2 Pokud se bavím s magorem nebo dementem, raději mu zavolám nebo ještě raději s ním promluvím osobně a pomalu (a v tomto případně i hlasitě a důrazně).
3 OK, takže tomu člověku zavolám, on bude dvě minuty hledat papír a tužku (v případě, že vás otec nepoveze, což se asi při psaní SMS nepředpokládalo a tudíž je to asi málo pravděpodobné), pak si ty údaje zapíše a papír ztratí, načež mi bude volat znovu on. Není nad efektivitu.
4 Ale varianta "zavolej mi, až budeš moci", je jedna z nejvalidnějších a je to výraz úcty k času příjemce a jeho okolí. Není nad kolegy, kteří si 15* denně v kanceláři potřebují s někým nutně zavolat nebo nad spolucestující, kteří si musí v dopr. prostředku neprodleně sdělit s Máňou, že ten svetr s těmq jelenama nemá chybu. A o tom je SMS - nevolej, pokud nemusíš, respektuj soukromí a čas ostatních.
Problem je, ze mnohdy to neni komunikace a nasleduji dalsi:
2. Posli mi to na cislo uctu xxxxxxxx/yyyy
- Ja ted nemam penize, poslu ti to za mesic.
- Jakto? Vzdyt si mi to slibil!
3 Vlak jede v 17:25. Sraz 17:15 u pokladny c. 1.
- Otec jede zitra kolem, tak nas na nadrazi veme autem.
- OK, tak kdy se mam stavit za tebou?
- V 16:15.
4. Az si zapnes mobil, tak mi zavolej.
- Moc to specha, zavolej!!!
- Hmm, tak uz nic.
Tady to posledni se muze ale rovnou vyhodit, protoze je rozumne si zapnout oznamovani o zmeskanych hovorech a tuto SMSku vam zdarma posle operator (aspon u T-mobile)
Neni to mor, neni to ztrata casu, pokud je umite pouzivat.
1. Cau, dojeli jsme dobre.
<konec komunikace>
2. Posli mi to na cislo uctu xxxxxxxx/yyyy
<konec komunikace>
3. Vlak jede v 17:25. Sraz 17:15 u pokladny c. 1.
<konec komunikace>
4. Az si zapnes mobil, tak mi zavolej.
<konec komunikace>