Do závěrečné fáze schvalování v Poslanecké sněmovně směřuje návrh zákona o digitálních službách. Třetí čtení je zařazeno na pořad schůze před Velikonocemi. Vládní návrh je reakcí na evropská nařízení Digital Services Act (DSA) a Digital Governance Act (DGA) a snahu vytvořit bezpečnější a transparentnější online prostředí.
Provozovatelům velkých platforem ukládá povinnost rychle si poradit s nahlášeným nezákonným obsahem, dále budou muset mít zavedeny mechanismy pro jeho oznamování a transparentně informovat o pravidlech moderování zveřejněného materiálu. Rozboru nových povinností podle DSA jsme se na Lupě věnovali v samostatném článku.
Zásluhou pozměňovacího návrhu pirátských poslanců v čele s Jakubem Michálkem je součástí projednávaného zákona i zásah do pravidel vyplácení odměn podle autorského zákona. Návrh reaguje na rozsudek Nejvyššího soudu ve sporu Ochranného svazu autorského (OSA) proti Vodafonu (sp. zn. 23 Cdo 1048/2023–163), o kterém Lupa jako první informovala v newsletteru Lupa+.
Není mobil jako mobil, postavil se soud na stranu OSA
Nejvyšší soud loni v říjnu rozhodl, že z kapacity úložiště chytrých mobilních telefonů náleží autorům zastupovaným kolektivním správcem náhradní odměna jako v případě prodeje prázdných datových karet. Vodafone totiž odmítl na žádost OSA sdělit informace o počtu prodaných mobilních telefonů v letech 2017 až 2019 pro výpočet této odměny s tím, že mobilní telefony mají společně s digitálními kamerami a fotoaparáty výjimku z okruhu výrobků, s nimiž je spojeno právo autora na odměnu. A tento postup napřed posvětily jak pražský městský, tak i vrchní soud.
OSA však byla se svým dovoláním úspěšná. Podle Nejvyššího soudu na chytré mobilní telefony výjimku uplatnit nelze. Z povinnosti je možné vyjmout pouze ty přístroje, které „při jejich obvyklém používání neumožňují pořizování rozmnoženin záznamů děl pro osobní potřebu nad rámec minimálního (zanedbatelného) rozsahu, a to bez ohledu na to, zda výrobek uvedený na trh je vybaven rovněž funkcí telefonování, v důsledku čehož je i újma způsobená autorům v souvislosti s takovým rozmnožováním minimální.“
Soudci poznamenali, že v roce 2006, kdy příslušná vyhláška začala platit, byly mobilní telefony běžně uváděné na trh výrazně odlišné od současné nabídky. Chytré mobily disponující možností pořizovat, ukládat a rozmnožovat záznamy, vzhledem k integrovanému paměťovému zařízení a připojení na internet se od těchto druhů přístrojů odlišují do té míry, že jim už výjimku přiznat nelze.
Tento závěr Nejvyšší soud opřel i o novelizaci vyhlášky s účinností od ledna 2009. Tehdy k mobilním telefonům, pro které má výjimka platit, přibyly digitální kamery, digitální fotoaparáty a bezdrátové telefony. „I z tohoto funkčního připodobnění takto druhově vymezených výrobků (navíc vzhledem k obvyklému stavu na trhu těchto výrobků v roce 2009) lze seznat, pro jaké výrobky označené jako ‚mobilní telefony‘ byla výjimka původně stanovena,“ napsali soudci do odůvodnění rozsudku s poukazem na to, že zákonodárce nezamýšlel výjimku vztáhnout i na dnešní smartphony.
Aktuálně platný autorský zákon má na vyměřování odměn za prodané mobily s úložní kapacitou sazebník upravený v Příloze č. 1. Odměna je rozdělená podle toho, jestli se jedná o rozhlasové a televizní přijímače umožňující zhotovovat záznam vysílání, nebo ostatní zařízení. V prvním případě je odměna podle autorského zákona 1,5 % z prodejní ceny prodaného přijímače, v případě mobilů, kamer a fotoaparátů dokonce 3 % z prodejní ceny.
Piráti chtějí odměnu za kapacitu omezit na desetinu
Michálkův návrh nazvaný „Snížení poplatku OSA za mobilní telefony a dalších podobných neopodstatněných poplatků kolektivních správců“ na to reaguje tím, že digitální kamery, digitální fotoaparáty a mobilní telefony, coby „zařízení, která převážně neslouží ke zhotovování rozmnoženin záznamů pro osobní potřebu“ zařazuje do samostatné kategorie, u kterých se odměna platí podle kapacity zabudovaného paměťového média, a to ve výši 10 % z částky, kterou by jinak bylo nutné odvést z paměťového média prodaného samostatně.
Tato výše odměny je potom stanovena vyhláškou ministerstva kultury č. 488/2006 Sb. ve výši 1,50 Kč za každý započatý 1 GB kapacity, a to až do horního stropu 90 Kč. U médií s kapacitou od 60 GB výše se tedy odměna dále nezvyšuje.
„Nelze akceptovat, aby poplatek platily osoby, které si na svých paměťových nosičích žádnou hudbu nestahují ani nerozmnožují,“ zdůvodňuje předkládanou změnu pirátský návrh a pokračuje: „v případě mobilů, fotoaparátů a kamer je zjevné, že média v nich slouží primárně pro vlastní autorskou tvorbu (fotografie a videa) či nahrané aplikace, nikoliv pro stahování písniček a filmů, což by mělo být zohledněno ve výpočtu náhradní odměny.“
U mobilů, kamer a fotoaparátů Michálkův pozměňovací návrh nekončí. Osvobodit od odměny hodlá poskytovatele copy center za kopírování takových předmětů, u kterých je „zřejmé, že není autorským dílem, nebo u kterého uplynula doba trvání majetkových práv anebo je k takovému kopírování udělen souhlas oprávněných nositelů práv“. A úlev se mají dočkat i podnikatelské subjekty.
Firemní mobily odměně podléhat nemají
Svůj přístup Piráti opírají o rozsudek Soudního dvora EU v kauze Padawan vs. SGAE. Ten hledal mimo jiné odpovědi i na otázku, jak je to v případech, kdy vybavení, přístroje či nosiče nejsou poskytnuty soukromým uživatelům a zjevně jsou vyhrazeny k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití.
Jinými slovy jde o případy služebních telefonů a další audiovizuální techniky, kterou zaměstnavatel poskytuje výlučně svým zaměstnancům za účelem plnění pracovních povinností.
Evropský soudní dvůr dospěl k závěru, že spojitost mezi poplatkem a předpokládaným používáním přístrojů pro účely soukromého rozmnožování existovat musí. Pokud elektronika není poskytnuta soukromým uživatelům a není zjevně vyhrazena k jiným účelům než pro pořizování rozmnoženin k soukromému užití, pak je uplatnění takového poplatku nesouladné se směrnicí 2001/29 (o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti).