mas naprostou pravdu...pokud soi stahnu pro svou potrebu album skupiny...ktera vydala vsehovsudy 200 nosicu....jze tezko hovorit o chranenem dile..nehlede na to ze exixtuju site kde se nabizi cd ke stazeni legalne....myslim ze by se melo dale resit kdo bude postihovat ty...ck cd atd.ke stazeni na stranky umistuji.....tvurce stranek...provozovatele...a ne trestat jen obyc.cloveka ktery si stahne cd pro poslechnuti v pc.pokud si koupim legalne pc...nahraji legalne koupeny windows...nainstaluji dle casopisu legalni a volne siritelny program ke stahovani,prectu k nemu navod...nevim ceho jsem se dopustil.....take je zamysleni hodne premyslet o tom ze dnes v kazdem casopise jsou podrobne navody jak stahovat-neni to definovano jako nabadani k trestnemu cinu?je mozne takto sirit v casopisech?cd a dvd romech?
Tak jednoduché to nebude. Činnost soudce nestojí na jeho svévoli. I soudce se MUSÍ řídit zákonem a neexistuje nikde na světě zákon, který by soudci dával dispozici určovat co je umění, co je věda a co je počítačový program. S tím souvisí i ta diskutovaná domovní prohlídka, k níž musí být vydán soudní příkaz. Na základě čeho však lze o tento příkaz požádat, když žádný z orgánů konající v zahájeném trestním řízení neví, co a kde při domovní prohlídce vlastně mají hledat? Tedy s jakým důkazním prostředkem přijdou za soudcem. S anonymním oznámením? S tím, že někam proudí data jejichž množství se někomu nezamlouvá? Nebo, že dotyčný se někomu z těchto orgánů znelíbil? V tomhle státě je sice možné všechno možné, ale že by soudce dal souhlas k domovní prohlídce bez dostatečných podkladů, snad očekávat nelze. Ohrozil by tím přece nejen svoji kariéru, ale vystavil se i riziku postihu, jak se právě v dnešních dnech v řadě případů děje.
Ten zákon mi připomíná jednu pohádku. "Běž tam, nevím kam, přines to, nevím co." OSA může požadovat co chce, ale dokud někdo s potřebnou legitimitou nestanoví, že "tato skladba je uměleckým dílem", nebo "tento článek je dílem vědeckým", případně "tuto činnost počítače ovládá počítačový program neobsahující zejména ty prvky, jenž chránit nelze a je proto pod ochranou autorského zákona", nemá šanci uspět. A potřebnou legitimitou je vybaven pouze Bůh, nikoliv kdokoliv z lidí. To větší naději má v bumerangový efekt, s postihem všech co se na svévoli podíleli.
To vše je poplatné poznatku, že "když se potkají dva právníci, tak na stejný právní problém mají tři právní názory". V parlamentu je řada právníků a snad ještě více právních diletantů, takže výsledek jejich právnotvornosti podle toho vypadá. Kdo lobuje "kvalitněji", má nárok na jakýkoliv právní paskvil. Snad až ten "Poslední soud" to srovná do latě. I když...
Viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Právní_norma
Všichni se tady točíte kolem techniky odhalování pachatele trestného činu. V zákoně je ale uvedeno, že se musí jednat o dílo umělecké, nebo vědecké a nebo počítačový program, přičemž není definováno co je tím myšleno, jinými slovy, kdo určuje co je a co není těmito díly, nebo programy. Přece cokoliv, co kdokoliv napíše, vytvoří, či složí, není automaticky dílem chráněným zákonem, i kdyby to nakrásně jako autor za takové považoval. Já např. převážnou část toho čemu se dnes říká hudba, ani se špunty v uších za umění považovat nehodlám, jelikož jde jen o různě kombinované shluky hluku. O co se tedy všechny ty represivní orgány opřou, když sám pojem jenž má zákon chránit je ve své podstatě neurčitelný?
ČLÁNKY DO MAILU