Nezlobte se na mne, ale na titulce je nadpis článku od ostatních jednoznačně odlišen kurzívou, je zde jasně uvedeno "glosa" a jméno autora, takže přece každému musí být jasné, co si po jeho prokliknutí přečte. Jestliže o podobné texty nestojím, tak snad jednoduše nekliknu a nečtu. Pokud by šlo o odborný článek, pak bych se na věcnou kritikou nepozastavil, ale v tomto případě se varianta "kliknu, přečtu a prudím" nějak vymyká mému chápání...
Autor se neptal. To, co posílal byla "Taková připomínka a poznámka, jak dotyčná instituce nakládá s něčím, co se jí týká. Nečekal jsem, že mi někdo odpoví."
Autor viděl něco, co podle jeho názoru nebylo v pořádku. Chtěl na to upozornit. Nečekal, že na to někdo odpoví. Ani já bych nečekal, odpověď není potřeba a nechci zbytečně zdržovat, ale "hlásit se to musí". Někdy taky píšu takové maily a dost se divím, když mi pak přijde rozsáhlá odpověď. Já ji nechci. Když oznamuji, tak oznamuji. Když se ptám, napíšu otazník (nebo si výslovně odpoď vyžádám). Ovšem někteří lidé nejednají přímo a nešťastný úřad pak neví, jestli oznámení není skrytá otázka za jejíž nezodpovězení bude popotahován.
Já se ale spíš divím, proč si autor stěžuje, že když už mu odpověděli, tak proč po takové době. Vždyť opdověď nečekal.
Celý svět nemá na práci nic jiného než se zabývat jeho dotazy, psanými navíc ve spěchu a nepřesně. E-mail k adresátovi putuje vteřiny, nanejvýš minuty, takže on je povinen odpovědět okamžitě, nejpozději ihned. Na kvalitě odpovědi zřejmě nezáleží. Proč se teda autor vůbec ptá?
Přesně tak, to jsou články, že se chce až brečet! Jeden horší než druhý. Tady si to asi někdo plete s blogem. Se divím šéfredaktorovy, že takový bezduchý spatlaniny vůbec nechá vydat.