Vlákno názorů k článku Podle čeho vybírají ženy počítač? od trixiana - Dobrý večer, pokoušela jsem se Vám napsat na...

Situace je tak černá s jedinou jistotou, že bude hůř.

Největší sranda je, že už nelze pořádně věřit ani recenzím. Třeba při výběru svého počítače jsem se už řídil podle techncických výrobních detailů.

Dám příklad. Například jsem před časem kupoval stolní počítač. Poměrně rychle jsem přišel na to, že ač 15 let jsem preferoval Intel procesory, každý, kdo dnes koupí Intel procesor ne AMD a nepotřebuje superpočítač na max. je korunovanej vůl, případně naletěl marketinku, případně obojí.

Poměrně rychle jsem přišel na to, že v rychlostních recenzích po celém světě ve srovnáních AMD versus Intel něco nesedí. Po čase mi to došlo, všechny rychlostní testy jsou přeloženy Intel kompilátorem se zapnutými optimalizacemi pro Intel, ale ne pro AMD! Tudíž recenze ukazují AMD pomalejší, než v praxi jsou.

Další co se mi nezdálo je po skouknutí architektury AMD (jsem bývalý elektronik) byla naměřená spotřeba AMD procesoru v recenzích. Prostě architektura k tomu neseděla.

Tak jsem si vyextrahoval parametry odhadem podle architektur procesorů a koupil AMD Phenom II X4 955 BE. Podle technických parametrů spotřeba max. 125W, podle recenzí plus mínus odpovídá. Podle mého měření v mém stolním počítači se zapnutým Quiet žere 20W průměrně zcela dle architektury a specifikací. Přestože to byl druhý nejvýkonnější a nejžravější procesor AMD v době mé koupě.

Recenzím nevěřím od té doby, co jsme se kdysi podle recenzí řídili při vývoji sw a zvolili jeden vývojový nástroj, který měl vynikající recenze. Málem jsme zkrachovali, protože větší hnůj na vývoj už vybrat nešel a překonalo to všechny naše nejpesimističtější fantazie.

Dnes buď máte znalosti – a dokážete si zkorigovat i recenze, které jsou dnes napůl špatně udělány kam se kouknete – a troufám si říci, že leckdy i zaplaceny – a nebo si stejně napůl vybíráte podle barvy a doufáte, že nekoupíte až takovej šmejd.

Pár posledních značek ještě funguje, ale je čím dál těžší pořídit někde kvalitu, i když nešetříte. Na ceně tak moc nezáleží – šmejdy jsou dnes většinově zastoupeny ve všech cenových kategorií.

To jsou poslední mohykáni. V totálně drtivé většině případů je cena jen o drzosti obchodníka, nikoli o kvalitě.

Jediné co je jasné, že u příliš levných výrobků kvalitu nenajdete, protože se za tu cenu nedá vyrobit.

U dražších jí také téměř nikdy nenajdete – protože zkrátka kvalita a cena nemá už k sobě žádný vztah. I u drahých věcí je ošizeno kde co.

Jediná stopka pro obchodníky je dvouletá záruka, kterou to musí přežít, ale i tam slušně bojují. „Používal jste to v neosuladu s návodem“, „Vy jste v botách chodil, proto nemůže me reklamu na boty uznat“, „Mobil jste měl ve vodě, proto nemůžeme reklamu uznat“, „Závada se při testech neprojevila“.

Problém je, že vychcanost se stává čím dál více normou. S požehnáním nás všech – protože zisk ospravedlňuje vše. Naprosto vše.

Obyčejná drátová klávesnice se čistí snadno -- rozšroubuješ, vezmeš horní díl (samotné plastové klávesy) a z obou stran osprchuješ teplou vodou silným proudem. Necháš vyschnout a znovu sešroubuješ. Případně lze před samotným sprchováním ještě nad klávesnicí přejet vysavačem.

Průšvih je právě s bezdrátovkami a různými multimediálními sračičkami, které mívají kontakty "přikurtované" ke klávesám, a nejde tedy postupovat tímto způsobem :-(

Dneska už kvalita a cena ztratily mezi sebou jakýkoli vztah.

Příliš levné věci jsou šunty, ostatní jsou jen o maličko menší šunty, cena necena.

Nedělejte si iluze, dneska se na kvalitu nehraje. Jen na zisk a růst firmy.

Najdete relativně kvalitní levné věci a obrovsky drahé šunty. A jinak většinou hromadu šuntů zcela nezávisle na ceně, za kterou to koupíte. A mezitím sem tam něco použitelného náhodně v různých cenových kategoriích.

Věřit, že za vyšší cenu dostanete vyšší kvalitu – to je nesmyslné dogma, které už v praxi bylo na všech frontách a ve všech oborech lidské činnosti prakticky překonáno.

Vybrat dobrou klávesnici je čím dál většěí problém. Výrobci se předhánějí v multimediálních funkcích a v inovacích.

ALe zase tak zlé to není. Je třeba vybírat buď v nejlevnějších, které jsou často mnohem použitelnější, než dražší. A nebo najít jehlu v kupce sena. Já jsem koupil italskou od Norteku – Sphere, a je to snad nejlepší normální klávesnice, na kterou jsem psal. Stála asi 300 Kč a má dokonce nahoře kolečko na ovládání hlasitosti – a několik málo nepřekážejících tlačítek – ale jinak je to klávesnice s nízkým zdvihem, velmi příjemnými tlačítko, bez extravantního uspořádání kláves. A jako bonus je velmi pěkná, líbí se i ženám a závidí mi jí.

Ale při výběru klávesnice jsem obešel asi 20 počítačových krámů a nechal si vyzkoušet všechny modely co mají abych skoro vždy zkonstatoval, že ani na jedné bych nechtěl psát.

Je to stejně jako sehnat dnes obyčejný mobil na telefonování, který nemá sloužit jako centrální mozek lidstva a prodlužovat nízkého sebevědomí a penisu pro svého majitele a který zvládá vše až na telefonování. Stejně tak sehnat dobrou normální klávesnici je těžší, ale u klávesnic není situace tak špatná.

Zato v noteboocích je dnes situace katastrofální. Kvalita notebooků byla málokdy tak špatná jako je u dnešních prodávaných modelů.

„Dnes už je tolik dobrých notebooků, že si nemusíme vybírat mezi výkonem, ergonomií a vzhledem.“

Pokud vezmu pryč modely s lesklým displejem (ani za zlaté prase), a s klávesnicemi, jejiž ergnometrii bych doporučil jen svým nepřátelům, vyselektuji dále modely s nevyváženou konfigurací typu nadupaná grafická karta a nejslabší procesr, a dále modely s neuvěřitelně mizerným poměrem cena/výkon, či cena/kvalita, tak na výběr moc není.

Zvláště počet notebooků s lesklými displeji je takový, že už téměř není moc co vybrat.