Má poslední živá vzpomínka na slovenský pondělek je: jak tam běhal Slovák v inscenaci hodinu a čtvrt po schodech paneláku od bytu k bytu a stále u toho hrála píseň "Po schodoch" kterou když dodnes někde náhodou zaslechnu, tak ve mě vyvolává jistou demenci cukání rukou a krku.
Tak na 75 minutový klip "Po schodoch" si nevzpomínám, ale před desítkami let jsem se na slovenské pondělky skutečně těšil. V té době v Bratislavě uměli natočit koukatelné detektivky i inscenace se zahraničním námětem. Ostatně i ze světového knižního fondu ve slovenčině vycházelo více kvalitních děl, než v češtině. Asi tam měli jiné cenzory?
Vy si vybíráte jen to, co se Vám hodí, ale ono se to dá taky říct jinak. Zatímco jedna televize nabízí v rámci odpoledního vysílání okoukané seriály jako Schimansky, Julie Lescaut, Siska a MASH, tak druhá televize v rámci odpoledního vysílání nabízí neokoukané (a také atraktivnější) seriály jako jsou Nemocnice Chicago Hope nebo Upíří deníky. Takže ona každá mince má dvě strany.