcům na tento post zdejší bezpečnostní složky naznačovaly, že se do toho pouštět nemají. Jsou i obavy o ztrátu bezpečnostní prověrky. Je takové ovlivňování v pořádku?
Myslím si, že není v pořádku. Proč by někdo nemohl dělat svoji práci, když neporušuje žádné zákony. Ale více to komentovat nedokážeme, o této situaci blíže nic nevíme.
Během prezentace vaší studie jste měli mezi připomínkami uvedenou i frázi, že „varování bylo vydáno bez varování“. To bez kontextu působí zvláštně, co tím přesně myslíte?
Našim přesvědčením je, že institut varování podle § 12 byl míněn a právně upraven jako varování před obecnými hrozbami, nikoliv před konkrétní osobou. Když se varuje před konkrétní fyzickou nebo právnickou osobou, mělo by se jednat o standardní správní řízení, které by mělo být zahájeno, daná osoba by měla mít právo se tohoto řízení účastnit, vyjádřit se k němu, odvolat se proti rozhodnutí. Zde se použil institut, který na tyto účely nebyl myšlen. Zároveň k němu není dopracován procesní postup.
NÚKIB tedy „vypálil“ varování, proti kterému není právo odvolání, nelze nahlížet do spisu a Huawei neví, co má dělat. Podle mého názoru nebyl takový postup v souladu se standardním postupem ve správním řízení. Kdyby NÚKIB obecně varoval před čínskými společnostmi, bylo by to v pořádku. Takto varovala v minulosti BIS proti zvýšené aktivitě Číny. Ale nyní se poprvé v historii stalo, že někdo varoval před konkrétní právnickou osobou, navíc formálně českou.
Proto si myslíme, že by měla být přijata novelizace zákona o kybernetické bezpečnosti, která by upravila procesní postup pro případ varování proti konkrétním osobám. Například tak, že když se varuje před konkrétními osobami, aby dostaly možnost se k tomu vyjádřit předem. I to, jak dlouho varování platí, kdo a jak často jej přezkoumává a podobně. Prostě se domníváme, že varování bylo přešlap, ale zároveň nezpochybňujeme významnou roli NÚKIBu.
ČLÁNKY DO MAILU