Grilované hovno
Pro toto jídlo potřebujeme větší množství hoven (stačí i sračky, protože budou vystaveny vysokým teplotám a tudíž zbaveny nadbytečné vodnatosti).
Vzhledem k vysoké potřebě hoven se nedá předpokládat, že by to všechno byla schopna vysrat jedna jediná osoba. Budeme tedy mít více hoven od více lidí. Abychom vytvořili jakousi homogení hmotu, nasypeme všechny hovna do jedné misky a důkladně je promícháme. Vzniklou hovnivou kouličku rozdělíme na tolik dílů, kolik lidí se bude jídla účastnit. Jednotlivé díly pak vložíme do trouby a při otevřených dvířkách grilujeme. Občas je nutno hovna otočit, aby se ogrilovala ze všech stran rovnoměrně. Aby se nepřipalovala, musíme je také občas pomašlovat močí z býka či morčete. Před vyndáním z trouby do každého hovna píchněte vidličkou, abyste se ujistili, že jsou dostatečně propečená.
Sedí žabka na ohromně velkém hovně. Kdosi jde okolo a zeptá se:
- Žabko, co je to tu za obrovské hovno?
- To je velmi dlouhá historie. - řekne žabka.
- Nevadí, že je dlouhá, řekni mně jí.
- Bylo to tak. - začala svoje vyprávění žabka - Žil kdysi na jednom břehu divoké hluboké řeky krásny mladík a na druhém překrásná dívka. Jednou si vyšli oba najednou k řece, uviděli se a najednou se jeden do druhého zamilovali. Mladík měl malý člun a tak v něm přeplaval divoku hlubokou řeku k dívce. Celý den se potom procházeli, povídali si a milovali se. Večer mladík sedl do své loďky a vratil se na svůj břeh divoké hlboké řeky. Další den se historie opakovala... a mnoho dalších dní potom. Jednou v noci byla ohromné bouřka, strhla s sebou malou loďku a odnesla jí neznámo kam. Od těch časů mladík a dívka každé ráno vycházeli na svůj břeh řeky, seděli, hleděli jeden na druhého a vzdychali... Nic víc nemohli dělat, protože řeka byla hluboká a divoká. Taková je to smutná historka...
- Poslouchej, žabko, historka je to určitě smutná, ale jak to souvisí, kde se vzalo to velké hovno?
- Copak já vím? Asi ho tu někto vysral, nebo co...
Diky za velmi podnetny a zajimavy clanek. Je mile, kdyz nekdo upozorni, ze 'na ceste jsou skryta hovna, do kterych muzeme slapnout..'
A ano, muzeme potom nadavat a kricet, jak se nam libi, ale boty nam uz nikdo neocisti. Vsechen cas a energie na to, abychom zase nesmrdeli, budou jen a jen nase. A tezko cekat, ze se nam za to majitel cesty omluvi, pokud uz by se nam jej podarilo dopatrat a na hovna upozornit..
Stejne tak je to s pravem a tim, co by melo platit a co skutecne plati, co je vymahatelne. Muzeme mit milionkrat pravdu, ale bude nam k nicemu, kdyz nebude ochota ji poslouchat (natoz tak v souladu s ni jednat)
Velmi si cenim autora clanku i Lupy.cz, ze jsem podarilo dat clanek dohromady a publikovat. Kazda podobna informace a nasledna diskuze je dobra, protoze nam mozna jednou dojde, ze by bylo super mit cestu bez hoven (a ze se to nezmeni jen tim, ze o tom budeme mluvit). Taky proto, ze ne kazdy je pravnik :) a kazda rada (vcetne odkazu, kam se pripadne obratit) se tady nesmirne hodi.
Jeste odkaz na clanek pana Ondrejkovice (pokud jej jeste nekdo necetl), ktery se k tomuto velmi hodi a ma velmi podobne tema
http://ondrejkovic.blog.idnes.cz/c/126473/Rozhodci-rizeni-je-nebezpecna-zbran-Zbrojni-pas-je-nutnosti.html
ČLÁNKY DO MAILU