Potenciál kryptoměn pro obcházení sankcí má limity, přesto po nich ale Rusko nejspíš sáhne

Když jsem se zde na Lupě minulý týden pozastavoval nad dvojím metrem připravované ruské kryptoregulace – přísný investiční strop a lustrování pro řadové občany versus de facto bianco šek pro schválené entity a takzvané kvalifikované investory, neměl jsem odvahu úplně domýšlet, k čemu si tím Rusko připravovalo půdu. Je ale efektivní obcházení sankcí skrze kryptoměny v případě tak velké ekonomiky „real deal“, nebo spíš jen mokrý sen?

Pro začátek malá rekapitulace. Navrhovaná regulace přináší plnou kontrolu nad kryptoměnovými směnárnami, detailní identifikaci všech klientů a, což je zatím světový unikát, legální výběr a vklady kryptoměn pouze prostřednictvím bankovního účtu. Ruské banky se v tomto modelu mají podílet na dodržování „krypto-compliance“.

Poslední návrh vydaný ještě před volným pádem rublu vypadal tak, že kdo by chtěl v zemi obchodovat s kryptoměnami, musel by nejprve projít testem znalostí z oboru kryptoměn a znalosti investičního rizika. Výsledky by pak rozhodly, kolik peněz mu bude povoleno do kryptoaktiv investovat. 

I v případě úspěšného složení testu má být limit poměrně přísný, a to 600 000 rublů ročně. V případě neúspěchu v testu se tato částka smrskne na 50 tisíc rublů. Jenže je zde háček. Takzvaní kvalifikovaní investoři a státem posvěcené entity mají z tohoto pravidla výjimku a má jim být umožněno s kryptoměnami obchodovat a provádět transakce bez omezení. Jinými slovy máme zde co dělat se starým dobrým utužováním kapitálové kontroly na jedné straně a otevíráním si vrátek mimo tradiční finanční systém pro vládnoucí kliku na straně druhé.  

V době, kdy se mluví o odstřižení ruských bank od mezinárodního platebního systému SWIFT a Ruská centrální banka nemá přístup ke svým devizovým rezervám, to najednou dává perfektní smysl. Otázkou ale zůstává, zda-li to bude stačit. Kryptoměny k obcházení mezinárodních sankcí úspěšně používá již několik let Írán nebo Severní Korea, jde ale o řádově nižší částky, než jaké by potřebovalo Rusko. 

Komplikovanému vztahu Íránu a bitcoinu jsme se v minulosti na Lupě již několikrát věnovali. Írán je rekordmanem v počtu sankcí, které na nějakou zemi uvalily Spojené státy. V říjnu 2020, tedy po poslední vlně Trumpových sankcí, íránská vláda upravila svoji legislativu tak, aby v zemi mohl bitcoin začít fungovat jako legální prostředek směny. To umožnilo začít ve velkém využívat kryptoměnu k financování importu do země.

Tamní mineři získali možnost legálně těžit bitcoin za předpokladu, že jej následně smění íránské centrální bance Central Bank of Iran (CBI), která jej pak může používat pro platby v mezinárodním obchodu. Bitcoiny, které mineři CBI neprodali, považuje vláda za nelegální. 

Země sice umožňuje svým občanům legálně obchodovat s kryptoměnami, to ale podléhá dohledu a je objemově omezeno. Mezi lety 2015 a 2021 země skrze podchycenou těžbu bitcoinu napumpovala podle forenzní blockchainové společnosti Chainalysis do služeb v zemi 186 milionů dolarů, přičemž drtivá většina těchto prostředků pochází teprve z loňského roku.

Odhadovaný podíl íránské těžby na globální bitcoinové hashrate je někde mezi třemi a čtyřmi procenty, problém je, že až 85 procent těžební aktivity v zemi pravděpodobně představuje nepodchycená „nelegální“ těžba. I přesto se o důležitosti bitcoinové těžby v získávání dalších příjmů země rozepsala kancelář dnes již bývalého prezidenta Hassana Rúháního.

Zálibu v miningu ostatně sdílí tato země Středního východu s dalším dlouhodobě sankcionovaným státem – Severní Koreou. Ta je poměrně aktivní především v těžbě bitcoinu a na anonymitu uživatelů zaměřeného monera. Bohužel to nekončí jen u té těžby. Jak jsme na Lupě již psali, podle únorové zprávy Organizace spojených národů financovala loni Severní Korea své vojenské programy z podstatné části díky tomu, že poměrně značný objem kryptoměn ukradla.

Severokorejci měli v letech 2020 a v první polovině roku 2021 z krádeží kryptoaktiv získat padesát milionů dolarů. Existují ale i odhady, které tvrdí, že to bylo podstatně více. Blockchainová forenzní firma Chainalysis v lednu přišla s vlastním odhadem, který tvrdí, že severokorejští hackeři loni ve skutečnosti ukradli v kryptoměnách 400 milionů dolarů (asi 8,5 miliardy korun).

Už tušíte, kde je problém? Ať již se bavíme o objemech 50, 180 nebo 400 milionů dolarů, jde ve srovnání s tím, kolik by potřebovalo Rusko k tomu, aby minimalizovalo dopad současných sankcí – které mohou ještě přitvrdit – vyložená čučkařina. 

Bavíme se zde o potřebě nahradit toky v řádu stovek miliard dolarů. Přesto, že je dnes kryptoměnový trh nejlikvidnější, co kdy byl, vzít tak velký objem kryptoměny a převést jej na ekvivalentní množství použitelné fiat měny je téměř nadlidský úkol. Ostatně zmiňovaní Severní Korejci mají již několik let zatím nevyprané kryptoměny za desítky milionů, a to je oproti ruským požadavkům zcela směšná částka. 

Veřejný blockchain je pseudonymní, to znamená, že sice nevidíte, komu patří adresa na druhé straně (pokud se neprozradí), rozhodně ale na něm tak velké objemy neschováte. Jakmile je jednou podezřelá adresa identifikována, není zatím až takový problém prostředky dále monitorovat. To samozřejmě neznamená, že Rusko na tuto cestu rezignuje, jen se nejspíš ukáže jako silně nedostačující. 

Rusko má nicméně i další možnosti. Ať se nám to líbí nebo ne, ze země dnes pochází zhruba 11 % bitcoinové hashrate, jde o třetí největší zdroj po USA a Kazachstánu, a ruský establishment si je toho dobře vědom. „Samozřejmě i zde máme určité konkurenční výhody, zejména pokud jde o mining. Mám na mysli hlavně přebytek elektřiny a dobře vyškolený, v zemi dostupný personál,“ prohlásil Putin v rozhovoru ještě před napadením Ukrajiny pro moskevské Vedomosti.

Z Ruska pochází podle výzkumné společnosti Rystad Energy asi 25 procent evropské ropy a 40 procent zemního plynu. Rusko nyní může vyzkoušet stejnou cestu, kterou již prošlapal Teherán: využít neprodejné přebytky ropy a plynu k těžbě kryptoměn. Původní komodita ani nemusí opustit zemi. Již dnes je ostatně Rusko v těžbě bitcoinu významnější než Írán. Vedle ropy a plynu jsou zde také ještě sibiřské vodní elektrárny. I tady ale narážíme na stejný problém s úzkým hrdlem.

Podle vyjádření ruské vlády ještě před vypuknutím konfliktu se v zemi každý rok uskuteční kryptoměnové transakce v hodnotě pěti miliard dolarů a Rusové vlastní kryptoměny odhadem za 26,5 miliardy dolarů. Sami si jistě uděláte rychle představu o tom, o kolik by se transakční objem musel zvednout, pokud by se skrze tento kanál měla kompenzovat ztráta odbytiště 5 milionů barelů ropy denně.     

Dalším kanálem pro obcházení sankcí by mohly být krypto příjmy z ransomware útoků. Podle Chainalysis vedou stopy po zhruba třech čtvrtinách celosvětových příjmů z ransomware útoků v loňském roce právě do Ruska. Prostředky z většiny těchto útoků byly vyprané skrze služby určené primárně ruským uživatelům. Pokud ale procenta převedeme na hodnotu ve fiat měně, dostaneme se ke kryptoměnám za asi 400 milionů dolarů. To je opět řádově méně, než by země potřebovala (za předpokladu, že jsou vůbec útočnici napojení na stát jako v Severní Koreji).

To však neznamená, že by Rusové se všemi těmito možnostmi dopředu nepočítali a v případě nouze po nich skutečně nesáhli, jen to rozhodně nebude stačit. Bohužel je to také voda na mlýn radikálnějších západních politiků, kteří sní o tom, že pohyb na blockchainu bude jednou stejně striktně regulovaný jako tradiční bankovní systém.

V říjnu loňského roku administrativa amerického prezidenta Bidena vydala varování, že kryptoaktiva mohou efektivně podkopat širší americký sankční režim. Americké ministerstvo financí ostatně již stačilo v souvislosti s Ruskem rozšířit svůj sankční režim o nové „krypto pravidlo“ a evropská centrální banka v souvislosti se sankcemi na Rusko volá po rychlejším dotažení regulace MiCA. Snad se pro to nepodaří vylít s vaničkou i dítě.