Jeden z amerických soudů má nyní na stole zajímavý případ, který bude opět řešit zda to, co koupíte máte právo prodat. Pochopitelně to na světlo vytáhl žalobce, kterému se "zase nelíbily možnosti internetu".
O co jde?
Jde o to, že pokud si koupíte tištěnou knihu, jejíž obsah je chráněn autorským právem, NIKDO vám NIKDY DOPOSUD nebránil tu VAŠÍ koupenou knihu po přečtení prodat. A to i ze ziskem třeba po 10 letech, pokud bude o ten titul z nějakého důvodu zájem. Tedy: Klasická kniha - koupíte - vlastníte - je vaším majetkem - můžete prodat.
A co tedy digitální kniha ve čtečce?? A sakra!!! Najednou se vlastnictví VYTRATILO, a nemáte zádnou knihu, pouze UŽÍVACÍ LICENCI. Nesmíte nic, digitální knihu nesmíte prodat a kdyby vlastník licence byl magor, mohl by chodit k vám domů kontrolovat, zdal neporušujete nejakou EULA (End USER Lince Agreement). Ergo z toho plyne obava, aby stejně špatné právní úpravy, které se vztahují na SE, CD, DVD a nyní nově na elektronické knihy, NEBYLY napasovány i na tištěné knihy.
Z kauzy, která byla původně o něčem trochu jiném a konkrétní jedné situaci, se tak stává opět jeden z klíčových sporů, neboť verdikt amerického soudu bude precedentem a nutně budou porovnávána práva vlastníků klasické papírové knihy (tj. data na papíře) s právy uživatelů digitálních záznamů. Podle všeho by nemělo být rozlišováno zda stream jedniček a nul je jednou převeden na inkoust a fixně vytištěn barvou na papír (a i to je reverzné promocí scanneru a OCR) nebo je prostě přes wifi načten do nějaké čtečky a zobrazen na displeji. Samotnou kapitolou, kterou ovšem soud řešit nebude, je otázka, jakože se lidé nechali zahnat tak daleko, že pro řadu zboží, za které platí již NEKUPUJÍ ale mají POUZE propůjčeno užívací právo. Proč je SW řešen odlišně od papírových knih? Jen proto, že digitální data se dají lehce duplikovat? Ale to přeci není problém toho, kdo si data zakoupil, ale toho, kdo se do takového šíleného prodeje - distribučního kanálu - pustil. Ano, americký soud bude opět rozhodovat, zda to za co zaplatíte je vaším vlastnictvím.
Dodatek: ono to zní na první pohled divně a řada lidí je přesvědčena, že jednou si kupujete předmět (knihu) a jednou si kupuje právo číst obsah (ve čtečce). Jenže pořád je to jen jeden a týž obsah, liší se jen forma a vlastník "digitální" formy je ve svých právech výrazně omezen. Otázka je, zda to lze tolerovat za cenu výrazné láce digitálních knih (tuším že předplatné v řádu stovky dolarů zahrnuje přístup k tisícům titulů) a zda to je udržitelné, protože se to stejně všechno bude sdílet.
Jenze ta lace neni zpusobena tim, ze mate knihu pouze "pujcenou", ale tim, ze se usetrilo prave za ten inkoust a papir.
Jinak souhlas, veskere dusledky technologickeho rozvoje by meli VZDY nest prodejci, nikoli zakaznici. Je to stejne, jako kdyby si pred 100 lety sevci vymohli rentu pro sebe a sve potomky na vecne casy, protoze jejich boty se staly neprodejnym zbozim. Presne o to se ted snazi vydavatele.
ČLÁNKY DO MAILU