Názory k článku Podle čeho vybírají ženy počítač?

Situace je tak černá s jedinou jistotou, že bude hůř.

Největší sranda je, že už nelze pořádně věřit ani recenzím. Třeba při výběru svého počítače jsem se už řídil podle techncických výrobních detailů.

Dám příklad. Například jsem před časem kupoval stolní počítač. Poměrně rychle jsem přišel na to, že ač 15 let jsem preferoval Intel procesory, každý, kdo dnes koupí Intel procesor ne AMD a nepotřebuje superpočítač na max. je korunovanej vůl, případně naletěl marketinku, případně obojí.

Poměrně rychle jsem přišel na to, že v rychlostních recenzích po celém světě ve srovnáních AMD versus Intel něco nesedí. Po čase mi to došlo, všechny rychlostní testy jsou přeloženy Intel kompilátorem se zapnutými optimalizacemi pro Intel, ale ne pro AMD! Tudíž recenze ukazují AMD pomalejší, než v praxi jsou.

Další co se mi nezdálo je po skouknutí architektury AMD (jsem bývalý elektronik) byla naměřená spotřeba AMD procesoru v recenzích. Prostě architektura k tomu neseděla.

Tak jsem si vyextrahoval parametry odhadem podle architektur procesorů a koupil AMD Phenom II X4 955 BE. Podle technických parametrů spotřeba max. 125W, podle recenzí plus mínus odpovídá. Podle mého měření v mém stolním počítači se zapnutým Quiet žere 20W průměrně zcela dle architektury a specifikací. Přestože to byl druhý nejvýkonnější a nejžravější procesor AMD v době mé koupě.

Recenzím nevěřím od té doby, co jsme se kdysi podle recenzí řídili při vývoji sw a zvolili jeden vývojový nástroj, který měl vynikající recenze. Málem jsme zkrachovali, protože větší hnůj na vývoj už vybrat nešel a překonalo to všechny naše nejpesimističtější fantazie.

Dnes buď máte znalosti – a dokážete si zkorigovat i recenze, které jsou dnes napůl špatně udělány kam se kouknete – a troufám si říci, že leckdy i zaplaceny – a nebo si stejně napůl vybíráte podle barvy a doufáte, že nekoupíte až takovej šmejd.

Pár posledních značek ještě funguje, ale je čím dál těžší pořídit někde kvalitu, i když nešetříte. Na ceně tak moc nezáleží – šmejdy jsou dnes většinově zastoupeny ve všech cenových kategorií.

To jsou poslední mohykáni. V totálně drtivé většině případů je cena jen o drzosti obchodníka, nikoli o kvalitě.

Jediné co je jasné, že u příliš levných výrobků kvalitu nenajdete, protože se za tu cenu nedá vyrobit.

U dražších jí také téměř nikdy nenajdete – protože zkrátka kvalita a cena nemá už k sobě žádný vztah. I u drahých věcí je ošizeno kde co.

Jediná stopka pro obchodníky je dvouletá záruka, kterou to musí přežít, ale i tam slušně bojují. „Používal jste to v neosuladu s návodem“, „Vy jste v botách chodil, proto nemůže me reklamu na boty uznat“, „Mobil jste měl ve vodě, proto nemůžeme reklamu uznat“, „Závada se při testech neprojevila“.

Problém je, že vychcanost se stává čím dál více normou. S požehnáním nás všech – protože zisk ospravedlňuje vše. Naprosto vše.

Před měsícem se mě takhle ptal soused, jaký notebook bych mu doporučil. Po otázkách co na něm bude dělat (mail, web, skype), jestli ho bude tahat s sebou (ne, výjimečně na chalupu) a kolik za něj chce dát (co nejmíň); jsem mu poradil, ať jde do krámu, vybere si, kterej se mu líbí vzhledově, na kterej má peníze a pokud mu na to dají třeba 3 roky záruku tím lépe. Dneska jsou prostě lidi zblbí tím, že notebook je nejlepší volba a většina ho pak nakonec použije jako náhradu stolního. Kdo potřebuje výkon, odolnost nebo speciální výbavu, vybírá si podle potřebných parametrů, jinak je to spotřebka.
Já třeba doma používám stolní PC se 2 monitory a k tomu jsem si koupil na cesty netbook (Acer, 9", s 160 GB HDD a XP) kvůli rozměrům. Doma ho používá žena a to i když já na velkým nepracuju, já si toho prcka pořídil jako nouzovku + velkou flashku se síťovou kartou a diagnostickým softem, ale normálně na tom déle dělat je kvůli malému rozlišení displeje na výšku utrpení, ona je schopná u toho sedět 3 hodiny denně.

Obyčejná drátová klávesnice se čistí snadno -- rozšroubuješ, vezmeš horní díl (samotné plastové klávesy) a z obou stran osprchuješ teplou vodou silným proudem. Necháš vyschnout a znovu sešroubuješ. Případně lze před samotným sprchováním ještě nad klávesnicí přejet vysavačem.

Průšvih je právě s bezdrátovkami a různými multimediálními sračičkami, které mívají kontakty "přikurtované" ke klávesám, a nejde tedy postupovat tímto způsobem :-(

Dneska už kvalita a cena ztratily mezi sebou jakýkoli vztah.

Příliš levné věci jsou šunty, ostatní jsou jen o maličko menší šunty, cena necena.

Nedělejte si iluze, dneska se na kvalitu nehraje. Jen na zisk a růst firmy.

Najdete relativně kvalitní levné věci a obrovsky drahé šunty. A jinak většinou hromadu šuntů zcela nezávisle na ceně, za kterou to koupíte. A mezitím sem tam něco použitelného náhodně v různých cenových kategoriích.

Věřit, že za vyšší cenu dostanete vyšší kvalitu – to je nesmyslné dogma, které už v praxi bylo na všech frontách a ve všech oborech lidské činnosti prakticky překonáno.

„Za to chlapi nikdy nevybírají podle povrchních kritérií. Třeba životní partnerku podle velikosti prsou. To by žádný neudělal. :-))))“

Problém vybírání životní partnerky je v tom, že v zásadě neexistují kritéria, jak zaručit aby vztah výběru partnerky dopadl dobře. S tímto problémem si dodnes nikdo neví rady, jak sestavit algoritmus správného výběru partnera a podle jakých kritérií ho zvolit.

Tudíž jakékoli hodnocení, který výběr je správný stojí důkazně dost na vodě. Pokud vím, tak nejstabilnější partnerství dosti koreluje se souběžným omezením svobody ženy až jejím podřízením.

Zato u výběru počítače existují poměrně jasná kritéria, jak ho vybrat tak, aby pracoval tak jak má a podle mých představ. Určitě když budete vybírat podle parametrů, tak máte takových 80% šanci, že toho nebudete litovat a budete si pískat radostí.

Až mi předvedete jaká kritéria mi zaručí 80% šanci na spokojený a dlouhodobý vztah při výběru partnera – uznám Váš argument. Do té doby je to na vodě.

Na rozhodování podle vzhledu není nic špatného. I já se rozhoduji částečně podle vzhledu.

Počítač už není technický zázrak, ale tak nějak více součástí života. Nevadí mi, když někdo vybírá podle vzhledu, ale nemělo by to být něco jako navrch huj a vespod fuj. Měly by být vyvážené jak technické parametry, tak by se komp měl podobat něčemu estetičtějšímu.

Nicméně já to vyřešil tak, že nikomu neřeším jeho počítačové problémy, to jsem odmítnul, protože to je naprosto nevděčná práce.

Nechť si kdokoli s počítačem dělá co chce – ukládá si fotky na kterýkoli model. Má to tu výhodu, že čas od času o všechny fotky přijde, takže nepotřebuje tak velký disk. Předchozí ironickou větou jsem chtěl říct, že ani krásný vzhled neokecá fyzikální zákony, tedy technické parametry pod tím. Pokud bude mít nespolehlivý disk, či počítač, pokud si ze systému udělá bránu pro viry a spyware, atd.

Vybrat dobrou klávesnici je čím dál většěí problém. Výrobci se předhánějí v multimediálních funkcích a v inovacích.

ALe zase tak zlé to není. Je třeba vybírat buď v nejlevnějších, které jsou často mnohem použitelnější, než dražší. A nebo najít jehlu v kupce sena. Já jsem koupil italskou od Norteku – Sphere, a je to snad nejlepší normální klávesnice, na kterou jsem psal. Stála asi 300 Kč a má dokonce nahoře kolečko na ovládání hlasitosti – a několik málo nepřekážejících tlačítek – ale jinak je to klávesnice s nízkým zdvihem, velmi příjemnými tlačítko, bez extravantního uspořádání kláves. A jako bonus je velmi pěkná, líbí se i ženám a závidí mi jí.

Ale při výběru klávesnice jsem obešel asi 20 počítačových krámů a nechal si vyzkoušet všechny modely co mají abych skoro vždy zkonstatoval, že ani na jedné bych nechtěl psát.

Je to stejně jako sehnat dnes obyčejný mobil na telefonování, který nemá sloužit jako centrální mozek lidstva a prodlužovat nízkého sebevědomí a penisu pro svého majitele a který zvládá vše až na telefonování. Stejně tak sehnat dobrou normální klávesnici je těžší, ale u klávesnic není situace tak špatná.

Zato v noteboocích je dnes situace katastrofální. Kvalita notebooků byla málokdy tak špatná jako je u dnešních prodávaných modelů.

Když jsem vybíral notebook před několika lety, nevěděl jsem, který vybrat. Dnes je to rychlé – většina notebooků jsou šmejdy, takže výběr je hotový velmi rychle. Před rokem jsou notebook vybral během hodiny z více, než stovky modelů – stačilo jen vyřazovat šmejdy a ve výsledku zbyl jeden, nebo dva použitelné notebooky.

„Dnes už je tolik dobrých notebooků, že si nemusíme vybírat mezi výkonem, ergonomií a vzhledem.“

Pokud vezmu pryč modely s lesklým displejem (ani za zlaté prase), a s klávesnicemi, jejiž ergnometrii bych doporučil jen svým nepřátelům, vyselektuji dále modely s nevyváženou konfigurací typu nadupaná grafická karta a nejslabší procesr, a dále modely s neuvěřitelně mizerným poměrem cena/výkon, či cena/kvalita, tak na výběr moc není.

Zvláště počet notebooků s lesklými displeji je takový, že už téměř není moc co vybrat.

ThinkPad není "krabicoidní", ale geniálně jednoduchý :-P Já za to nemůžu, ale mně se na mojí R400ce i ten design líbí :-)

Spokojená je určitě protože si to vybrala sama. Kdybys jí to vybral ty, tak by ta spokojenost asi vypadala jinak :-).

K tomu mě napadá, že existují takové ty vinylové (snad) fólie, které se dají nalepit na víko notebooku a vtisknout mu tak jedinečnou image. Pro některé notebooky se dá fólie sehnat i na tělo ntb (kolem klávesnice). Lze tak mít nadupaný stroj a přesto takový, který nebude mít nikdo jiný. A ty fólie se dají i měnit! (k barvě laku :) )

Podle mě je to stejné jako u mobilů. Na začátku byl kufr se sluchátkem a byznysmeni předváděli, jak se pracuje při chůzi. Pak jsme měli mobil už všichni a začali objevovat smsky a pak další funkce. Šlo o funkce všeho možného, pak výdrž baterie, pak přišel vestavěný "foťák" atd atd..

a pak přišly vyměnitelné kryty....personalizace malého stroje, který byl už okoukaný v tom stále stejném šedém provedení (kolik asi tak bylo vyrobeno šedých nokií 5110 na světě :)

Z mobilu se stává módní doplněk, pro ženy v podstatě pochopitelná samozřejmost a pro výrobce a obchodníky přeci žádná novinka, čili na trh přichází výrobky přímo určené pro tuto cílovou skupinu.

No a není žádný objev, že to samé platí i pro notebooky. Jakmile se objevily netbooky, které se defacto vejdou do kabelky, tak to je už krůček k tomu, aby se celý přístroj vypadal spíš jako skříňka na šminky.

Tuhle jsme šli s mojí ženou v nějakém megahyperkrámu kolem regálu s nb a celou dobu sledovala ceny (uvažuje o koupi nb) až se najednou zastavila u růžového sony vaio a řekla "tohohle chcu". U všech předchozích se jí nezdála cena, protože dle jejích slov "nepotřebuju nějakýho nadupanýho, jako máš ty, mě stačí nějaký obyčejný, ale aby to nebyla vyložená šunka", takže cenově tak do 13k.

Ale že růžovej stojí 23k, to nevadilo, toho si prostě vybrala..toho si nakonec koupí.

Maľovanie sa v odraze monitoru je blbosť. Od toho predsa notebooky majú webcam.