Až teď jsem si všimnul, že je to reakce na můj příspěvek. O tereziánských reformách vím. Mělo jít o podstatné rozšíření gramotnosti. Já ovšem mluvím o skutečném čtení knih a to dle mého názoru začalo nejdříve ve druhé polovině 19. století. V první polovině 19. století většina lidí uměla přelouskat nějaký nápis, ale neuměla přečíst a porozumět dlouhému textu. Bylo to i z důvodu, že se k takovým textům běžný smrtelník prostě nedostal. Pochybuji, že knihy mělo doma alespoň 5% obyvatel. První čtenářské spolky vznikaly právě až ve zmiňované druhé polovině 19. století. Naopak ještě v první polovině 19. století byla schopnost čtení třeba i venkovských učitelů opravdu žalostná.
Brailovo písmo není plnohodnotnou náhradou. Brail nenahradí PC a naopak. Vzájemně se to doplňuje. Znám několik nevidomých a všichni oceňují výhody počítače a hlasového výstupu. Pokud po mě chtějí stáhnout informaci z internetu, mají zájem si ji spíše poslechnout než přečíst brailem.
Co se týká rychlosti, tam je třeba rozlišovat mezi beletrií a technických textem či novinovým článkem a také mezi strojovým hlasovým výstupem a kvalitně načtenou knihu zkušeným hercem (např. pohádky načtené Vlastimilem Brodským). U beletrie nejde tolik o rychlost jako o požitek. Proto ji neposlouchám zrychleně od stroje, ale raději pěkně pomalu od herce. Nikdy se ale nedá říct, že jedno je lepší než druhé. Návyk pravidelného čtení klasické knihy člověka určitě kultivuje.
Co se zapamatování hlasového výstupu týče, plně souhlasím. Asi bychom všichni měli na škole lepší výsledky pokud by byla scripta namluvená.
Co se rychlosti čtení a beletrie týče, nemohu souhlasit. Zatímco při čtení nahlas se vyslovuje každé slovo, při klasickém čtení člověk jen "scanujete" stránky, tudíž je rychlost nesrovnatelná. Pokud se nepotřebujete daný text naučit, ale jen vědět "vo co go", je klasické čtení stále výhodnější.
U nevidomých je jejich potřeba samozřejmá, o tom se moc diskutovat myslím nemusí. I když, brailovo písmo je (klidně mě opravte, nikdy jsem ho nečetl) pravděpodobně plnocená náhrada.
Klasická audiokniha, tedy kniha načtená člověkem, může být různých kvalit. Souhlasím. Člověk si prostě musí vybírat. Pokud je dobře zpracovaná, pak jde o přirozenější vnímání textu než při čtení. Lidé čtou sotva 150 let. Příběhy se vždy podávaly ústní formou. U beletrie je vyšší rychlost spíš na škodu. Technické texty a novinové články si naopak nechávám číst hlasovým výstupem nejen proto, abych šetřil oči, ale také právě kvůli rychlosti, neboť prakticky nikdo neumí číst rychleji než poslouchat. Zvládám tak denně podstatně více textů, než kdybych musel listovat novinami. Rychlost se dá regulovat až k tempu, kdy se jednotlivá slova ztrácí. Jde jen o cvik.
Další věc je, že pro nemalou část lidí to není jen věcí vkusu. Je to pro ně jediný možný přístup k literatuře a informacím - nevidomí, slabozrací a někteří starší lidé.
Audioknihy jsou věcí vkusu. Já osobně je hodně nesnáším. Jsou pomalé (čtení nahlas je vždy o dost pomalejší) a nemám rád když se té knize někdo snaží dát výraz. To je věcí filmu aby ho herci interpretovali, u knížky si to udělám sám.
Masovému rozšíření elektronických knih brání především jejich výroba. Zatímco skladbu MP3 převede během chvilky i méně zdatný uživatel PC, převod knihy z papíru na jedničky a nuly už vyžaduje více času a zkušeností. Samotná elektronická kniha se pak už šíří daleko rychleji, neboť jde o zanedbatelné množství dat.
Stále mne překvapuje, jak lidé kritizují elektronické knihy z důvodu nutnosti dlouhého čtení z monitoru. Já několik let využívám e-knihy právě pro nevidomé. Dnes přece existují poměrně solidní hlasové výstupy. Z monitoru jsem přečetl asi jednu knihu, ale nechal jsem si jich přečíst desítky. A k elektronickým knihám bych také do jisté míry počítal audioknihy, které načetli skuteční lidé.
ČLÁNKY DO MAILU