Vlákno názorů k článku Právo na zapomnění dopadá na žurnalistiku, BBC zveřejňuje seznam odstraněných stránek od ludva - Krádež identity je podle mě trestný čin i...

Krádež identity je podle mě trestný čin i ve fyzickém světě. Ale chtít po někom smazat můj názor jenom proto, že jsem byl v osmnácti idiot mi přijde dost sprosté.

A z hlediska personalistiky je to ale dobrý nápad. Jak bych viděl něco smazaného (což lze ...), byl by to pro mě důkaz neserióznosti dotyčného ...

No tak konkrétně já jsem žádal o odstranění článku spojeného s mou osobou, který popisoval mé názory před cca 10ti lety, ve 20ti letech, které si dnes může najít každý personalista/ob­chodní partner či kdokoliv a přišla mi tato informace od Google:

"V tomto případě se zdá, že na určených adresách URL jsou o vás uvedeny informace, které jsou relevantní a nejsou zastaralé. Proto jsme došli k závěru, že uvedení tohoto materiálu ve výsledcích vyhledávání je odůvodněno veřejným zájmem."

Myslím, že právo na zapomnění má svoje opodstatnění. Pokud něco přiopilý jednou vybleju na internetu a někdo to otiskne jinde a bude se to v Google na pozicích válet ještě dalších 20 let, tak v tom prostě vidím problém a zásah do soukromí. Argumentace Google o veřejném zájmu mi přijde směšná.

Nakonec se mi podařilo domluvit se s autorem stránky o odstranění věcí, a Google informace mělo dalších 60 dnů!!! ve svém indexu než došlo ke smazání.

A pokud si myslíte, že vás se to netýká, tak počkejte až někoho naštvete a on si vytvoří účty na sociálních médiích pod vaším jménem, bude komentovat na internetu vaším jménem stylem: "to jsem zaměstnavatele zase nasral, nepřišel jsem do práce a hodil se marod a fachá mi to"... A pak si zažádejte někde o práci, až pečlivá personalistka vyřadí vás životopis na základě zcela neověřených a nepravdivých informací.

Bohužel, každá mince má dvě strany a lidé dneska informacím z Google věří.